USA útočí na Írán již 65 let. Jaké jsou důvody? Stín Mosaddeka nad Rúháním

Avatar
Původní autoři

Stanislav Tarasov
15. 7. 2017    zdrojzdroj (kráceno)
Co chystají USA na Írán?
Pokračující hrozby ze strany USA vůči Íránu vytvářejí paradoxní situaci, což nutí badatele připomenout útok na Írán, který byl proveden tajnými službami Británie a USA v roce 1953. Důvody pro konfrontaci a rozvoj vztahů mezi Íránem a Západem se zabývá ve svém článku redaktor informační agentury Regnum Stanislav Tarasov.


Paradox nynější situace spočívá v tom, že prezident Íránu, Hasan Rúhání se nevzdává pokusů o sblížení s USA konkrétně a Západem celkově, což se kupodivu i nadále setkává s nepřátelskou reakcí. Mohlo by se zdát, že takzvaná “jaderná dohoda” předpokládá kontrolu atomové energetiky Íránu ze strany mezinárodního společenství, a měla by být sejmuta všechna obvinění proti Teheránu, že se snaží vyvinout jaderné zbraně. Nabízí se závěr, že tlak na Írán má ještě další důvody.

Jako analogii je možné uvést události 19. srpna 1953, kdy byl za účasti amerických a britských zpravodajských služeb svržen demokraticky zvolený premiér Íránu Muhammad Mosaddek. Vzhledem k důležitosti zeměpisné polohy Íránu, který zaujímá ústřední místo na mapě Asie, lze předpokládat trvalý zájem Západu na destabilizaci tohoto regionu.

Historie ukazuje, že USA již v polovině minulého století bránily sblížení Íránu s SSSR i s Evropou. Kromě geopolitických existují i ekonomické důvody, jež umožňují při existenci slabé a řízené íránské vlády vytěžit další zisky z nákupu íránské ropy.

Stín Mosaddeka nad Rúháním

Před několika dny vystoupil americký televizní kanál Fox News se zajímavou zprávou. V komentáři k slyšení ministra zahraničí USA Tillersona ve výboru pro zahraniční věci sněmovny reprezentantů o rozpočtu na fiskální rok 2018, v němž Tillerson řekl, že “politika USA je zaměřena na omezení možností Íránu v rámci jeho jaderného programu” a že “bude prováděna práce na podporu těch prvků uvnitř Íránu, které přivedou k mírové změně vlády”, televizní kanál upozornil na reakci Teheránu.

Íránský velvyslanec při OSN Gholam Ali Khoshroo v dopise adresovaném generálnímu tajemníkovi OSN Antóniu Guterresovi nazval prohlášení ministra zahraničí USA “zjevným porušením Alžírských dohod z roku 1981, podle nichž se USA zavázaly, že nebudou nezasahovat, přímo či nepřímo, prostřednictvím politických nebo vojenských prostředků, do vnitřních záležitostí Íránu”. Ale nejen to. Fox News nastínil některé důležité zvláštnosti dané situace. Za prvé, vystoupení Tillersona se konalo několik týdnů po znovuzvolení prezidenta Hasana Rúháního na další čtyřleté funkční období. Za druhé, podle Khoshroa se prohlášení ministra zahraničí časově shodovalo s vydáním nedávno odtajněných dokumentů, v nichž “je upřesněna role amerických agentů při svržení vlády národního a demokraticky zvoleného premiéra Íránu Muhammada Mosaddeka 19. srpna 1953”.

Bude úder na Rúháního?

To vytváří zdánlivě paradoxní situaci: íránský prezident Rúhání se snažil a snaží sblížit se s USA a Západem, ale ze strany administrativy Donalda Trumpa je vystaven silnému tlaku. Washington hovoří o nepřijatelnosti takzvané jaderné dohody, obviňuje Teherán “z podpory regionálního a globálního terorismu”, stimuluje proti němu vytvoření v regionu nepřátelské vojenské a politické koalice. Pokud budeme hledat historickou analogii pro toto působení USA, opravdu navádí na události roku 1953. Tím spíš, že syrským směrem působí aliance Rusko, Írán a Turecko, která podle britského listu The Conversation “USA dráždí”.

Washington se netají skutečností, že má v úmyslu rozehrát proti prezidentovi Rúhánímu takzvanou “konzervativní kartu” a podle amerického viceprezidenta Michaela Pence navrhnout “lepší možnosti řešení íránského problému”. Ale je nepravděpodobné, že jsou USA v tomto okamžiku připraveny na vojenskou variantu v souvislosti s Teheránem. S největší pravděpodobností se budou snažit prostřednictvím takzvané “páté kolony” v Íránu postavit konzervativce proti liberálům, aby vznikla situace na vystoupení Teheránu z jaderné dohody. “Ať to je jakkoli tragické, postupně jsou shromažďovány položky na možnou válku s Íránem”, konstatoval v časopisu National Interest Paul Pillar, bývalý analytik CIA, který odešel v roce 2005 do výslužby z pozice vedoucího oddělení pro Blízký východ Národní zpravodajské rady.

Přinejmenším může nepřátelství proti Íránu vést k pokusům o změnu režimu, v nejhorším případě to může zažehnout “horkou válku” v zemi nebo v regionu. Takže ostrá reakce íránského velvyslance při OSN na prohlášení Tillersona zdaleka není náhodná.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová