Jiří Baťa
5. 6. 2017
Vláda, světe div se, přidávala na platech. Výdělky v sociálních službách vzrostou od července tohoto roku o 23 procent, pracovníci v kultuře a nepedagogických profesích ve školství si přilepší o 9,4 procenta. Více, tedy o 2000 korun, dostanou i zdravotní sestry. To jsou základní informace o opatření, které provedla vláda ani ne tak z pocitu sociální potřebnosti, ale spíše jako předvolební, populistický tah.
Nicméně, ať už byla motivace jakákoli, díky i za to. Možná nebýt těchto podzimních voleb, zaměstnanci zmíněných profesí by měli s přidáním peněz ještě dlouho tzv. utrum. Zde je pozoruhodné, že stát přidává na platech rovněž zaměstnancům ze soukromého, potažmo církevního sektoru. Máme tomu rozumět, že jde o projev maximálního liberálního přístupu k věcem veřejným, tedy ke zdravotnictví? Nějak to nekoresponduje s tvrzením prof. Pirka který říká, že cituji: “Péče o zdraví není celospolečenská záležitost, to je zrůdný názor z minulého režimu.” Podle něj se prý má každý občan o své zdraví starat sám a společnost mu v tom má jen pomáhat. Pokud však jde o péči nemocných seniorů nebo postižených občanů, je názor pana profesora starat se sám o sebe, holý nesmysl.
Pan profesor mimo jiné také poukazuje na to, že realizace všeobecné péče o zdraví jako celospolečenská záležitost prý nedovoluje některým movitým občanům připlatit si na zdravotním pojištění, aby prý v případě potřeby mohli být umístěni v lépe vybavených, tedy luxusních nemocničních pokojích. Za čí peníze však budou pořizovány tyto luxusní pokoje pan profesor mlčí. Nebo si snad myslí, že těch pár tisíc, co by si několik málo bohatých jedinců připlatilo na nemocenském pojištění, by pokrylo milionové investice do těchto pokojů? Nebo prý není možnost pořídit si vysoce kvalitní oční čočky, aniž by prý bylo možné odpočítat základní cenu, hrazenou pojišťovnou a jiné podobné výlevy a nářky diskriminačního charakteru, na který v pojetí „péče, jako celospokečenská záležitost“ prý někteří bohatí občané doplácí.
Nemyslím, že má pan profesor Pirk pravdu i když mu nelze jistou pravdu přiznat. Ta spočívá v tom, že by se občan měl skutečně více a lépe o své zdraví starat. Nicméně praxe, jak ji vidí pan profesor není v žádném, byť demokratickém státě. Pokud je snad k jeho názoru v některém státě blíže pak jen proto, že jsou tam také všeobecně mnohem vyšší mzdy, platy a důchody, což (zcela jistě ne všem) umožňuje občanům si buďto připlatit, nebo již běžná (základní) zdravotní péče má v samém základu vyšší standard než u nás. Ale názor pana profesora Pirka není v případě přidání na platech zdravotním sestrám ten rozhodující moment. Ten spočívá v otázce, v jakém typu zdravotnického zařízení sestry dostanou přidáno.
Zde je naprosto nepochopitelné a paradoxní, že přidání 2000 Kč se týká zdravotních sester kromě státních a krajských zařízení také v soukromých, ba co víc i v církevních zařízeních. Domnívám se, že v intencích názorů pana prof. Pirka je to v naprostém rozporu i když nepochybuji, že by pan profesor nebyl proti tomu, aby se v soukromých zdravotnických zařízení na platech zaměstnanců, v tomto případě sester, podílel i stát. Jen mi to poněkud nedává logiku, když zdravotnické zařízení jako soukromý sektor má být dotováno penězi daňových poplatníků, tedy nás všech občanů a na druhé straně stát nemůže zasahovat, natož dotovat, mzdy nebo platy zaměstnanců v soukromém sektoru. Mají-li být platy zaměstnanců soukromého zdravotnického zařízení včetně církevního hrazeny, případně dotovány státem, pak takové zařízení ztrácí charakter soukromého subjektu a z logiky věci by bylo výhodnější, kdyby byly ve vlastnictví státu.
Už zcela mimo mé chápání je zjištění, že přidáno mají dostat rovněž sestry v církevních zařízeních. Ne že bych jim to nepřál, ale jde především o základní princip, neboť i církevní zdravotnické zařízení je na úrovni soukromého subjektu. Je-li řeč o principu pak je na místě zmínit, že v rámci cirkevních restitucí a církevního vyrovnání je církvi vracen (z hlediska vlastnického značně problematický) majetek, resp. spláceno finanční vyrovnání a přesto stát i nadále dotuje církev cca 160 miliony korun ročně na režijní výdaje (platy, mzdy apod.) Nyní občané zjišťují, že zaměstnanci ( v tomto případě zdravotní sestry) církevního zařízení, jsou placeni ze státních prostředků, peněz nás občanů.
Lze se zcela oprávněně domnívat, že i ostatní personál (lékaři, pomocný personál, resp. administrativa) jak soukromých, tak církevních zařízení jsou rovněž placeni ze státních postředků. Poznamenávám, že všem zaměstnancům, tedy nejen zdravotním sestrám, kteří „dřou za suché z nosu“ přeji, aby dostali přidáno. Jen mi vadí, že zatímco zaměstanci klasické soukromé firmy dělají i s přesčasy za 12 tisíc měsíčně a stát jim na mzdách z pochopitelných důvodů nepřidá, pak zaměstnanci soukromých či církevních zdravotnických zařízení přidání na platech dostanou. Od vlády je to farizejské, nespravedlivé, diskriminující jednání, neřku-li přímo nemravný předvolební populismus už tak nemálo profláknuté vlády.
