Stone a Putin

Avatar
Původní autoři

Jiří Jírovec
26. 6. 2017
“Svět podle Putina” je nesporně zajímavý dokument. Oliver Stone dobře věděl, že na některé otázky nemůže dostat jinou než diplomatickou odpověď a tak zvolil nekonfrontační přístup. Před několika lety se jistý Jeremy Paxman “proslavil” tím, že při rozhovoru položil 12x stejnou otázku. Byla to taková oboustranná hra s divákem. Politik si to nechá “nandat” a moderátor na chvíli, než se publikum začne nudit, vypadá jako “vítěz nad mocným”.


V Česku to někdy dělá Martin Veselovský, který přešel z veřejnoprávní ČT pod Bakalova křídla.

Naléhací metodu použil Bohumil Klepetko vůči Martě Semelové v Hydeparku. Smyslem onoho pořadu ZDE nebylo seznámit veřejnost s názory, které jsou odlišné od hlavního proudu. Všechny otázky byly formulovány tak, aby jakákoli odpověď diskreditovala buď poslankyni, její politickou stranu a nejlépe obě. Rozhovor měl vyznít tak, že komunisti jsou kurvy, protože zabili Horákovou. Semelová na jeho otázky odpověděla a chtěla dál mluvit o budoucnosti. Jenže scénář je scénář a Klepetko trval a trval.

Málokterý pozvaný má dost odvahy, aby se moderátora poslal do háje. Naposledy to udělal Paroubek jakémusi nýmandovi z ČRo. Ten do zblbnutí opakoval otázky ohledně jeho přihlášky do ČSSD. Paroubek vysvětlil, že vedení ČSSD postavilo vůz před koně, protože zamítá schválení jeho přihlášky dřív než prošla základní organizací. Když nedostal další otázky, odešel ze živého vysílání.

Ladislav Mňačko kdysi napsal knihu “Ako chutí moc”. Vyšla v roce 1967 nákladem 140000 výtisků. Je o člověku, který stoupá vzhůru po politickém žebříčku a ztrácí bývalé vztahy s kamarády. V českých mediích nedávno probleskla informace o člověku, který zkoumal možnosti, kde by Havlovi ještě mohli dát čestný doktorát (celkem jich posbíral 46).

Dostat se pod kůži jednoho z nejmocnějších mužů světa nemůže být jednoduché. Stone se tedy pokusil Putina vysvětlit nejen prostřednictvím jeho odpovědí, ale i jejich konfrontací se žvaněním amerických politiků o lekcích Rusku, demokracii a lidských právech.

Dobrý psycholog by možná vysvětlil, jak může Putina ovlivňovat prostředí, v němž se pohybuje. To zahrnuje vše od dějin Ruska a SSSR, chyb, které udělali Jelcin a Gorbačov a snahy Západu Rusko rozvrátit. A je tam, konec konců, i grandióznost Kremlu, kde vypadá lidská bytost nicotně.

Reakce českých rusofobů na Stoneův dokument je stále stejná a tedy trapná. Když Putin řídí auto, dozvíme se, že to je jen proto, aby dokázal, že všechno řídí. Když mluvil o Ukrajině a Krymu, dotkl se toho zásadního, totiž existence ruské menšiny a toho, že po Majdanu bylo první starostí nového ukrajinského parlamentu potlačit její jazyková práva.

Putin naznačil, že v případě Krymu nešlo o vojenskou základnu – tu dokončují na protějším břehu v Novorosijsku. To znamená, že šlo o ruskou většinu, která se na Krymu mohla stát rozbuškou. Vzpomeňme na Kosovo, etnické čistky v bývalé Jugoslávii a invazi USA do Panamy. Tam lze najít všechny scénáře, které nakonec vedou k válce.