– vlk –
9.6.2017 Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
V Plzni před odjezdem jsem si říkal – dáš si týden pauzu a prostě jestli nevypukne nejméně III. světová, nenapíšeš ani čárku. Jenže to jsem netušil, že v Londýně nastanou další jatka a v Česku budu konfrontován s výroky soudů, ze kterým mi půjde hlava kolem a tudíž nelze je nekomentovat.
Jsem asi naprostý naiva a duševní prosťáček, ale já si pořád myslím, že právo má v demokratické společnosti smysl jen tehdy, když jeho praktickému uplatnění rozumí obyčejný, průměrný občan. Abych byl správně pochopen – píši, že obyčejný občan má uplatnění práva rozumět, nikoli, že s ním má souhlasit! Ta dvě slova nejsou zaměnitelná natož stejná.
Ale k věci.
Včera jsem narazil na monitoru tisku na další, konečný druhoinstanční, pro mne naprosto nepochopitelný rozsudek. Konkrétně:
- Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil, že největší český chovatel ryb Rybářství Třeboň musí vrátit rybníky státu.
- Soud vyvolala římskokatolická církev, která se o rybníky může přihlásit až poté, co se převedou zpět na stát.
- Pravomocný rozsudek je do značné míry průlomový, protože reviduje majetkové poměry s odstupem 25 let.
Meritem sporu je to, že druhoinstační soud dal za pravdu nárokům církve, která tvrdila, že do majetku někdejšího státního podniku Rybářství Třeboň byly zahrnuty pozemky, u kterých to zákon tehdy měl výslovně zakazovat. A odmítl protiargumentaci dnešního vlastníka firmy, že privatizace a ti, kteří se jí zúčastnili, jednali v dobré víře a že při koupi podniku nemohli dokonce ani tušit, že něco s majetkem není v zcela v pořádku. Jak ostatně principiálně dnes predikuje Občanský zákoník jako jednu ze svých hlavních zásad.
Soud prostě rozhodl, že Rybářství Třeboň musí státu vrátit několik rybníků ze svého majetku, aby je stát v rámci církevních restitucí následně vydal církvi.
Přiznávám, že mi naprosto uniká logika tohoto verdiktu. Soud při svém rozhodování, v kterém hodlal napravit spáchanou křivdu, jednak spáchal křivdu novou a podle mne daleko závažnější a to o několik řádů. Navíc ve snaze napravovat onu prapůvodní nevzal v potaz znění zákona o církevních restitucích.
Začnu tím omylem druhým, tedy menším.
Všichni víme, že církve dostaly část majetku vrácenou*) naturálně, tedy budovy, pozemky, všude tam, kde to fyzicky šlo. Kde nikoli, tam se stát zavázal vyplatit více než štědrou finanční náhradu. Spíše nestydatě velkorysou v porovnání s tím, co dostali privátní restituenti!
Nevím, jak to viděli soudci českobudějovického krajského soudu, ale pro mne je tenhle případ modelovým pro všechny ty, za které mají církve v konečném součtu 59 miliard Kč, v čase navýšených o inflaci. Kdybych mohl, rád bych se zeptal soudců, podepsaných pod tímhle podivuhodným rozsudkem, co, dle jejich úsudku asi tak kryje oněch 59 miliard, když ne podobné případy jako je třeboňské Rybářství. Odpověď by mne velmi a velmi zajímala.
Jenže to není zdaleka jediný průšvih tohoto nálezu české justice. Jde o to, že rozsudek vlastně precedenčně zpochybňuje privatizaci jako takovou. Vrací čas o 25 let zpět a umožní stovky, možná tisíce dalších podobných žalob. Zanáší do držby majetku, který je, jak stále a stále slýcháme, posvátný a nedotknutelný, obrovskou právní nejistotu. Patří mi to, co vlastním nebo se najednou objeví někdo, kdo mi to, na základě českobudějovického rozsudku sebere?! Ačkoli jsem naprostý právní laik, nemohu ten budějovický nález označit jinak, než jako právní katastrofu! Totální katastrofu.
Aby toho nebylo málo, ve stejný okamžik, kdy mne potrefil ten rozsudek ohledně Rybářství Třeboň, na mne jukla další zpráva o výkonu české justice ohledně restitucí. Tentokráte jde o případ opačný – Městský soud v Praze, jako vůbec první soud pravomocně potvrdil, že jistá paní Bednářová NENÍ dědičkou úspěšného prvorepublikového Bečvářova velkostatku, ačkoli se vydávala za jeho neteř. Takže v průběhu času zrestituovala v Praze a okolí mnoho mimořádně lukrativních pozemků – řádově v ceně okolo tří miliard v rámci tzv. náhradních restitucí. Ne že by paní Bednářová neměla restituční nároky, ale zkrátka pod falešnou příbuzností dostala nejméně o 1/3 větší náhrady, než jí příslušelo. Řeší se právní odpovědnost, kdo jako za to může, kdo věděl a měl vědět. A řeč je – o úřednících. Nic se nepíše o paní Bednářové- viz zdroj. Zvláštní že? Ona nevěděla, s kým je a není příbuzná a kde jí tedy vzniká či nevzniká nárok? A argumentace právního zástupce restituentů?
Advokát restituentů Daniel Honzík říká, že vše byla jednoznačná chyba úředníků. Rozhodně to prý nebylo tak, že by někdo podvodem chtěl restituční nárok zvětšit. „Moji klienti sou z toho smutní, protože prostě nechápou, proč mají pykat za nějakou chybu úředníků. Ta chyba úředníků je nesporná,“
Klienti jsou smutní, protože nechápou proč by měli přijít o nějaký majetek, který jim nepatří, vydaný chybou úředníků! Respektive – proč by neměli dostat ještě další majetek, který jim ještě nepatří protože na něj nemají nárok a který jim zlý stát ještě nevydal! Protože, na rozdíl od sporu církev – vers. Rybářství Třeboň žádný soud nenařídil, že co bylo nespravedlivě vydáno restituentům, musí tito vrátit, stejně jako třebonští rybáři – státu!
Co má tohle, zejména když položím ty dva případy vedle sebe, společného s právním státem? V jedné kauze, kde je ze zákona poskytnuta žadateli už finanční náhrada ze zákona, dostane tento i nemovitosti, které kryje právě ta finanční remunerace, v případě druhém nikdo evidentně neřeší nebo zatím nechce řešit návrat majetku, o který byl stát podvodem okraden….
Mně to přijde jako naprostý debakl demokracie a zdevastování právního státu. Ani se neptám, kde jsou nějaké ty evropské hodnoty….
A ještě neskončím – nemohu pominout čerstvý rozsudek Nejvyššího soudu v případu Davida Ratha, respektive zejména přípustnosti odposlechů, které jsou pro celou kauzu klíčové. Kdy nakonec vyhověl dovolání ministra spravedlnosti Pelikána, který nechápal, stejně jako já, rozhodnutí soudce Zelenky z pražského vrchního soudu, že byly pořízeny nezákonně. Protože prý soudce okresního soudu příliš snadno převzal argumentaci policie a státního zastupitelství při jejich povolování.
Já tehdy v článku České soudy jsou skutečně neuvěřitelné! napsal k tomu Zelenkově parozhodnutí, mimo jiné toto:
Protože soudce, co povoloval odposlechy a sledování, nesepsal vlastní slohové cvičení!!! Nýbrž jen opsal nebo v mojí naivistické terminologii se ztotožnil s názorem státního zástupce.
A co že pronesl soudce Nejvyššího soudu Veselý včera, když odůvodnil relevanci odposlechů pro další řízení? Tohle:
„Nelze požadovat, aby soudce přepisoval materiálně i formálně bezvadnou žádost státního zástupce, pokud se s ní ztotožní,“
Dále jsem si před půl rokem dovolil soukromě dovodit v onom článku na Kose následující:
Že odposlechy víc než důvodně potvrdily svoje nasazení? Že ozřejmily, že se kradlo ve velkém a jak se kradlo v tom velkém! Že Rath byl chycen se sedmi miliony cash! Že Kott a Pancová měli doma asi 30 dalších! Že jedna z obviněných začala spolupracovat a rozkryla další věci do mozaiky? A že to celé se ukázalo jako velká organizovaná zlodějna? To nikoho nezajímá.
A cože konstatoval soudce Veselý, když včera četl rozsudek? Toto:
„Kritizované obecné pasáže nepřezkoumává ve vztahu k ostatním informacím,“
A ještě přidal, že soudce Zelenka mimo jiné vytrhával věci z kontextu!!!
Unie státních zástupců na rozsudek a uznání odposlechů reagovala následovně:
Nicméně já žádný důvod k jásotu nevidím! To opravdu je nutné, aby Nejvyšší soud nalézal totéž, co najde i laik? To má být výborná zpráva pro spravedlnost v České republice? V souběhu s těmi dvěma restitučními obludnostmi z úvodu tohoto článku?
Že zvítězil selský rozum? Mně to ovšem přijde pouze jen jako podmínka naprosto a naprosto nutná, ani zdaleka však postačující pro základní fungování státu!
P.S: nemohu si odpustit dvě poznámky:
1 – doufám, že si ten rozsudek Nejvyššího soudu o přípustnosti Rathových odposlechů detailně přečtou všichni ti, kteří mi v prosinci psali maily o tom, jak to vidím špatně a že je jejich zamítnutí oprávněné, a že jich nebylo málo. A mohou při té příležitosti podumat o tom, jaký je rozdíl mezi fandovstvím a analýzou. Nechtˇ zváží zejména výrok Nejvyššího soudu, že výrok soudce Zelenky byl nezákonný!
2 – pokud uvažujete, že tomuhle státu dáte hvězdičky, protože jsou vám proti srsti restituce obecně a ty církevní zejména a při tom vám vadí EET, nedávejte je. Není velká a malá zlodějna. Je jen zlodějna. Nic víc.
*) poznámka redakce Nové republiky (V.D.): Církev katolická podle legislativy platné od panování císaře Josefa II nepřetržitě až po rok 2012, kdy byl Sněmovnou přijat zákon č. 428/2012 Sb majetek nevlastnila, ale měla ho pouze v užívání. Vlastníkem byl stát, který tento majetek dal církvi římskokatolické k dispozici. Posupně, jak stát přebíral od církve její dosavadní funkce (starost o matriky, školství, starost o nemocné a postižené atd.) odebíral jí i majetek, který využívala. Zákon č. 428/2012, přijatý za podvodných okolností těsnou většinou s pomocí korupce a pravomocně odsouzeného kriminálníka, se nenazývá “restituční” a ani v jeho textu nikde není slovo “restituce”. Jde o dar české pravice církvi, jako svému ideologicky nejsilnějšímu spojenci, a to na úkor české společnosti. Bohužel i -vlk- používá v tomto článku terminologii, vnucenou nám církví a s českou pravicí spřízněnými médii.
