Karel Sýs
27.6.2017
Nedávno slavila za přítomnosti televizních kamer plastické sedmdesátiny (osmdesátiny?, devadesátiny?) přední česká pěvkyně. Jak je dnes nevyhnutelnou společenskou nutností, pochlubila se, že za komančů taky nemohla zpívat, a sice píseň Přejdi Jordán…
Proč kálí na své obarvené šediny? Vždyť si zaracha zavinila sama! Proč přelejzala Jordán o šábesu, kdy je zakázáno cokoli překračovat? Proč nepřekročila jinou řeku, například Volhu? Ale mám podezření, že i tu Volhu překročila, že překročila každou řeku, jen když dobře nesla.
Vzpomínám, jak sám Všemohoucí Soudruh Müller, když nás jebával na koberečku, se náhle rozzářil: „Vy máte legitimace, vy držte hubu a krok, my vás vlastně nepotřebujeme, neboť my máme Káju, Haničku, Helenku…“ Půlku abecedy vyjmenoval!
Zobali mu z ruky a on zase zobal z ruky jim: bylo to vzájemné zobání.
Vzápětí čas oponou trhnul a změněn svět a zdražen zob! Změnila se i krmítka, ale touha zazobat si a zazobat se se nezmenšila, spíše naopak.
Takový Ondřej Sekora se už nemůže ozvat. Nedávno ho protahovali v Metru, listu všech IQ tykve Pražanů. Prý musel ze svých knih vyškrtat slovo „nebe“! Pisatel si ho evidentně spletl s Bohumilem Říhou, tomu kulturní kulaci z knížek post mortem vyradýrovali rozorané meze a združstevněné lány.
A tak si říkám: režim, v němž si skvělá zpěvačka musí přepisovat životopis a jemuž je nebezpečný i Ferda Mravenec, mele z posledního. Nebo teprve z předposledního?
Čert a Putin ví!
