Polská justice nezávislejší než česká. I po tamní reformě

Aleš Rozehnal
21.7.2017   Literárky

Na polskou reformu justice zaútočila kritika evropských politických elit. Oprávněně? I po této reformě bude jmenování soudců v Polsku daleko nezávislejší na politické moci, než je tomu v České republice, a o obdobě reformované Národní soudcovské rady mohou čeští soudci jen snít. 



Evropské politické elity, jakož i političtí komentátoři, odsuzují reformu polského soudního systému, která dává poslancům a ministrovi spravedlnosti právo dosazovat soudce bez konzultací se soudními kruhy. Podle kritiků této reformy se jedná o likvidaci jakékoli zbývající nezávislosti polských soudů, podřízení soudního systému pod plnou politickou kontrolu vlády a navození stavu, kdy soudci budou jen sloužit svým politickým pánům, na nichž budou zcela závislí.

Pokud by však taková interpretace byla pravdivá, znamenalo by to, že v České republice něco jako nezávislá justice neexistuje a čeští soudci jsou jen prodlouženou rukou politiků.

Nezávislejší než u nás

Polská reforma justičního systému spočívá ve změně složení polské Národní soudcovské rady, která je odpovědná za chod justice a mimo jiné jmenuje soudce obecných soudů. Zatímco nyní je rada složena z členů nominovaných různými polskými ústavními orgány a soudci samotnými, reforma předpokládá, že rada bude tvořena dvěma shromážděními.

První, desetičlenné shromáždění bude složeno z představitelů exekutivy a zákonodárců, a druhé, patnáctičlenné bude složeno ze soudců, avšak již nikoli na bázi soudcovské samosprávy.

I po této reformě však bude jmenování soudců v Polsku daleko nezávislejší na politické moci, než je tomu v České republice, a o obdobě této reformované Národní soudcovské rady mohou čeští soudci jen snít. V České republice totiž nic takového, jako je soudcovská rada s právem jmenovat soudce neexistuje a na procesu soudců se podílí výhradě exekutiva. Ministr spravedlnosti České republiky navrhuje jmenování soudce vládě, která ho schvaluje, a do funkce pak soudce jmenuje prezident.

V celém procesu není ani sebemenší prostor pro ingerenci orgánu voleného občany nebo soudcovské samosprávy. Veškeré snahy o eliminaci podřízenosti justice moci výkonné česká politická reprezentace vehementně odmítá, přičemž nejhlasitějším odpůrcem je současný ministr spravedlnosti, který však stejně hlasitě neváhá polskou reformu justice kritizovat.

Smetí před vlastním prahem

V této souvislosti působí poněkud bizarně vyjádření české eurokomisařky Věry Jourová nominované za stejné politické hnutí jako ministr spravedlnosti (ANO 2011), která hrozí Polsku odebráním dotací z evropských fondů, protože si prý nedokáže představit, že by evropští daňoví poplatníci chtěli financovat zřízení nějaké formy diktatury v některé ze členských zemí.

Podle eurokomisařky Jourové Polsko systematicky odbourává právní stát. Málokdy by pro nějaké vyjádření bylo přiléhavější úsloví o čistotě vlastního prahu než pro toto.

Soudcovské rady v České republice sice existují, ale jsou pouze poradním sborem pro předsedu soudu a nemají reálné pravomoci. Skutečná soudcovská rada je ale institucí, která je samosprávným orgánem celé soudní moci a jako taková je na dalších státních mocích nezávislá.

Česká republika patří k menšině států Evropské unie, která takovýto orgán nemá.

Různé standardy nezávislosti?

Dalším kritizovaným bodem polské justiční reformy je to, že ministr spravedlnosti bude moci jmenovat předsedy regionálních a odvolacích soudů. Přesně takový stav však panuje v České republice, aniž by existovala reálná snaha tento stav změnit a aniž by byla Česká republika obviňována z porušování principu nezávislosti justice a právního státu.

V České republice tak existuje stav, kdy je exekutiva zároveň procesní stranou, a současně spravuje justici, čímž má možnost justici přímo či nepřímo kontrolovat a ovlivňovat. Z hlediska principu dělby je to stav neudržitelný. Není totiž možné, aby existovala nezávislá justice a moc výkonná přitom rozhodovala, kdo se stane soudcem nebo kdo bude jmenován předsedou soudu.

Nelze se tak zbavit pocitu, že pro různé členy Evropské unie existují různé standardy nezávislosti justice a existence právního státu. I po realizaci kritizované polské justiční reformy bude totiž institucionální zabezpečení nezávislosti justice v Polsku na daleko vyšší úrovni než v České republice.

Pro úplnost je třeba dodat, že další návrh zákona, který je součástí polské justiční reformy, a podle kterého by soudci nejvyššího soudu mohli přijít o své funkce, je skutečně s principy, na kterých spočívá demokratický právní stát, neslučitelný.

Autor je advokát a přednáší na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.

– – –