Euro nesmí být přijato! Určitě ne za stavu, který zavinili politici a pánové Singer a Rusnok v cizích službách…

Avatar
Původní autoři

Josef Mrázek
30. 6. 2017
Brzo po listopadu 1989 se podařilo vnutit Československu postavení podřadné kolonie a Česká republika na to plynule navázala. Klasický cíl, zařídit dlouho přetrvávající vykořisťování oběti, byl stejný, jako u kolonialistů minulých století, ale odlišná zeměpisná a politická situace si vyžádala, aby k realizaci byly použity nové prostředky. Agresorem nebyl konkrétní stát, ale mezinárodní finanční kapitál, se kterým vědomě i nevědomě spolupracovali ti, kteří se zmocnili vlády. Místo vojska byla použita špatná měnová a mzdová politika v kombinaci s nesmyslnou a divokou privatizací, zneužitím nevědomosti obyvatelstva a s vyřazením odborů ze hry.


Hlavním ekonomickým zločinem našich národohospodářů a politiků spáchaným při správě státu je to, že zatajili před obyvatelstvem, čeho se dopouštějí a tak škody obrovsky narůstaly a stále rostou. Ovšem nemohli nám sdělit nic přijatelného, protože by se museli doznat, že jsou buď neschopní hlupáci, nebo že pracují v cizích službách. Ani žádná modifikace nebo kombinace těchto případů není nic hezkého. Například drzá výmluva, že obětavě převzali odpovědnost, ale jinak nevěděli, co činí. To vinu nesmývá. Bez znalosti pravidel neměli sednout za volant. A když byli upozorněni, že jedou špatně, měli se přiznat, že neumí nic řídit. A tak, protože jde o škody v řádu desítek bilionů korun (desetitisíců miliard), musíme mluvit o zločinu.

Ti, co vládli, to nebyli stále stejní lidé, ale všichni, praví, leví, středoví, pokračovali v chybách, kterými vše začalo. Nedělali nic pro to, aby se zmenšoval rozdíl mezi směnným kurzem koruny a kurzem stejné kupní síly. Mlčeli k tomu, že cena práce je následkem chybné transformace hospodářství a nečinnosti odborů mnohem nižší, než by odpovídalo produktivitě práce. Dopustili ztrátu národní hospodářské soběstačnosti a podporovali výhradní orientaci na vývoz při krajní nevýhodnosti obojího a špatnou měnovou politikou způsobili kurzovou ztrátu zahraničního obchodu v průměru okolo biliónu korun za rok. Nezabránili zániku výrobních kapacit vysoké úrovně a ztrátě velké většiny národního majetku bez náhrady. Vatikánu a různým církvím vydali majetek, který jim nikdy nepatřil. Zavinili úpadek českého školství a sdělovacích prostředků všeho druhu. Nereagovali na projevy úpadku justice a známky mocenských vlivů a zneužívání nástrojů určených k prosazování bezpečnosti a spravedlnosti. Souhrnem těchto chyb umožnili zahraničnímu kapitálu zacházet trvale s Českou republikou jako s podřadnou kolonií.

Takto zbídačený stát byl přijat do EU za velmi špatných podmínek, spíše jako kořist, než jako rovnoprávný člen, a jeho bídné postavení mělo být utvrzeno přijetím jednotné měny. S tím váhala i většina těch, kteří naše špatné postavení zavinili, ale Slováci, kteří se mezitím osamostatnili, v euru viděli příležitost vystoupit ze stínu. Slabého postavení se sice nezbavili, ale aspoň nás v několika ukazatelích předstihli. Slovenská koruna měla v době přechodu větší kupní sílu, než udával přepočítávací kurz, ale ten byl považován za přijatelný výsledek, čekala se ještě horší hodnota.

Účast v eurozóně pro Slováky znamená, že jsou vystaveni důsledkům machinací, které ECB provádí s eurem. Ale tomu jsme vystaveni od listopadu roku 2013 také, protože ČNB v tu dobu svázala českou korunu s eurem pevnou vazbou a  ani po skončení intervencí se tato vazba ještě ani zdaleka neuvolnila. Jen velmi pomalu odeznívá násilné oslabení koruny a její zapojení do eurozóny za velmi nevýhodných podmínek. Ty jsou dány nesprávně nízkou cenou práce a zejména velkým rozdílem rozhodujících kurzů, kurzu stejné kupní síly a směnného kurzu vůči euru. Za účelem klamání občanů se o existenci kurzu stejné kupní síly prakticky nikdo ani nezmiňuje.

Kurz stejné kupní síly je v tuto dobu někde v okolí 15 až 16 Kč za 1 euro. Směnný kurz na devizovém trhu by mohl být, kdyby býval vývoj pokračoval bez intervencí ČNB, 22 až 23 Kč za 1 euro. Podle pravidla, že při zavádění eura se má při přepočítávání použít směnný kurz používaný po dobu dvou let před přechodem, by to bylo 27 Kč za 1 euro, úplně nepřijatelné podhodnocení koruny.

Výrok pana Rusnoka, že jsme připraveni euro přijmout, je zcela falešný. Asi si je jist ochranou ze strany těch, pro které pracuje. Také proti němu směřovalo trestní oznámení Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze ve věci velmi důvodného podezření, že porušil zákon o ČNB. Vsz potvrdilo příjem ozámení 25.5.2017 a sdělilo, že požádá Policii ČR, Národní centrálu proti organizovanému zločinu SKPV o  prošetření, a ta odpověděla již 13.6.2017 bez jakéhokoliv vysvětlení, že nebylo zjištěno podezření ze spáchání trestného činu a podání odložila ad acta. Zdá se, že stav orgánů činných v tomto směru se nelepší, ale zhoršuje. Měli by to vědět ti, kteří si myslí, že by zákon o ČNB měl ČNB zavazovat, aby pracovala pro Českou republiku. Nepřímo to tam je, ale nelze se dovolat práva.

Přijetím eura by se, mimo jiné, odložilo řešení problému nízké ceny práce, který Českou republiku dusí po celou dobu její existence. V průměru jsou mzdy vypláceny jen jako dvě třetiny jejich spravedlivé výše, a to ještě jen při uplatnění jejich plné hodnoty, bez kurzové ztráty. Chybějící třetina obnáší více než 600 miliard Kč za rok. Nízká cena práce vznikla tak, že za komunistů byly součástí odměňování pracovníků významné benefity poskytované všem občanům. Při nedomyšlené transformaci byly benefity odbourány a nebyly kompensovány a chromé odbory to nereklamovaly. Tak se stalo, že střední měsíční mzda (medián mezd) je o nejméně 12 000 Kč nižší, než by měla být.

Dále uvedu, jaké má následky rozdíl platného směnného kurzu a kurzu stejné kupní síly. Hodnota ročního vývozu z ČR bude v roce 2017 více než 3 300 miliard Kč. Při poměru kurzu stejné kupní síly ke směnnému kurzu 16 : 26 = 0.615 by byla hodnota dovozu jen 2 031 miliard Kč. Roční kurzová ztráta by byla 1 269 miliard Kč, rozpočteno na jednoho obyvatele za měsíc to je zhruba 10 000 Kč. Roční kurzová ztráta při vývozu je tedy prakticky rovná ročnímu úhrnu mezd. Intervencemi se zhoršila o nejméně 300 miliard Kč a zatím moc neklesá.

Vidíme tedy hodnoty dvou velkých ztrát. První ve výši asi poloviny vyplácených mezd, té se zmocňují zaměstnavatelé. Zahraniční majitelé firem tyto peníze vyvážejí jako bezdůvodný zisk za hranice. Druhá položka má zhruba velikost celého objemu mezd a je celá bezdůvodným ziskem různých subjektů v zahraničí. Dohromady jde o jedenapůl násobek objemu mezd a to by umožnilo vyplácet mzdy ve výši 250 % toho, co je vypláceno. V tom případě by byli občané ČR rovnoprávnějšími konzumenty u evropského stolu. Dost by přesto ještě chybělo, a to je následek poškození našeho národního hospodářství hloupou transformací, klesl totiž podíl kvalifikované práce a práce s velkou přidanou hodnotou a přibylo montoven, skladů a rabování zdrojů.

Bylo vysvětleno, že bez udělání pořádku v oblasti ceny práce a bez dosažení blízkosti směnného kurzu a kurzu stejné kupní síly, nelze přijmout euro bez závažných škod. Ale i kdyby to všechno bylo splněno, jsou zde ještě další vážné důvody, proč euro nepříjmat. Záruční poplatky a hospodářské těžkosti jsou ještě to méně podstatné. Důležitější je, že přijetí eura by znamenalo smyčku posilující pevnou vazbu s šíleným jádrem EU a oslabovalo by to zbytky naší suverenity a ztěžovalo czexit, kterému bude těžké se vyhnout, nechceme-li zaniknout jako národní stát, kterého si vážíme a máme ho rádi.