J. Skalský
23.6.2017 ČeskéNárondíListy
Aniž by Sudetoněmecký Lnadsmanšaft (SL) novelizoval své stanovy, aniž by novelizoval svůj program, z něhož lezou chabě skrytá henleinovská kopyta, požaduje na nás, abychom zrušili nebo zneplatnili řadu našich zákonů nebo dokonce ústavních zákonů, které navazovaly na rozhodnutí spojenců učiněná na řadě mezinárodních konferencí.
Především na Krymu, Postupimi, kde spojenci rozhodli o formách reparací, o odsunu německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska, a v Paříži, kde téměř 20 signatářů Pařížské reparační dohody, mezi kterými byli i zástupci Československa, zásadně rozhodli o německých reparací a o jejich rozdělení mezi spojenecké státy. Tato dohoda stanovila, že německý majetek signatární státy konfiskují tak, aby se nedostal zpět do německých rukou. Nadto pro ČSR platilo, že hodnotu takto konfiskovaného majetku nemusela odečítat ze svého reparačního účtu.
Z uvedeného vyplývá, že zrušit nebo zneplatnit svá rozhodnutí by museli nejen vítězní spojenci, ale i všichni další signatáři. USA, Velká Británie i Rusko však trvají na svých usneseních. ČR sama, a vůbec ne již pouze s Německem, nemůže uvedené právní normy, přijaté spojenci, rušit, zneplatňovat. A pokud by Českou republiku k tomu Německo dotlačilo, z hlediska mezinárodního práva by takovéto kroky neměly žádné právní důsledky.
Nadto platí zásada mezinárodního práva. Agresor je povinen nahradit své oběti všechny škody, které jí agresí vznikly. Hitlerovské Německo bylo agresorem, jeho nástupnickým státem je SRN, a ta je povinna i nám zaplatit vzniklé škody. Nikdo nepochybuje, že agresorem byli Němci a Češi jejich oběťmi.
A jaké to ustanovení SL má, aniž by je, přestože o tom neustále mluví, novelizoval.Především uveďme stanovy. § 3 stanov Sudetoněmeckého landsmanšaftu zakotvuje:
a) zachovat přes tři miliony sudetských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze své vlasti v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku, a rozptýleni po celém světě, a jejich potomky, jako politické, kulturní a sociální společenství, a hájit jejich záležitosti ve vlasti jakož i na územích, kde nyní žijí;’
b) spolupůsobit za spravedlivé národní a státní uspořádání, ve kterém budou celosvětově zažehnána vyhánění, vraždy národa nebo ,etnické čistky’ a diskriminace, a kde bude zaručeno zejména právo na vlast, práva národních skupin a právo na sebeurčení pro všechny národy resp. národní skupiny;
c) prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení;
d) hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek sudetských Němců;
e) pečovat o krajany hospodářsky a sociálně;
f) pečovat o kulturní a myšlenkové dědictví vlasti jako součást německé a evropské kultury, toto podporovat a dále rozvíjet;
g) přispívat k porozumění mezi národy v Evropě na základě pravdy a práva, zejména k nastolení partnerských vztahů mezi Němci a Čechy”.
K tomu přidejme ještě některé programové body SL, o jejichž novelizaci zatím se ani nezmínil.
Bod 15. „Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení. Poměry v Evropě – též mezi Spolkovou republikou Německo a Československem – mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno.“
Bod 16. „Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.“
Tak to jsou některé z požadavků landsmanšaftu. Jejich novelizace nebyla dosud provedena. I když by i jejich zrušení či zneplatnění nebyl žádný problém. Tzv. nároky a práva SL, obsažená ve výše uvedených dokumentech, nemají žádný mezinárodněprávní základ. Sudeti si je vymysleli a pak nadělili sami sobě. My máme převzít jejich smyšlenky a považovat je za bernou minci. Hrát tuto hru s nimi, přestože již v ní vystupují někteří naši politici, nebudeme. Nemá to žádný smysl. Z vymlácené slámy, my, ani nikdo další, již žádná zrna nezíská.
Vzpomeňme si, že již naši exulanti, kteří založili Radu svobodného Československa, měli se zakládanými spolky odsunutých Němců značné problémy. Když tito uzavřeli s prchalovci v r. 1950 Wiesbadenskou úmluvu, která předpokládala návrat sudetů do Československa, přeměnu odsunutých Němců ve druhý státotvorný národ a vytvoření česko-německé federace, odpověděla RSČ téměř jednomyslně následujícím prohlášením. Československo je jednotným, nedělitelným státem, v předmnichovských hranicích. Odsun Němců z Československa je definitivní a nevratný. My můžeme toto rozhodnutí parafrázovat a také sdělit příslušným adresátům, že ČR je jednotným státem v historických hranicích, odsun Němců z Československa je definitivní a nevratný. A ještě můžeme dodat. Se slušnými Němci, kteří považují Německo za svou vlast a nepředkládají nám neustále nějaké požadavky, se nemusíme smiřovat. Již dávno jsme tak učinili.
