Souhrnné hodnocení (13022)
1.6.2017 Agentura EXANPRO
Severoatlantická aliance (NATO) již od konce 90. let představuje zcela jinou organizaci, než jakou nám prezentují média západních zemí. Sdělovací prostředky a skrze ně i politici a vojenští hodnostáři neustále hovoří o Alianci jako o mezinárodním uskupení, jehož cílem je v rámci takzvané „kolektivní obrany“ bránit území členských zemí. Avšak tímto tvrzením se dotyční politici, vojenští funkcionáři a pracovníci médií dopouštějí hned dvojího pochybení, čímž dezinformují veřejnost:
Zaprvé žádná členská země NATO není vázána vojenskou pomocí jiné členské zemi, což dokládá i obsah článku 5 Washingtonské smlouvy (podrobně vysvětleno v produktu 11002 „Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky“).
A zadruhé obrana území členských zemí je zástupný cíl, který je sice cílem oficiálně hlásaným, ale není cílem hlavním, což také vyplývá z dobrovolnosti v poskytnutí ozbrojené pomoci podle článku 5 (formu pomoci si může členská země zvolit dle vlastní libosti, čímž se může jednat např. jen o diplomatický protest). Obrana území členských zemí je podružnou věcí, neboť veškeré bojové aktivity NATO včetně jejich podpory se soustřeďují mimo tento prostor, a to v zájmu USA (Kosovo a Srbsko, Afghánistán, Irák, Libye atd.). To ostatně prokázal i nový americký prezident, na jehož požadavek se NATO zapojí do podpory boje proti „Islámskému státu“ na Blízkém východě (snahou USA bude tuto podporu účelově využívat a směřovat ji k zesilování amerického vlivu v regionu na úkor vlivu ruského).1
Někdo by mohl namítnout, že několik zemí NATO nyní poskytuje jakousi ochranu členským státům v Pobaltí, jenže to se netýká bojové činnosti ani její podpory, ale jen demonstrace síly opět ve prospěch stupňované činnosti USA proti ruskému rivalovi (nejedná se o důsledek ruské angažovanosti na východní Ukrajině, ale o záměrnou činnost k oslabování postavení současného Ruska, kde změna režimu na Ukrajině byla v tomto ohledu součástí amerického plánu pro 21. století – tento bod plánu byl sice splněn, avšak s několika nedostatky).2, 3
Obrana členských zemí před konvenčním napadením (agresí cizích armád) se navíc pojí k reálným hrozbám*, jenomže pravděpodobnost naplnění hrozby konvenčního napadení pobaltských států ze strany Ruské federace je nižší než 5 %. Nejedná se tedy o reálnou hrozbu, nýbrž řečeno zpravodajskou terminologií o „téměř nemožnou“ variantu činnosti.4, 1 (Podobně lze hodnotit hrozbu napadení ze strany S. Koreje5). Naproti tomu naplnění hrozby terorismu* neboli provedení nekonvenčního či asymetrického* útoku je na úrovni 50–70 %, a to pro každý kalendářní měsíc v kterékoli členské zemi NATO. Jenže Aliance terorismus na území svých členských států neřeší, pouze ho pasivně „stínuje“. Ze svého statusu a způsobu fungování ho ani dostatečně řešit nemůže.6 Hodnocení reálných hrozeb je ale úkol zpravodajských služeb*, jež by měly bez zaujatosti přispívat do rozhodovacího procesu* politiků. Jinou věcí je přístup politiků jednotlivých zemí, kteří buď chtějí přijmout závěry pramenící z co nejobjektivnějšího hodnocení reálné situace, anebo se raději ve jménu politické sebezáchovy podřídí určité „ideologii“ silnější mocnosti. Zde by se hodilo parafrázovat otázku tehdejšího švédského ministra zahraničních věcí, jenž se v souvislosti s děním na východní Ukrajině ptal, zdali má Česká republika vůbec nějakou zpravodajskou službu. Nyní bychom se mohli obdobně ptát:
„Mají vůbec členské země NATO nějaké zpravodajské služby, jež dokáží nepředpojatě hodnotit skutečné hrozby a nezaměňovat je s přáním vlivových skupin?“
Pochybení v prezentování obrazu Aliance se dopouští i většina českých politiků, vojenských velitelů a médií v čele s veřejnoprávní Českou televizí (ČT). Názorným příkladem je pořad ČT „Otázky Václava Moravce“ (OVM) z 28. května 2017, kde se sešli zástupci ze všech tří jmenovaných profesí (novinář, politik a voják) a velmi pokrytecky debatovali o záležitostech Severoatlantické aliance. Ihned v úvodu se moderátor Moravec zavádějícím způsobem vyjadřoval o článku 5, který obecně shrnul jako „jeden za všechny a všichni za jednoho“. Nic takového však z článku 5 jednoznačně nevyplývá. Dále uvedl, jak marně lídři členských států Severoatlantické aliance čekali, zda se Donald Trump výslovně přihlásí k článku 5 Severoatlantické smlouvy (též Washingtonská smlouva), jako by to snad mělo být nějaké spásné prohlášení. Proč ale taková manipulace diváků, když se podle obsahu příslušného článku není k čemu přihlašovat, neboť vojenská pomoc není pro žádného člena striktní povinností? (Tehdejší politici USA velmi dobře věděli, jak formulovat znění článku ve svůj prospěch – vysvětlení viz produkt 11002.) Václav Moravec tak ukázal svoji profesionální nepřipravenost, anebo záměrně klamal veřejnost (v případě moderátora Moravce to nebylo poprvé – viz např. bod A jako příklad dezinterpretace a manipulace rozebraný v produktu 13008 „Nepoctivé výzkumy veřejného mínění a jejich snadné odhalení (díl 3)“, kde domněnky, či spíše smyšlenky ředitele výzkumné společnosti úmyslně povýšil a vydával za fakta).
Hosté pořadu OVM ministr obrany Martin Stropnický a armádní generál Petr Pavel nepovažovali za nutné obsah článku 5 objasnit a pokračovali ve stejném dezinformačním duchu se zdůrazňováním závazků kolektivní obrany. Jenomže takové vystupování není hodno ministra a už vůbec ne vojenského funkcionáře, natož vojáka v hodnosti armádního generála, který by měl vystupovat čestně a spravedlivě a tím dávat správný příklad svým podřízeným. Touha po zachování vojenských a politických funkcí a další kariéře stále více převyšuje poctivý charakter jednotlivých osob. (Hodnocení vystupování předsedy Vojenského výboru NATO Petra Pavla je rovněž součástí produktu 13012 „Donald Trump a Severoatlantická aliance“.)
Podle jiných pořadů ČT aktivovalo NATO článek 5 o údajné společné obraně poprvé po incidentech v USA spáchaných v září 2001. Avšak to je rovněž dezinformace. Američané se rozhodli zcela samostatně bez jakéhokoli konsenzu členských zemí (což je způsob rozhodování v Alianci – viz také oficiální stránky NATO). Američtí politici ani neponechali členské země, aby přijaly svá nezávislá rozhodnutí o vlastním přístupu k situaci (viz článek 5: … smluvní strana podnikne takovou akci, jakou bude považovat za nutnou…). Místo toho prostřednictvím tehdejšího prezidenta Bushe jasně naznačili, co od svých „podřízených spojenců“ očekávají, když Bush prohlásil: „Buď jste s námi, anebo proti nám.“ Jinou možnost nepřipustili. Nutno dodat, že se navíc nejednalo o obranu na území členských zemí, nýbrž o akt odplaty mimo prostor NATO.
Veškeré aktivity včetně zvyšování vojenských rozpočtů nejsou určeny primárně pro obranu území členských zemí. Američtí politici „sají“ z členských zemí síly a prostředky pro svůj záměr a evropští politici podřízeně hrají tuto falešnou hru (blíže viz Závěr v produktu 13012 a interně rozpracovaný produkt „NATO a evropské výpalné“3).
Situace ohledně Severoatlantické aliance dospěla až k jejímu fetišskému vyzdvihování a licoměrné adoraci Spojených států jako vedoucí mocnosti tohoto spolku. Toto přehnané a nekritické uctívání NATO a USA ale vede k postupnému vyčerpání až sebezničení členských zemí, což může být využito k přetvoření systému a vytvoření pevnější kontroly ze strany světových mocenských struktur. Představitelé západních zemí hlásají, že se snaží bojovat proti dezinformacím. Jenže namísto toho dezinformace sami šíří, a to jenom proto, aby se podřídili nastavenému a účelovému trendu. Tím se ale prohlubuje propast mezi vládami jednotlivých zemí a značnou částí veřejnosti, což přispívá ke zmíněné destrukci společnosti.
Související zpravodajské produkty neuvedené v textu:
- Produkt 11003 „Konflikty ve světě jako boj mezi USA a Ruskou federací“
- Produkt 11001 „Studená válka nikdy neskončila“
- Produkt 12001 „Omezené schopnosti státních zpravodajských služeb“
- Produkt 13007 „Propaganda o propagandě”
1) Americká zahraniční politika, jakož i politika ruská a důvody k vedení příslušných politik jsou předmětem produktu s pracovním názvem -*-*-**„Protichůdné záměry zahraniční politiky USA a Ruské federace“-*-*-*- – možnost výběru pro publikování z Přehledu zájmových témat, kategorie Reálné zpravodajské výstupy.
2) Blíže o vývoji situace na Ukrajině viz produkty11010 „Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině“ a 11027 „Analýza změny politického režimu na Ukrajině“ (s pokračováním v produktu 11028).
3) Více o využívání členských zemí pro plnění cílů americké zahraniční politiky viz interně rozpracovaný produkt ***„NATO a evropské výpalné“*** – možnost výběru pro publikování z Přehledu zájmových témat, kategorie Reálné zpravodajské výstupy. Blíže o americkém plánu pro 21. století viz ****„Analýza Národní bezpečnostní strategie USA pro 21. století“***** – možnost výběru pro publikování z Přehledu zájmových témat, kategorie Zpravodajské názvosloví a písemnosti.
4) Viz odborný výklad 21009 „Vyjadřování pravděpodobnosti a analytické důvěry ve zpravodajské analýze“.
5) Podrobněji o hodnocení severokorejské hrozby viz dokument ****„Severní Korea představuje rozdílný problém pro USA a zbytek světa“**** – možnost výběru pro publikování z Přehledu zájmových témat, kategorie Reálné zpravodajské výstupy.
6) Blíže viz produkt *****„NATO a terorismus“**** – možnost výběru pro publikování z Přehledu zájmových témat, kategorie Reálné zpravodajské výstupy.
* Definice termínů jsou objasněny v produktu „ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze“.
