Volby ČR 2017: Krize programů stran/2 – ANO

Radim Valenčík
28.6.2017  blog autora

S tím, jak se blíží říjnové volby, se stále více projevuje prázdnota programů jednotlivých politických stran. Ani jedna ze stran není schopna (a její vedení patrně ani nechce) pojmenovat příčiny současných problémů, ukázat vzájemnou souvislost těchto problémů, a teprve na tomto základě formulovat program jak v podobě akčních kroků obrany a nápravy, tak i dlouhodobé vize vyplývající z pochopení podstaty současné přelomové doby.

Abych nebyl obviněn z toho, že požaduji něco nereálného: Splnění této základní podmínky přijatelného programu by bylo možné, pokud by ta či ona strana vyšla například (může využít i něco lepšího, pokud to bude mít) z analýzy reality alespoň na úrovni výchozích tezí postupně rozvíjených ve třech monografiích, které jsou dostupné zde:

http://radimvalencik.pise.cz/4161-r2017-046-m-monografie-cely-text-ke-stazeni.html

Místo toho nabízejí jednotlivé politické strany nesplnitelné sliby, o kterých ví, že jsou nesplnitelné, a ani je nehodlají plnit. Do voleb je ještě hodně daleko a tato skutečnost může vést k nepředvídatelným událostem. Nejvíce jsou ohroženy strany programového typu (KSČM a ČSSD) s nimi pak i strany tradiční (ODS, KDU-ČSL).

Druhou stranou, resp. v daném případě politickým hnutím, je Babišovo ANO. Politický subjekt netradiční a netradiční vnitřní strukturou. A právě vyšel s nestandardním programem v podobě vize v knize. Napsané vtipně, profesionálně “O čem sním, když náhodou spím” s podtitulem “Vize do roku 2035 pro Českou republiku, pro naše děti”, viz (celé ke stažení):

https://uloz.to/!XxjAXgCY3PpN/o-cem-snim-kdyz-nahodou-spim-pdf

Hlásí se v ní otevřeně k odkazu Jana Bati. Čekal jsem, že se bude situovat do této polohy. Divil jsem se, že k tomu nevyužil již letošní První máj, ale asi byl zrovna v tu dobu pod tlakem a nechtěl provokovat.

Babišova vize je sice napsána s týmem odborných poradců, ale nevychází z pochopení hluboké změny, kterou prochází celá naše globální společnost. Změny, která je srovnatelná s průmyslovou revolucí. Babišova vize je poplatná setrvačnému myšlení.

Ale to není hlavní problém jeho pojetí. Ten je obsažen už v jedné z klíčových formulací celé knihy, v níž se situuje do obdobné role jako Baťa:

“Máme spoustu pozitivních příkladů, které nás mohou inspirovat. Pro mě samotného je takovou inspirací a nepřekonatelným podnikatelským a především lidským vzorem Jan Antonín Baťa. Byl to člověk, který bral svoje podnikání nesmírně vážně a zodpovědně, protože ho chápal především jako službu lidem, kteří v jeho firmě pracují. Ale hlavně to byl člověk, který měl vizi. Vizi Československa, kterou sepsal v roce 1937 v knize Budujeme stát pro 40 000 000 lidí. Bohužel zůstala jen na papíře, protože nedlouho poté do naší země vpadl Hitler a po něm tu vládli komunisti. Baťovy myšlenky by ale neměly zapadnout, Česká republika potřebuje jasnou vizi, kam chce spět.” (S. 10-11)

Kdyby se něco nestalo, tak by… Jenže bohužel dnes je svět v obdobné kritické fázi. Odkud problémy vyvstaly? Jaká rizika z toho vyplývají? Jak jim čelit? Jak spojit řešení pozitivních problémů se soustředěním společenských sil k účinnému odporu, proti hrozícímu zlu?

Tak jako u Bati, tak ani u Babiše to v jejich vizionářských knihách nenajdeme.

Nečekám, že by s tím něco Babiš před volbami udělal. Vane mu do plachet mocný vítr kritiky ze všech stran. Ze všech těch stran, které se koří současné globální moci a přisluhují jí. To je pro Babiše dostatečně mocný vítr, aby dostal přes 30 %, a takový “drobný problém”, jak čelit globálnímu zlu a jak řešit současné problémy ho teď nezajímá. Zejména když někdo proti českým koblihům nabídne cizokrajný pomeranč. Ale to už jsou ty hříčky rozkmitané doby.

Je ještě jeden serióznější důvod, proč se Babiš tak odtrhnul od pelotonu ostatních politických stran a politiků, ačkoli není o nic lepší. On totiž není o nic horší. Určitou omezenost jako chorobu z povolání lze u politiků vypozorovat, ale to, že podlehnou dvojímu biblickému vidění – z hlediska třísky v oku bližního a trámu v oku svém – v míře, která je pro ně nebezpečná, bych osobně nečekal. Jenže normální lidé netrpí omezeností politiků ani dvojím viděním, a tak se bušení do Babiše obrací jako bumerang proti jeho původcům. Jakékoli šarvátky indiskrecemi velmi rychle končí, když je utlumí šíbrové současné politiky (velkokorupčníci pracující s celými sítěmi založenými na tom, kdo na koho co ví a může ho vydírat i protlačovat), kteří s politiky tahají jako s figurkami na šachovnici. A tak útoky na Babiše přispívají jen k obecné osvětě lidu prostého, který – ačkoli si to stále ještě nepřipouští – přece jen začíná zjišťovat, kdo mu vládne. A z nějakého nepochopitelného důvodu (patrně ze zoufalství) vidí v Babišovi naději. Ten se tak dostává do složité role – co dál po volbách?

A co bude po volbách? To jsem opravdu zvědav. Jedné prognózy se však odvážím. Jestli kromě líbivé a technokraticky setrvačné vize nezačnou Babiš a spol. uvažovat o skutečném programu, jak z toho ven, nedopadnou dobře. Už teď je nejvyšší čas vidět na pár kroků dál a na několik tahů dopředu. Volební výsledek přitáhne spoustu lumpů, kteří budou větším nebezpečím, než otevření odpůrci.

(Pokračování)


Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4721-volby-cr-2017-krize-programu-stran-2-ano.html