Karel Sýs
3.7.2017
Muzeum města, které ve svých zdech odchovalo knihkupce se skleněným okem, se chlubí interaktivitou. Právem. Stála miliony a je opravdu dokonalá. Zmáčkneš světýlko a v pusté předvěké krajině blikne žárovička v místě, kde dnes stojí ikshvězdičkový hotel. Něco podobného jsme sice viděli už dávno, ale říkalo se tomu jinak, vlastně nijak, vychytávky ještě nebyly zařazeny do slovníku, a stálo to pár korun. Nic proti pokroku, teď je to nápaditější, dokonalejší a vypulírovanější. Expozice všechna čest!
V horním patře, kde bohužel navzdory pochmurnému počasí nebyla ani noha, běží ve smyčce projekce z dějin města.
Čekal jsem na pochod nacistů a dočkal jsem se. Obrazovkou prošli, vlastně spíš proběhli s ohákovanými prapory. Jo, pár Židů tady v tom kalupu zabili, ne že ne, ale Marxe nikoli, ten tady nikdy nežil. Svastiky vlajou, ale synagoga nehoří, nějak se na obrazovku nevešla.
První republika německým spoluobčanům ubližovala, nemohli se odbenešit, roztáhnout do šířky ni do délky, ačkoli pilně foukali české sklo a do úmoru dřeli na dědičných rolích svěřených jim římskými císaři. Sice se tak trochu zhlídli v nacismu, ale jejich požadavky byly vcelku oprávněné. Jeden vůdce, jedna… Však to znáte, to není třeba rekriminovat!
Interaktivně vás poučí jeden z nich.
Na menší interaktivní obrazovce se skví sugestivní nápis „Chtěl bys žít jeho osud?“
Zmáčkneš tlačítko a ukáže se hošík v kožených kalhotkách s padacím můstkem. Poctivě maká s tatínkem v nemlich stejných koženkách, takový už byl můj německý lid. Pak se nějak nevysvětlitelně zaplete s někým nejmenovaným, a u Kyjeva přijde ke zranění. Co u Kyjeva dělal, chudinka? To se nestačíme dozvědět, děj honem honem přeskočí k ostudnému okamžiku, kdy mládenečka snad ještě nedohojeného ukrutní bémáci nacpou do dobytčáku a odvlečou ho i se soukmenovci ne snad do Osvětimi, ale do Saska.
Halt každý jsme strůjcem svého osudu!
Ale vraťme se do dějin.
Střih a hlavní obrazovkou se mihnou Rusáci. Ti městu ublížili nejvíc, jelikož zde vysemenili komunismus.
Vzápětí začnou pochodovat rozjásané davy, tentokrát však s prapory dočista rudými. (Kdy jsme rozjásané davy viděli naposled? Asi už je nikdy neuvidíme.) Pochodují, opěvují stranu a vládu, která jim, šupákům šupáckým, lstivě platila (z peněz ukradených humanitárním továrníkům) v tom krásném městě rekreaci (však znáte ty trapné agitky s Andělem!), když tu z ničeho nic vstanou bojovníci proti nesnesitelnému režimu. Z lůna svedených beranů se vynoří odbojáři. A když ani oni nestačí, konečnou svobodu nám všem přinesou univerzální plastic people. A už jsme u závěrečného poučení z kontrarevolučního vývoje: Nikdy jsme se neměli tak dobře (zřejmě zaměstnanci muzea), i když někteří Čecháčkové sem tam žbrblají, že u nich není všecko podle jejich gusta jako v Bille!
A je to, milá Běto!
