Zdeněk Hrabica
4. 6. 2017
Komunistům, jejichž zrod vůbec nesouvisí s naší zemí, se dneska u nás říká opovržlivě komanči, komouši nebo komáři. S odporem vyslovují tuhle hanlivou nálepku i četní bývalí členové KSČ. Píší občas i do Práva, o němž právě tací vyhlašují, že to jsou jediné české noviny, které nepatří cizákům. K čemu ta češskost vlastně je, to v daném případě ví jenom čert.
Sociálním demokratům se říkalo, hned pár let po jejich vzniku a zejména po nastolení oportunistických ústupků, socani, národním socialistům kvůli brku ve znaku – brkouni. ODS poté, kdy si dala do emblému modrého ptáka ptáci, lidovcům se odjakživa říkalo, že jsou to černokabátníci. Ne-li hůře!
Jak se bude říkat těm dnešním členům pofiderních partají, je zatím ve hvězdách. Třeba těm, co se neuplatnili nikde jinde a pobrali žezla namísto ve straně – tentokrát v hnutí ; v hnutí ANO! Koho mám v danou chvíli na mysli- pak se nespletu, když jich pár vyjmenuji – určitě si vzpomeneme na Jourovou, Teličku, Komárka…za mrzký peníz jsou ochotní připravit majlant.
Patří k nim samozřejmě i Štětina.
Je krásné, že si to můžeme spontanně i jednotlivě myslet a dokonce i napsat. A oni mají stejné právo, když nám vyklepnou kožich.
Jenže vypořádat se s tímto nejenom etymologickým problémem, to už není nasnadě. Máme tu přece pořád Bohumínské usnesení a předem vymezený imperativ od těch, kdo se chlubí, že ještě mají silný mandát. Zní: s komunisty nikdy a to na věčné časy.
Ale díky pánubohu, se každý z nás ještě zatím a někdy můžeme vymezit po svém. . . Což je dobře, ale nestačí to ani za mák. Ani za babku tabáku. Stěžovat si lze tak akorát na lampárně! Ale lampárny na Českých drahách zanikly.
A moc důležité bylo ještě včera umět vylévat denně splašky na krutovládce Putina a pohladit pravidelně lidského Obamu nebo Clintonovou s Albrigthovou. Teď už máme, co jsme chtěli, můžeme dokonce vylévat splašky s Merkelovou i na Trumpa.
Málokteré generaci po majetkovém převratu v roce 1989 bylo něco podobného dovoleno.
Foto autor
