Na první pohled banální konstatování, které nedávno řekl prezident Miloš Zeman a mířil jim zejména na uprchlíky z Blízkého východu a Afriky. Doslova řekl: „První věta zní: Nikdo vás sem nezval. Druhá věta: Když už tady jste, tak musíte respektovat naše pravidla, stejně jako my respektujeme pravidla, když přijedeme do vaší země. Třetí věta: Když se vám to nelíbí, běžte pryč.“ Možná naivní, jako motto pro bezhlavé dobrodruhy však naprosto ideální…
Je zřejmé, že i přes toto zjednodušení se zmíněná slova musí vztahovat na dodržování zákonů v zemích, do nichž našinec, byť není běženec, zavítá, dnes mám na mysli konkrétní tragický příběh, jenž se přihodil jednomu z turistů v nabídce Mladých pionýrů.
Šlo o cestovku, kterou tvoří skupinka třicátníků z anglosaských zemí žijících dlouhodobě v Číně. Ti přišli v roce 2008 pod vedením Brita Garetha Johnsona na nápad pořádat adrenalinové cesty pro “batůžkáře” do KLDR, třeba též rozverný Silvestr v severokorejském Pchjongjangu.
A tak, když se ve dvě ráno loňské bujaré novoroční noci dvaadvacetiletý americký student Otto Warmbier, povzbuzený tímto čtyřdenním silvestrovským zájezdem, rozhodl utrhnout ze zdi nápis „Ozbrojme se silným socialismem“, jistě netušil, že na svoje výtržnictví zemře. Suvenýr však příliš neskladný, aby ho mohl odnést, tak plakát nechal na místě.
Ovšem, že by nic netušil o zákonech Severní Koreje…? Tamní policie ho tak bryskně dohledala na kamerách a byl zatčen těsně před odletem do USA na letišti; pak stačil hodinový proces, aby byl odsouzen na základě paragrafu 60 o podvracení státu na patnáct let těžkých prací. Malér o to větší, že Spojené státy v KLDR nemají ani diplomatické zastoupení a jsou zastupovány Švédskem.
Západní diplomaté tak uviděli Warmbiera už jen dvakrát. Poprvé na tiskové konferenci, kde četl přiznání k tomu, že svůj čin předem připravil v organizované skupině s americkou vládou a církvemi. Motivem mělo být „poškodit motivaci a pracovní etiku korejského národa“. Podruhé ho spatřili v kómatu, ze kterého už se po převozu do USA neprobral…
Jak dál popisuje v MF Dnes velvyslanec Česka v USA Hynek Kmoníček, „příhoda je to tak absurdní, jak je tragická. KLDR nemohla smrtí mladého člověka nic získat. Naprosto nejasné je nejen to, co se mu ve věznici stalo, ale i to, proč ho Korejci nakonec z „humanitárních důvodů“ povolili převézt domů. Američtí lékaři navíc uvádějí, že nebyl mučen, jak psala některá naše média, ani neměl botulismus, jak tvrdila ta severokorejská. V celé příhodě viditelně chybí, co a od koho KLDR doopravdy získala. Komu poslala touto cestou jaký signál…“ http://www.rukojmi.cz/clanky/2506-jmenovani-kmonicka-velvyslancem-v-usa-neodpovida-etikete-mezinarodnich-vztahu-avsak-trafiky-v-duchu-neco-za-neco-predchazejicich-velvyslancu-do-washingtonu-byly-na-vysost-eticke
Za posledních deset let KLDR uvěznila sedmnáct amerických občanů, ale obvykle šlo o americko-korejské misionáře, jejichž činnost KLDR považuje za protistátní. Zde zatím nevíme ani to, na co nešťastný Warmbier zemřel. Předchozí zkušenosti s režimem, jakož i koordinace jeho převozu s příletem amerického basketbalisty Dennise Rodmana do Pchjongjangu přitom ukazují, že náhodného není v KLDR vůbec nic…
Jiná země, jiný mrav; rok vězení, pokuta ve výši 3700 dolarů (asi 95 000 korun), anebo obojí hrozí ruské turistce v Thajsku za to, že krmila chlebem rybky v blízkosti ekologicky citlivého korálového útesu. Informoval o tom zpravodajský server news.com.au.
Třiapadesátiletá Ruska čeká na soud ve vazbě na ostrově Pchúket, protože neměla dost peněz na složení kauce. Při krmení rybek ji přistihli zaměstnanci úřadu pro ochranu mořských a pobřežních zdrojů, kteří ji na místě zadrželi. Krmení ryb zakazují přísné ekologické zákony a v celé oblasti, jíž se týkají, visí varovné nápisy. Pokutu v plné výši musel minulý měsíc zaplatit například čínský turista, který se pokoušel v chráněné oblasti ulovit rybku z čeledi ploskozubcovití.
Banalita ve srovnání s osudem studenta Warmbiera, třebas ovšem ve zmíněném Thajsku hrozí za pašování drog trest smrti nebo 50 let vězení… Detailní představu, jak to chodí v thajské base, poskytuje knižně vydaný deník pašeráka Radka Hanykovicse s názvem Pro drogy nemá smysl umírat. Rodáka z Trutnova v roce 1996 zadrželi na letišti v Bangkoku s více než dvěma kily heroinu.
“Jsem v cele předběžného zadržení o rozloze 20 m2. Kromě dvou cizinců a deseti Thajců jsou mými společníky tisícovky moskytů, stovky švábů o velikosti zralé švestky a z díry v dřevěné podlaze občas vykukuje vypasená rodinka potkanů,” píše v úvodu deníku, který si psal na kusy igelitu. Ve své knize popisuje přeplněné cely vazební věznice ve čtyřicetistupňových vedrech, dny a noci na betonové zemi vedle záchodové díry v těžkých okovech, téměř válečné řeže při “sprchování” vodou plnou larev moskytů, každodenní boj o jídlo, krutosti bachařů i všudypřítomnou korupci.
„Osm let jsem v Thajsku neviděl hvězdy,“ svěřoval se Hanykovics, který stejně jako Novotný původně vyfasoval 50 let odnětí svobody v nejbrutálnější thajské věznici Bang Kwang. Jejich tresty postupně zmírnily královské amnestie. V době eskortování zpět do vlasti zbývalo Hanykovicsovi odsedět si ještě 17 let, Novotnému dokonce 34. „Byla to největší konina mého života, za kterou jsem tvrdě zaplatil,“ zpytoval svědomí Novotný, jehož thajská policie rovněž zadržela před deseti roky na letišti v Bangkoku s 5,6 kg heroinu.
Do českých Valdic se Hanykovics dostal po osmi letech, brzy však musel být propuštěn kvůli rakovině plic. Objížděl školy s přednáškami o škodlivosti drog, zemřel v roce 2007… Novotný v té době pocit znovunabyté svobody teprve vyhlížel. Dočkal se až v létě 2008, kdy mu zbytek trestu prominul prezident Václav Klaus. Bezprostředně po milosti a poté, co opustil brány valdického vězení, se Novotný vyhýbal komunikaci s médii. A to mu vydrželo dodnes… http://www.lidovky.cz/pohnute-osudy-50-let-tvrdeho-vezeni-a-predcasna-smrt-pasovani-drog-do-thajska-se-nevyplaci-gvd-/lide.aspx?c=A150717_083715_lide_gib
Osobně jsem měl možnost se sám na vlastní kůži přesvědčit o tom, co je to Pásmo Gazy, nebyli jsme sice dobrodružní anglosaští Mladí pionýři, byť to též začalo rovněž zcela nevinně; ve východním Jeruzalémě mě zastavil arabský mladík a strčil mi do ruky reklamní leták, který obsahoval nabídku palestinské cestovní kanceláře. Nebyla napsaná arabským písmem, ale anglicky a snědý mladík ji rozdával pouze vybraným cizincům.
Zvědavost mi nedala, zalistoval jsem v útlé skládačce a užasl; zatímco do Jericha či Betléma vozily izraelské cestovky na jednodenní výlety za sto až sto dvacet dolarů, Alternative Tours: Experience Palestine měla ceny méně než třetinové a ještě nabízela během cesty zdarma občerstvení. Uveden byl i telefon, e-mail a samozřejmě adresa CK. Tak jsem se bez dlouhého váhání vydal k Damašské bráně, pak k Jeruzalem Hotel, obezřetně jsem se napřed ohlédl, jestli mě nevidí nějaký izraelský voják či podezřelý civilista a oslovil pan Abu Hassana.
Když jsem pak vyšel, měl jsem jízdenku. Odjezd ráno v šest, cíl Gaza Strip a cena propagandistických 130 šekelů (NIS – nový izraelský šekel, platící ve státě Izrael a Palestinské autonomii). Kdybych chtěl do uprchlického tábora na Západním břehu Jordánu, stálo by mě to na půl dne pouhých 35 NIS, půlden v Jerichu by vyšel na 50 NIS, celodenní výlet do Hebronu byl za 60 NIS a do Ramallahu a Nablusu o třicet šekelů víc… a ještě oběd; chutný chumus s čerstvou pitou, papričkami a olivami v Kan Zaman Restaurant s 10procentní slevou… Čtyři a půl šekelu byl jeden USD. No, nekup to…
Akreditace na izraelské volby 2003…
Nevěřil jsem, že se někam pojede a pokud ano, čekal jsem, že někdo zaklepe na dveře mého pokoje v ortodoxním židovském hotelu Centrum na pokraji jeruzalémské čtvrti Mea´shearim a vezme mi cestovní doklady. Nikdo však nezaklepal a já přesně v šest v přísném utajení před svými kolegy seděl v klimatizovaném autobuse, z větší poloviny obsazeném americkými a německými turisty, kteří nadšeně vyprávěli, jak se těší na svůj návrat do Kalifornie, kdy budou při sousedském grilování líčit, jak byli v okupované Gazy v životu nebezpečné situaci uprchlického táboru… 
Přes zpomalovací a ostnatým pletivem obehnané kontrolní stanoviště nás zběžně prohlédli izraelští vojáci s automaty M16 i jejich palestinské protějšky s Kalašnikovy. Udivilo mě, že všichni užívají společnou místnost v malé stavební buňce, nad níž vedle sebe vlály izraelská a palestinská vlajka. Na chvíli jsem měl dojem, že jsem na česko-slovenském hraničním přechodu. Jen na chvíli, než mi před objektivem fotoaparátu výhružně zašermovala hlaveň ostře nabité zbraně.
Palestinci nám téměř nevěnovali pozornost. Nedovedli si asi představit, že by někdo z těch zbabělých bezvěrců měl kolem pasu ovázaný dynamit s detonátorem. Gaza je většinou špína špín, město mnohých povalečů; jen asi třicet tisíc Palestinců poctivě každé ráno odjíždí do Izraele za prací. Část žije v uprchlických táborech, které jsou spíš Potěmkinskou vesnicí, a mají co jist, pít, kouřit a do čeho se oblékat. Všude jsou televizní antény a spousta vděčných diváků. Pouze dva z několika desítek členů Ligy arabských zemí jim může poskytnout azyl – Egypt a Jordánsko; zbytek musí držet basu s lokálními Araby, co si říkají Palestinci. …
Jak se známo, americká nátura je nadmíru sebestředná, na což již mnoho občanů USA doplatilo; viz záhadná smrt výše popsaného jednoho z „Mladých pionýrů…“ Tragédie, na kterou lze reagovat jiným tragickým faktem, že Spojené státy měly předloni ve svých věznicích 248 nevinných lidí. Sedmnáct z nich dostalo za zločiny, které nespáchali, dokonce trest smrti. Jen předloni uniklo injekci se smrtícím roztokem devět nevinných mužů. Kolik jich stačila justice už popravit? Skoro tři sta naprosto nevinných osob bylo nemilosrdně odsouzeno na doživotí, dokonce k hrdelnímu trestu. Většinou pouze na základě křivých svědectví nevěrohodných svědků a nepřímých důkazů, než jejich nevinu prokázaly testy DNA…
Inu, je možné věřit v tak omylný anglosaský soudní systém? Jak si může být zejména barevný občan Spojených států jistý, že také na něj neukáže tato nelidská „neomylná ruka spravedlnosti“, jako když v Severní Koreji byl zatčen bílý americký student Otto Warmbier. Naši dobrodružnou cestu do Pásma Gazy s cestovní kanceláří Alternative Tours – Experience Palestina přežili všichni ve zdraví, kromě jednoho průjmu z požití nadmíru velkého množství chumusu…
Zde je připomenut výčet těch, kteří nic nespáchali, přesto byli odsouzeni v USA k popravě: http://www.rukojmi.cz/clanky/2394-usa-zeme-americkeho-snu-a-neomezenych-moznosti-si-napred-k-sobe-dopravila-z-afriky-miliony-cernosskych-otroku-jejichz-desitky-potomku-dnes-bez-prokazani-viny-vezni-az-44-let
Lidská práva: 47 politických vězňů či 248 bez viny s trestem smrti?
