Tereza Spencerová
21.6.2017 Literárky (velmi kráceno)
Kalkulované ochlazení vztahů s Bagdádem se Rusku asi zdá být adekvátní cenou za to, že vstoupí do oblasti, která byla až dosud doménou výhradně USA a Turecka.
Počátkem června iráčtí Kurdové učinili dlouho očekávaný krok – oznámili, že 25. září uspořádají referendum o vyhlášení nezávislosti na Iráku. Lze očekávat, že výsledkem hlasování bude většinové „ANO“, nicméně platí, že zatímco idea nezávislosti má mezi Kurdy obecně širokou podporu, představa o tom, jakým by budoucí stát měl být, už může být důvodem i k paralýze budoucího státu, v krajním případě i k občanské válce. Podle očekávání se ozvaly i státy, kterých se nezávislost iráckého Kurdistánu dotýká – kvůli vlastním kurdským menšinám — přinejmenším jako precedent. Centrální vláda v Bagdádu při vyhlídce na ztrátu bohaté ropné části svého území mluví o „nezodpovědnosti“, Turecko, které válčí se „svými“ Kurdy s takovou intenzitou, že rovná se zemí i historická města zapsaná na seznamech UNESCO, vnímá referendum rovnou jako „smrtelnou chybu“, která Kurdistán promění v oblast (tureckých?) bojů, Írán trochu bezbarvě zdůrazňuje podporu „územní celistvosti Iráku“…
Ať tak či tak, zdá se, že o budoucí nezávislosti beztak rozhodne ropa. Nebo v ní alespoň sehraje hlavní roli.
Pokud si irácký Kurdistán udrží současné území, bude mít podle odhadů zásoby asi 45 miliard barelů ropy. Bagdád dlouhé roky protestoval proti tomu, že si vláda Kurdistánu prodává ropu „za své“. Největší obchod Kurdové uzavřeli před třemi roky s Tureckem, načež vztahy mezi Kurdskou regionální vládou (KRG) a centrální vládou v Bagdádu dosáhly bodu mrazu. Pak se ale scéně objevil Daeš, obsadil Mosul a obě strany začaly mít zcela jiné problémy, byť i bez ohledu na ně Kurdové s prodejem ropy nepřestali – například Izrael před dvěma lety pokrýval skoro 80 procent svého dovozu ropy právě z Kurdistánu. Nyní ale hrozba Daeše s blížícím se pádem Mosulu postupně ztrácí v Iráku na intenzitě, a tak se ropa může znovu stát středbodem politiky. A první velkou smlouvu nyní KRG uzavřela s politicky spřízněným Ruskem.
Dohoda s ruským koncernem Rosněfť byla podepsána na nedávném světovém ekonomickém fóru v Petrohradu. Předpokládá spolupráci na dvacet let, během nichž bude ruský koncern nakupovat kurdskou ropu a rafinovat ji ve svých zařízeních v Německu, přičemž na kurdském území investuje tři miliardy dolarů, přičemž první miliarda už podle některých zpráv už byla vyplacena, zatímco podle jiných bude vyplacena ještě letos. Dohoda výrazně rozšiřuje smlouvu z letošního února, která se týkala jen období do roku 2019, přičemž dává Rosněfti přístup k regionální přepravní síti s kapacitou 700 tisíc barelů denně, která se ale bude rozšiřovat. Rusko se tak – vedle USA a Turecka – stává klíčovým hráčem na kurdském ropném trhu.
Jak podotýká Al Monitor, ve hře je přitom mnohem víc než jen peníze, neboť dohoda naznačuje pohled Moskvy, podle níž jsou Kurdové jedni z nejdůležitějších budoucích hráčů v regionu. „Rusko věří, že se Irák rozdělí, pokud ne rovnou na tři státy, tak alespoň na tři federální regiony,“ cituje Al Monitor někdejšího poradce kurdských lídrů Džabbára Kádira. „Proto omezuje spolupráci s centrální vládou. A pokud by Bagdád proti smlouvě protestoval, Kurdové a Rusové mu řeknou: Uzavíráte dohody s Američany. Rozvíjejí kurdský ropný region. My uděláme to samé.“ A co víc, nová dohoda podle něj vezme vítr z plachet Turecku, které až dosud na tomto poli vládlo a určovalo si i své vlastní podmínky. „S Rosněftí už to nebude moci dělat. Proto je to z pohledu Kurdistánu přelomová dohoda.“
Dohoda snížila i americké podíly na „ropném koláči“ v Kurdistánu, nicméně KRG podle všeho dohodu s Washingtonem i Ankarou předem konzultovala, aby zabránila největším nepříjemnostem. Dohoda s Rusy diverzifikuje kurdské zákazníky, což KRG očividně jen vítá, a pokud … … ….
