Luděk Ševčík
17. 7. 2017
Novináři by v ideálním případě měli býti hlídacími psy demokracie. V tom hodně neideálním, ovšem dnes častém, jsou někteří jen hlásnými troubami. Hlásají pak buď propagandu svého chlebodárce, nebo propagandu určitých zájmových skupin. K tomu ale novinářů není třeba. To dokáže i cvičená opice. Konkretní příklad. Naše obec se cirka před třemi lety stala jednou z obětí naprosto nezvládnuté sociální politiky státu. Z měst, která upřednostnila zisky developerů před sociální politikou, k nám byli navezeni sociálně slabí, nichž se část dá nazvat nepřizpůsobivými.
Byli jsme tedy, ač naprosto nezaviněně, určeni k tomu, aby u nás vznikla další vyloučená lokalita. Ty v naší zemí rostou, díky špatné sociální politice, jak houby po dešti. Za 10 let se jejich počet zvýšil o 100 %! Vyloučená lokalita je patologický problém pro další rozvoj obce. Kdo může, tak se z takové obce odstěhuje. Většina obyvatel totiž logicky jednoznačně upřednostňuje bydlení tam, kde je pořádek a klid. Ten nezajistíte v blízkém a ani dalekém okolí ubytovny, v níž vládnou specifická pravidla.
Máme svoji obec rádi, proto jsme se začali bránit. Nechtěli jsme, aby se někdo zbavil svého problému na náš úkor. Začaly desítky jednání s úředníky ÚP, s jejich nadřízenými a čilá korespondence i s ministryní Práce a sociálních věcí. Vydání celoreplublikové petice na změnu zákona o sociálním bydlení. K té se, po projednání na zasedání Komise pro sociální bydlení Svazu měst a obcí, přidávala i některá velké města. Neboť je zájmem radnic, aby mohla kladně ovlivňovat kvalitu života ve svých celcích. Vše marně, neboť sociální politika je i díky silným lobby, které z nich tyjí, prostě naprosto špatná. Je demotivační. Čím méně snahy, tím větší dávky. Navíc se stát vzdal části své role a předal sociální bydlení a část péče o sociálně slabé do rukou soukromých. V konečném důsledku tedy financujeme „podnikatele“, jejichž cíl – udržet si klientelu a to za co nejvýhodnějších podmínek – je naprosto odlišný od vyhlašované snahy státu snížit počty sociálně slabých ve vyloučených lokalitách a zajistit jim přijatelné bydlení.
Když pak tedy přišel majitel ubytovny, v níž byli sociálně slabí ubytováni, s nabídkou na její odprodej, obec ji přijala. Protože nejsme žádní asociálové (to bychom se realizovali jinak, třeba v byznysu s chudobou), prověřili jsme si u ÚP, že nikdo z u nás ubytovaných neskončí na ulici. Naopak, všichni si mohli polepšit, neboť jim ÚP bylo nabídnuto bydlení v bytech. Že se ubytovatel bleskově postaral o přesun na jinou ubytovnu, je již jinou kapitolou neslavného stavu sociálního bydlení.
Ubytovnu jsme tedy kupovali prázdnou, předešlý majitel ukončil s nájemcem smlouvu i pro neplacení. To však pro hlásné trouby nic neznamenalo. Okamžitě se na nás slétly. Byli jsme totiž nebezpečným precedentem všem byznysmenům s chudobou. Mohlo by se totiž stát, že by se takto zachovali i jiní a sociálně slabí by byli rozptýleni do bytů a nedejbože by byli donuceni začít i pracovat a tak žít jako majorita! Co by si pak počala ubytovatelská mafie, co by dělaly „neziskovky“ na sociálně slabé napojené? A tak, pro výstrahu, začal nevídaný tlak. Česká televize Brno okamžitě začala natáčet srdceryvné příběhy o ubytovaných, ve kterých naše argumenty nebyly zveřejňovány. Ocitli jsme se pod tlakem „neziskovek“ na Deníku referendum. Na zastupitelstvo nám ubytovatel poslal své nájemníky (sám nepřišel) a v pozadí už čekal kameraman z NOVA, který pak přiznal, že byl pozván natočit „nějakou šlamastyku“. Ta se nekonala, takže odjel.
V současné době ubytovnu, kterou nám projektanty nebylo doporučeno rekonstruovat, bouráme. Dobrá příležitost pro hlásné trouby, aby nám opět daly na pamětnou a ukázaly ostatním jak dopadnou, když se nepodrobí. Česká televize už natočila o ubytovně další reportáž. Naši pozvánku, aby natočila také reportáž o tom, jak jsme koupili starý zámeček, který chceme přestavět na komunitní bydlení pro nemohoucí seniory, v podstatě odmítla. Máme nasazenou psí hlavu, takže o nás nic dobrého. Další troubou je redaktor Znojemského deníku Krutiš. Ve svém článku psal o tom, že některým lidem u nás vadila přítomnost sociálně slabých lidí. Herodesové hadr! Jako by u nás žádní takoví léta nežili. Jako bychom byli obec samých milionářů. Jenže my své sociálně slabé nikam nevyvážíme, jako to dělají ti, které by měl skutečně kritizovat. Tam by měl, jako hlídací pes demokracie, upřít svou pozornost, tam by se měl ptát, proč města exportují své občany, na které ale dál berou peníze z rozpočtového určení daní.
Česká televize Brno, ani redaktor Krutiš nejsou hlídacími psy demokracie. To by se totiž museli naučit pokládat otázky, aby se dobrali podstaty problému. A pokládat i otázky tzv. nekorektní. Třeba proč stát financuje drahé bydlení v mizerných ubytovnách, když města mají prázdné levné byty? Proč je většina ubytoven usazena v lokalitách, kde bývá vysoká nezaměstnanost, takže ubytovatel má větší jistotu, že se mu klientela nerozuteče? Proč lidé z ubytoven v naprosté většině nehledají práci? Proč odmítají bydlení v bytech a jsou raději na ubytovnách? A třeba i matky pěti dětí na to, proč si jako člověk, který nemá dlouhodobě kde bydlet, přesto pořídí dítě šesté? Jakou péči a výchovu jim hodlá v tak ztížených podmínkách poskytnout? I takovéto otázky se novinář musí naučit klást. A takových otázek, které by pomohly k objasnění a tím i řešení problému sociálního bydlení, by bylo mnoho. Bez tzv. nekorektních otázek se jednoduše nikdy pravdy nedobereme. Budeme jenom uctivě okukovat u horké kaše. Což někomu jistě vyhovuje. A k tomu má hlásné trouby, kterým stačí jen to papouškování.
