Třiadvacátá vlna drastických škrtů aneb Křížová cesta Řecka očima německých odborů

Avatar
Původní autoři

Werner Rügemer
25.6.2017   Ver.diPublik  (Die 23. Kürzung)
překlad Střípky za světa

„Jen co řecká vláda prohnala v květnu parlamentem 140 dalších ´reforem´, snižujících ještě víc důchody i mzdy a zdaňujících i ty pod hranicí chudoby, vznášejí věřitelé další nároky,“ píše Werner Rügemer.

„MMF sice až tak přísný není,“ konstatuje analytik německých odborů, „a zmírněním dluhů chce podpořit hospodářský růst Řecka. Německá spolková vláda a ministr financí Wolfgang Schäuble z CDU však jakýkoli kompromis odmítají.“

Řezné rány, zvyšování daní

„To chudnutí nemá konce.“ A to, co po Řecku žádají věřitelé, „se prostě zvládnout ani nedá. Od roku 2010 požadují věřitelé škrty ve státním rozpočtu, krácení mezd a důchodů, škrty v sociálním a zdravotním systému a výprodej státního vlastnictví. A důvod? Řecko má splatit své státní dluhy a zůstat v eurozóně. Tehdejší socialistická vláda Giorgiose Papandrea se s touto logickou ztotožnila. Velká koalice křesťansko–konzervativní a socialistické strany pak snížila důchody. A redukce důchodů, realizovaná nyní levicovou vládou Syrizy, je už třiadvacátá v pořadí.“

„Jako lobbista věřitelů, setrvávajících trvale v anonymitě, vystupuje ´Trojka´, sestávající z MMF, Evropské komise a ECB. ´Trojka´ nechala vypovědět tarifní pracovní smlouvy, snížit mzdy a důchody, prodat aktiva v majetku státu, uzavřít 350 poliklinik a 100 nemocnic, propustit lékaře a zdravotní sestry, snížit příplatky (státu) na léky, zvýšit DPH na 23%, státní dluh však přesto narůstal dál. Čtyři pětiny úvěrů se v Aténách ocitnou jen digitálně a skončí u věřitelů, bank a investorů a jejich poradců ve Francii, Německu, USA, Abu Dabí i v pofidérních daňových rájích.“

„Třetina Řeků už nemá ani pojištění. Nezaměstnanost je vysoká, oficiálně činí okolo 20%. Ta cifra ovšem reálný stav přikrašluje podle německého gusta. Ve skutečnosti je daleko vyšší i proto, že nezahrnuje 450.000 mladých Řeků, kteří se od počátku ´pomocných programů´ vystěhovali ze země. Téměř polovina důchodců dostává měsíčně méně než 665 EUR. Žije tak pod hranicí chudoby. A mnozí z nich teď přitom musí i platit daně.“

„Zvládnout se to prostě nedá. Řecký stát totiž musí generovat ´prímární přebytek´, tedy vyždímat ze zuboženého obyvatelstva a oslabeného hospodářství tolik daní, aby příjmy byly vyšší než výdaje. Převis má v nejbližších pěti letech činit 3,5 % a do roku 2060 minimálně 2,2%. Tím se mají postupně splatit dluhy. Toho však jaktěživ nedosáhly ani členské státy EU typu Německa, které jsou na tom nejlépe.“

Privatizace pohání vysoké zadlužení

„Kvůli splácení dluhů se vyprodává i státní majetek. Od prvního ´programu pomoci´ z roku 2010 se jeho okruh neustále rozšiřuje. Prodány mají být železnice, pošta, telefonní společnost, loterie, národní podnik distribuující plyn, dodavatelé elektřiny i elektrárny, výrobce vozidel ELVO, vodárny obou největších měst Atén a Soluně, námořní přístavy, regionální letiště, aténské metro, ostrovy, pláže, termální prameny, nemovitosti státu doma i v zahraničí. Katastrofální výsledky to přináší státu, zato investorům – gigantické zisky.“

„Příkladem je státní loterie OPAP. O tu se investoři porvali. OPAP totiž měla pravidelně vysoké zisky. Je to monopol, tedy svého druhu licence na tisk peněz. Investoři, kteří jinak trh a konkurenci vychvalují, však chtěli získat a využít v soukromém zájmu právě tento monopol. Povedlo se jim to. V roce 2013 prodal řecký ´treuhand´ HRADF zbývající třetinu státního podílu česko–řeckému konsorciu Emma Delta. Stát za to dostal 712 miliónů EUR. Bylo to hluboko, velice hluboko pod tržní cenou. Do tržní ceny se legitimně zahrnují i zisky, očekávané minimálně během pěti let. V daném případě se tak ovšem nepostupovalo. Jen v roce, předcházejícím privatizací, dosáhl OPAP zisku 1,2 miliardy EUR a státu z něj připadlo 505 miliónů EUR. Ty nyní rok co rok budou státu chybět i do budoucna. Privatizace tohoto typu tak, navzdory tvrzením ´Trojky´ a německé vlády, stát nesanuje, ale naopak zadlužuje ještě víc. Okamžitý ´zisk z prodeje´, navíc hluboko pod tržní cenou, plodí mnohonásobně větší ztráty v budoucnosti. Úplný obrázek daného typu privatizace dokresluje seznam jejích dalších účastníků. Poradci byli Deutsche Bank, která patří k věřitelům Řecka, a americká hospodářská komora Freshfields, která v Německu navrhla oba zákony na záchranu bank. Dostaly honoráře, o jejichž výši je řecká vláda zavázána k zachování mlčenlivosti.“

Fraport provozuje 14 letišť – stát má povinnosti

„Anebo vůbec největší z dosavadních privatizací, jež vstoupila v platnost v dubnu 2017. Německý provozovatel letišť Fraport AG získal na 40 let, tedy do roku 2057, licenci provozovat čtrnáct řeckých regionálních letišť. Fraport si ze dvou desítek letišť vybral jen ta, která doposud vykazovala zisk. Na počátku řeckému státu uhradil licenční poplatek ve výši 1,2 miliardy EUR, každý následující rok dalších 22 miliónů EUR a čtvrtinu ročních tržeb hodlá investovat.“

Jenže řecký „stát byl zároveň vydírán, aby různými cestami a skrytě soukromého provozovatele dotoval. Fraport je kompletně osvobozen od daně z nemovitostí, ale i od všech nákladů na komunální infrastrukturu typu kanalizace a osvětlení přímo v místě. Stát musí po dobu 40 let nést všechny náklady oprav a výměny technických zařízení – například dopravníkových pásů pro zavazadla, klimatizace či toalet. Fraport to přitom může svěřit vlastní dceřiným společnostem za podmínek, o kterých rozhodne on sám, aniž by pro ně potřeboval povolení. Může na 14 letištích nově kontrahovat Duty Free i všechny ostatní jiné obchody a služby. Vznese-li nárok na další pozemky, také o jejich vyvlastnění se musí postarat stát. Také část kontrol, podléhajících dosud řeckému státnímu úřadu pro letectví, je nyní převedena na ´nezávislého inženýra´, kterého nominuje Fraport.“

„Smlouva nestanoví dokonce ani to, v jakém technickém stavu je Fraport povinen letiště po 40 letech řeckému státu vrátit, a nedává státu ani sebemenší právo ho reklamovat. Vzniknou-li navíc Fraportu ze zákona – a na bázi pracovní legislativy – vyšší provozní náklady, také jejich ručitelem musí být stát. Ten odpovídá i za náklady, způsobené pracovními úrazy včetně těch se smrtelnými následky. Je to znovu řecký stát, kdo je povinen odškodnit i zaměstnance, propuštěné Fraportem. Stejně jako odškodnit Fraport v případě, že utrpí újmu v důsledku stávek. Ten seznam je z domu hrůzy!“

Oligarchové, daňoví exekutoři, korupce
 
„Jaké zájmy jsou ve hře, je jako na dlani. Řecko má předně v rámci NATO, v poměru k HDP, třetí největší vojenský rozpočet hned po USA a Velké Británii. A tedy podstatně víc než ona 2 %, která se v NATO požadují už od dob Obamovy administrativy. Tady se však ´Trojka´ žádných škrtů nedožaduje.“

„Za druhé – ´Trojka´ jde na ruku ekonomice oligarchů. Klan Dimitrise Copelou, podnikající s energiemi a nemovitostmi, je napojen jak na konsorcium Fraportu pro 14 regionálních letišť, tak na nové majitele loterijního a sázkového monopolu OPAP. Patří k nim i čeští oligarchové Jiří Šmejc a Karel Komárek, skupující kasina a loterie v řadě evropských lokalit. K majitelům OPAP patří i rejdařský holding Giorgiose Melissanidesse.“

„A za třetí ´Trojka´ podporuje daňové úniky zazobanců a investorů. Tehdejší francouzská ministryně financí Christine Lagardeová nechala, jak známo, zmizet v trezoru seznam více než dvou tisíc řeckých miliardářů, kteří díky tomu dokázali ukrýt svůj majetek do švýcarských bank. Pak se Lagardeová stala prezidentkou MMF a získala oporu v opatřeních ´Trojky´. Investoři si ulehčují registrací svých firem v Nizozemí a jiných daňových rájích. Kupříkladu Emma Delta, konsorcium vlastníků OPAP,   má úřední sídlo v kyperské daňové oáze.“

„Za čtvrté: ´Trojka´ uvedeným typem privatizace nahrává i beztrestné korupci. Melissanides, věrný prastaré praxi oligarchů, navázal v zájmu výhodné koupě OPAP velice blízký kontakt s ředitelem řeckého privatizačního úřadu, podnikatelem Steliosem Stavridisem. Pouhých pár hodin po uzavření transakce vyrazil na dovolenou v Melissanidesově soukromém jetu. Korupční vztah se nepodařilo ututlat. Stavridis musel rezignovat. Kupní smlouva však zůstala v platnosti.“

„Půjde-li to tak dál, Řecko vykrvácí už brzy. Nastane jeho další degradace a proměna v kolonii, řízené dálkovým ovladačem z Washingtonu, New Yorku, Bruselu, Berlína a daňových rájů po světě za asistence domácích oligarchů. Tady se logika politiky ´Trojky´ a EU zjevuje v naprosto extrémní podobě. Spolková vláda, ministr financí Schäuble, ale i spolková kancléřka Angela Merkelová srážejí Řecko nemilosrdně na dno katastrofy. Směrem pauperizace většiny obyvatelstva, výprodeje veřejného vlastnictví, obohacení domácích oligarchů, daňových úniků mezinárodních investorů. Schäuble a Merkelová očividně sázejí i na to, aby potrestáním levicového Řecka zabodovali i u svých voličů v Německu.“

 
Pomůže pouze ostříhání dluhu

I evropské odborové struktury a samotný Německý odborový svaz se proto shodují v jednoznačném „požadavku: Řecko vrátí zpátky na nohy, v hospodářském i politickém směru, pouze odpis části jeho dluhů. A také obnova práv odborů a tarifních pracovních smluv. MMF je připraven je redukovat méně, náležitý důraz to však z jeho strany postrádá i v tomto rámci.“ Tím víc „to chce, aby odboráři spojili síly i na nižší úrovni“.

„Poněvadž to, co se odehrává v Řecku, ať už s ´programy pomoci´ nebo bez nich, hrozí ve střednědobém výhledu v celé EU. Ve státech bývalé Jugoslávie a východní Evropy to již nastává, aniž to dochází pozornosti západní veřejnosti. Také tu sílí kritické nálady a dochází k daleko více demonstracím, než to stále menší jádro EU stačí zaznamenat. Tento trend však lze stále ještě zastavit. Řecko se musí stát spouští, jež hnutí odporu uvede do pohybu v celé Evropě.“

– – –