Už jsme zvítězili! Nová válka ruského spisovatele

Avatar
Původní autoři
Zachar Prilepin v zákopu

rozhovor se Zacharem Prilepinem
14.7. 2017  Zavtra, překlad ČNL

Internetový deník Zavtra publikoval rozhovor s ruským spisovatelem Zacharem Prilepinem, který bojuje na straně donbasského opolčení a velí praporu dobrovolníků o síle 200 mužů. Rozhovor poskytuje jedinečnou možnost nahlédnout do myšlenkového světa dobrovolníků, vzdorujících armádě kyjevské junty, ale i pochopit motivaci těchto lidí.


„Zavtra“: Někteří věří, že vaše účast ve válce v Donbasu je literární mystifikace. Jak byste na to reagovat?

Zachar Prilepin: Můj prapor, který se skládá ze dvou set mužů, už půl roku působí na území Donbasu. Myslím, že ministr obrany a všechny sousední jednotky – a to je dobrý tisíc lidí – oceňují výsledky našeho praporu, který je na první linii v oblasti Pantelejmonovky pod Gorlovkou (dříve byl na první linii v oblasti Kominternova).

„Zavtra“: Proč jste si vybral Doněck a ne Lugansk?

Zachar Prilepin: Zde je intenzivnější vojenská aktivita, demokratičtější vedení, které je připraveno pro celou řadu inovací a je otevřené kontaktům.

„Zavtra“: Kdo si myslíte, že jste dnes: umělec, nebo bojovník?

Zachar Prilepin: Nemyslím na literaturu po mnoho měsíců. Nechci psát knihy, moc si nepamatuju, jak se to dělá. Skoro nic nečtu, jsem zcela ponořen do záležitostí svého praporu. Nyní mě nic jiného než Donbas nezajímá.

„Zavtra“: Lidé bojující v Donbasu, jsou velmi odlišní – z různých zemí, regionů, s rozmanitým zázemím. Jací bojovníci se podle vašeho názoru vyvinuli v Donbasu?

Zachar Prilepin: Ve stavu konkrétně mého praporu je Armén, Kazach, Srb. Jsou tam kluci z Tatarstánu, je tam asi 10-15 Rusů z různých oblastí země. 90% praporu jsou lidé z Doněcka a Luganska. V některých ohledech je to zvláštní psychotyp, samozřejmě, tak či onak, z velké části souvisí s životem místních horníků. Ale obecně – je to průměrný ruský typ, kříženec mezi Vasilijem Ťorkinem a kapitánem Tušinem.

„Zavtra“: Tento typ se vytvořil v Donbasu v době, kdy působili mladogvardějci, nebo dříve?
 

Zachar Prilepin jako voják v čečenské válce

Zachar Prilepin: Myslím, že již byl v době psaní „Slova o pluku Igorově“. Takové lidi bylo možné najít i za Ivana Hrozného, mezi povstalci Stěnky Razina a ve vojskách Alexandra Suvorova.

„Zavtra“: Když se díváte v televizi na domobrance Donbasu, překvapují jejich oči – jako bývají na ikonách. Čisté, velmi upřímné, zářící nějakou vnitřní sílou a pravdou. Pokud jde o vzhled, shoduje se s realitou?
Zachar Prilepin: Je tam opravdu mnoho velmi dobrých lidí. I když existují i špatní lidé. Ale obecně – ano, jsou téměř svatí. Za mizerné peníze, úplně nepochopitelné pro Moskvana – 16.000 rublů, bojují a umírají v 26ti tisícové armádě domobrany po tři roky, obětujíce nejvyšší lidskou hodnotu, vlastní život. Dělají to jednoduše, s úsměvem, s nadšením. Pravděpodobně proto jsou některé obličejové vrásky uspořádané v souladu s tímto postojem.

„Zavtra“: Jaká nejvyšší idea je spojuje?

Zachar Prilepin: Ruská, samozřejmě. Samotná existence Ruska – to je jejich super-idea. Současná inflace s touto ideou ji kombinuje na vlajce s tváří Spasitele a rudou vlajkou s pěticípou hvězdou. Samozřejmě jsou tam také křesťané a anarchisté a apolitičtí kluci, kteří jsou motivováni jen intuitivně. Ale obecně, kombinace rudé a pravoslavné ideje je hlavní, a došlo k ní opravdu v Donbasu.

„Zavtra“: Jakou písňovou tvorbou se vám nyní daří zabývat?

Zachar Prilepin: V Donbasu pro to nemám žádné příležitosti. Nedávno jsem si připravil dvoukotoučové CD „Neopustíme svá města“ – 38 písní o Donbasu, tam jsou písně typu od Saši SkljaraČičerinovéVadimu Samojlovovi. K dispozici jsou tři písně na texty, které zanechal Arsen „Motorola“ Pavlov. V jedné z těchto písní je část textu z okamžiku, když přijel do Moskvy. Jednu píseň „Havrani“ – jsem ve své lokalitě s kytarou nazpíval na pásku a poslal poštou svým dětem v Nižním Novgorodě. Oni ji nechali nahrát, Bronimir ji udělal. Jedná se o dvě výjimky v roce 2015. (píseň k přehrání zde)

„Zavtra“: V Moskvě se samozřejmě vždy mluví o osudu Novoruska. Někdo si myslí, že Putin vzdal Donbas, někdo naopak, že je vše v pořádku a jde podle plánu. A co vaši kolegové?

Zachar Prilepin: Samozřejmě, že o tom přemýšlejí, ale jsou mnohem více při smyslech než většina moskevských soudruhů. V Donbasu mezi bojovníky vládne nesporný kult Vladimira Putina, uctívají ho jako nejvyššího velitele a jeho historická role je pro ně zcela očividná. Nevzpomínám si na žádnou diskusi „Putin vzdal“. Možná, že někde v jiné divizi, nevím. V Donbasu chápou a vidí, jak velká je politická a diplomatická míra zájmu Moskvy o nezávislost Donbasu na současném kyjevském vedení. Bylo to zde jasné v roce 2014, v roce 2015 a v roce 2016 také.

Zachar Prilepin se svou knihou “Četa aneb opolčenci ruské literatury”

„Zavtra“: Mohlo by se zdát, že genotyp je tentýž, jazyk tentýž, ale přitom většina lidí druhé straně barikády je jiných. Proč se liší, a co jsou zač?

Zachar Prilepin: Já nevím – proč … Jedná se o velmi velké téma. Ano, jsou velmi odlišní. Srovnávací analýza může být udělána hned po osvobození ze zajetí. Když vyjdou Donbasané, usmívají se, objímají, křižují, začnou nějaké výkřiky. A ti druzí jsou sklíčení, mračí se. Vyhýbajíce se nastoupí do autobusů a zmizí.

Ukrajinská propagandistická mašinérie běží na plné obrátky. V Donbasu nikomu nenapadne, aby vytáhl vězně před kameru, střílel je, mučil, jak to dělají na druhé straně „pravoseki. To zde nikdy nebylo. A tam, v Kyjevě, hrají komedii co děláme se zajatci, i když se jich nikdo nedotkl prstem, mluví o mučení a jiné naprosté nesmysly. Stávající ukrajinské orgány jsou neuvěřitelně prolhané! Já, jako člověk, který po dlouhou dobu pracoval v oblasti médií, to vidím. Západ je pečlivě učí lhát a manipulovat vědomím lidí.

„Zavtra“: Co je nejvíce nechutné v reálné válce, a co je ta nejkrásnější věc?

Zachar Prilepin: Jako v každé válce je nejodpornější, spíše nejnesnesitelnější, když zabíjejí civilisty, ženy, staré lidi a děti, když granáty padají v obytných oblastech …

Krásné je sebezapření mužů, jejich zábava, jejich nedbalost, absolutní lehkost bytí, která převažuje v místech přímého kontaktu s nepřítelem. Naprosto zarážející je, když jsou v depresi, panice, lidé, pobývající v poklidných městečkách s dobrými platy. A lidé, kteří mohou v každém okamžiku dostat smrtící ránu nebo zranění, jsou v dobrém stavu mysli. To je úžasné! Na to je nemožné si zvyknout.

„Zavtra“: Představme si, že odejdete na dovolenou, nebo skončí válka (samozřejmě, našim vítězstvím). Vrátil jste se do Moskvy, jste zván na politická talk show, a tam narazíte na „intelektuály“, pro které jste „vatnik“(primitiv), vaši kolegové vojáci – „vatnici“, všichni obyvatelé Doněcka vatnici a všechno Ruské – vatové bundy a venkované. Jak budete reagovat?

Zachar Prilepin: Nedotkne se mne to a bude mi to jedno. Samo o sobě je vítězství mnohem důležitější. Radost z toho, že nádherné země Krym„Vše, co je třeba vyřešit. Dopisy z Donbasu“ a Donbas byly odebrány nepřátelům a jsou bráněny – to vše samo o sobě je mnohem větší a důležitější, než prohlašování nějakého blázna na nějakém kanálu. Byli přesvědčeni, že každý z nás bude rozšlapán a rozdrcen. To se nestane, už jsme vyhráli! Teď ať si říkají, co chtějí. A my se jim vysmějeme.

„Zavtra“: Proč naši „intelektuálové“ tak zuřivě a zoufale podporují ukrajinské nacisty, i když ve většině případů jim nejsou blízcí?
Zachar Prilepin: Měl jsem tři roky na přemýšlení o tomto tématu, ale odpověď jsem nenašel. Možná, že odpověď spočívá v náboženské sféře. Například zde existuje určitá závist vůči Ruským, jako konkurentům k vyvoleným lidem. Nebo by to mohlo být nějak postaveno na absolutní rusofobii, která je blízká specifické duševní nemoci … Racionální vysvětlení, poté co všechno se stalo – po všech těch masakrech, útoku v Oděse, ubití Buziny, po znásilněních, masakrech v kostelech, loupežích a rabováních, ničení památek – být nemůže! Nechci o tom dále přemýšlet. Kromě toho jsem si všiml, že v Donbasu o těchto tématech nepřemýšlí. O pozici Andreje Makareviče se, relativně vzato, nikdo nestará.

„Zavtra“: Kdy vyjde vaše kniha o Donbasu?

Zachar Prilepin: Nevím. Žádné plány v tomto ohledu nemám. Mám novinářskou knihu o Donbasu, jmenuje se „Vše, co je třeba vyřešit. Dopisy z Donbasu“. Nyní vyšlo nové, podstatně rozšířené vydání, je dvakrát tak silné. Mě bylo líto tento materiál zapomenout, možná stálo za to šetřit si to pro budoucí prózu, ale myslím, že pokud žiji, tak budu mít pro prózu dostatek materiálu. V knize „Vše, co je třeba vyřešit. Dopisy z Donbasu“ jsem popsal vše jako očitý svědek, aby si byli lidé vědomi toho, co se děje. Přečtěte si ji, je tam mnoho zajímavého.

Besedoval Ivan Višněvskij
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf