Geo
10.7.2017 Eurasia24
Diplomacie poráží démonizaci, Putin s Trumpem dosáhli prvního možného kroku k reálné spolupráci: příměří v jihovýchodní Sýrii. Analytik Pepe Escobar ve svém posledním článku rozebírá setkání prezidentů Ruska a USA Vladimira Putina a Donalda Trumpa včetně okolností, které summitu G20 v Hamburku předcházely.
Co bylo původně plánováno na pětatřicet minut, píše Escobar, nakonec trvalo dvě hodiny a šestnáct minut. A nedokázala to přerušit dokonce ani první dáma USA Melania Trumpová.
Opravdovým testem vztahů velmocí však bude podle brazilského publicisty dosažené americko-ruské příměří v jihozápadní Sýrii: „Tillerson a Lavrov o tom diskutovali týdny. A nápad je to ruský.“
Jak bude příměří, které platí od neděle 9. července, vypadat? „V podstatě by to mělo znamenat: americké/jordánské mírové sily v blízkosti Golan; Damaškem umožněné rozmístění ruských a íránských mírových sil okolo hlavního města; usazení Turků mezi městy Džarábulus a al-Báb na severu a Rusů okolo nich; a Američany na severovýchodě společně s kurdskou YPG,“ popisuje předpokládané rozložení sil v Sýrii po rusko-americké dohodě.
„V kostce: regionální rovnováha sil, která – za předpokladu, že bude dodržována – může pomalu vést ke konečnému syrskému urovnání,“ shrnuje.
Řada otázek ale podle Escobara zůstává nezodpovězených: „Jordánsko a Izrael nejsou válčícími stranami, ale dohoda se jich přesto přímo dotýká. Není jasné, zda americké síly budou muset zpět do Jordánska. Není jasné, jak bude příměří doplňovat jednání v Astaně – které má aktuálně hlavní slovo na frontě – zahrnující Rusko, Írán a Turecko. Není jasné, zda bude Islámský stát vymýcen nadobro. Není jasné, zda Pentagon zastaví sporadické útoky na Syrskou arabskou armádu.“
„Hlavní příběh“ summitu G20 ale podle Escobara začal o tři dny dříve v Moskvě, v rámci oficiálního setkání Vladimira Putina s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Čínský lídr opakovaně velebil „strategickou alianci“, „rychle rostoucí pragmatickou spolupráci“ nebo dokonce „zvláštní povahu“ čínských vztahů s Ruskem.
Vladimir Putin se opět zavázal k podpoře Nové hedvábné stezky, a to „v každém případě“, což zahrnuje její prolnutí s Eurasijskou hospodářskou unií. Ruský přímý investiční fond a Čínská rozvojová banka už zřídily společný investiční fond s 10 miliardami dolarů. A nejen to.
Gazprom a čínská CNPC podepsaly klíčovou dohodu stanovující termín započetí dodávek plynu přes plynovod Síla Sibiře: podle šéfa Gazpromu Aexeje Millera to bude 20. prosinec roku 2019. „A následovat bude stavba Síly Sibiře 2,“ podotýká Escobar.
Připomněl také společný rusko-čínský návrh řešení krize s KLDR a jednotný postoj těchto zemí k otázce rozmístění amerického protiraketového systému THAAD na jihu korejského poloostrova.
Bylo to už třetí letošní samostatné setkání ruského a čínského prezidenta. Už na summitu Šanghajské organizace pro spolupráci v Astaně Putin naznačil, že právě to moskevské má být „hlavní událostí v dvoustranných vztazích“. „Nejenže tam prohlubovali jejich společnou strategii pro eurasijskou integraci, ale také koordinovali společný přístup k Trumpovi na G20. O tom je strategické partnerství,“ konstatuje analytik.
Pokud pak jde o dosažený výsledek setkání Putina s Trumpem v Hamburku, Escobar jej hodnotí jako snahu najít řešení alespoň zčásti vyhovující všem.
„Sýrie je ultrasložitý případ, kde sféra vlivu je převážně íránská, ale ‚těžká fakta’ na zemi a na nebi jsou převážně ruská. S touto dohodou o příměří je to tak, jako by Putin s Lavrovem zvali ztrácející Washington, aby se stal částí řešení, které má – alespoň nějak – uspokojit všechny strany včetně Izraele a Turecka,“ poznamenává Pepe Escobar.
„Trump v Hamburku nečinil žádné podstatné ústupky, přinejmenším podle toho, co Tillerson s Lavrovem dobrovolně přiznali. Establishment štěká, že Trump daroval Putinovi vítězství, ale mýlí se: Putin s Trumpem zahráli win-win,“ uzavírá.
