23. 7. 2017       Parlamentní listy
Babiš nikdy neformuloval veřejně své strategické cíle, takže lidé do programu hnutí ANO transponují své vlastní představy a touhy, odhaduje dokumentarista a režisér Václav Dvořák, proč má ANO podle průzkumů našlápnuto k úspěchu v podzimních volbách. Vysmívá se i tzv. pražské kavárně a „jejím“ prezidentským kandidátům. Osobně je prý pro Miloše Zemana.

Rozumíte tomu, co se děje na politické scéně tři měsíce před parlamentními volbami? Všem se totiž zřejmě ježí vlasy na hlavě z toho, že by je mohl Andrej Babiš a jeho hnutí ANO převálcovat a tak dělají, co mohou. TOP 09 a Bursíkova LES se dohodly na spolupráci pro volby a vytvoří společnou kandidátku, a lidovci se zase dali do holportu se Starosty. Napřed vytvořili koalici, ale nakonec od toho couvli a STAN vyzvali, aby jeho zástupci vstoupili na kandidátky lidovců… O čem to vypovídá?

Většina parlamentních stran ztrácí na oblibě. Voliči jsou nespokojení se situací u nás. Cítí, že u stávajících stran nemají zastání, že nenaplňují jejich potřeby a těmi jsou především bezpečí a blahobyt. Evropská unie a NATO se pro nás stávají nebezpečím, aniž by na to parlamentní strany patřičně reagovaly. Mnoho voličů se obává, že tyto strany nesplní své volební sliby. Mají zkušenost, takže se obávají oprávněně. Hledají alternativu, nové neokoukané tváře. Navíc česká politika ztratila pravo-levé rozhraní, všechny strany se cpou do jakéhosi politického středu.

No a na scéně je hnutí jednoho muže, který slibuje „řídit stát jako firmu“ a to se mnoha lidem líbí jako cesta z marasmu. Navíc pan Babiš nikdy neformuloval veřejně své strategické cíle, takže lidé do programu hnutí ANO transponují své vlastní představy a touhy. Nevšímají si, že Babišovu politiku dělají jeho ministři a europoslanci.

Například europoslankyně Jourová zaujímá v Bruselu stále postoje, které nás doma poškozují a ohrožují, a doma, když se má zpovídat, se snaží v  tom nějak bruslit. Babišova politika je přece přípravou války (Stropnický), politikou nemohoucnosti soudního systému, na který silně působí vnější politické a ekonomické vlivy a  absentuje nezávislá soudcovská samospráva (Pelikán), je to protidemokratická politika vylučování veřejnosti ze spolurozhodování o  věcech veřejných (Šlechtová).

Lidé prostě nevnímají, že stát není žádná firma a že Babišem proklamovaná vize fungování státu má obdobu v italském fašismu. Musím připomenout i europoslance za ANO. Ti jsou také Babišovou vizitkou. A ostatní strany vidí, že jim Babiš odsává voliče, zprava i  zleva a zkoušejí tomu čelit. Zkoušejí se spojovat, na koalice nemají sílu, tak aspoň přibírají ty druhé na kandidátky. Myslím, že většina voličů bude po volbách opět zklamaná a jejich frustrace se ještě prohloubí.

Jak se vám vůbec líbí vytahování „starých“ politiků a přežilých, leckdy neúspěšných politických stran (podobně jako LES ) do volebního zápasu? Copak není na politické scéně žádná osobnost, která by dokázala voliče jasně oslovit, jako se to podařilo politikům v první polovině devadesátých let? Všimněme si, jak jsou mnozí z nich dnes stále zváni před kamery jako „odborníci“…

Je to odraz faktu, že neprobíhá veřejná politická diskuse, ze které by se generovaly nové osobnosti. Většina stran nemá zpětnou kontrolní vazbu na své voliče a myslím, že ani o mínění voličů nestojí. Je to určitě tím, že stranické sekretariáty musí upřednostňovat přání svých sponzorů a na voliče pak už nezbude. To je průvodní jev zastupitelské demokracie ve společnosti, které vládnou peníze. Politické strany jsou u nás firmami na vydělávání peněz a voliči ve své většině si to bohužel nechají líbit. Pravda, nabídka alternativ také není nijak velká.

A co se týče televizí – většinu z nich ovládají političtí aktivisté a podle toho to také vypadá. Recyklace omletých „osobností“, politická zombie vydávaná za odborníky jako příprava pro návrat do politiky. Myslím, že je to marná snaha. Ti lidé už jednou ztratili kredit a většina z nich na nový kredit prostě nemá. Oni totiž zpívají staré písničky, které vyšly z módy a lidé chtějí slyšet něco kloudného a rozumného o migrantech, o  sociálních rozdílech, které se zvětšují, o chystané válce, do které jsme vtahováni, o ekonomickém soužití s východem Evropy a s Asií, jak reagovat na nové výzvy, jak dostat stát a českou společnost z područí silných, kteří nás zneužívají.

Máte „pifku“ na ČSSD v otázce církevních restitucí? Již v minulosti jste říkal, že ČSSD v  této věci neudělala zhola nic, protože premiér Bohuslav Sobotka přizval do vlády lidovce, od kterých se samozřejmě očekávalo, že diskusi o  majetku, který byl církvím pravicí darován, zablokují. Nebyla to ale od ČSSD jen výmluva na koaličního partnera? Co mohla ČSSD stran restitucí udělat?

S umělým hromaděním majetku v rukou církve nechtělo vedení sociální demokracie od začátku dělat nic. Téma využila jen před volbami, pak jej zahodila. A co podle mne mohla udělat? Zmobilizovat lidi, vysvětlit jim, o jaký podvod a zločin páchaný na české společnosti se jedná, odmítnout smlouvy, které protiústavně svazují ruce i mnoha následným vládám, prát se o to u Ústavního soudu, a v neposlední řadě se měla ČSSD obrátit na lidi s prosbou o rozhodnutí v závazném referendu. Ale to všechno je tvrdá politická bitva, kterou zrádné vedení strany nehodlalo podstoupit. Zrádné říkám proto, že si myslím, že ti lidé ve skrytu duše s předáním státního a obecního majetku církvi souhlasili. Nakonec lidé, kteří téma podvodných „restitucí“ v ČSSD uchopili, museli odejít. Mám na mysli například pana Tejce.

Co se vlastně kolem restitucí momentálně odehrává? Kolik soudních procesů je v této věci rozehráno? Ví to vůbec někdo, registruje to někdo?

Soudní procesy vedou jednotlivé řády s výmluvou, že ony jsou samostatné údy církve a že se jich vlastně žádná ujednání se státem netýkají, kromě toho, že mají nárok na majetek. A mnohé obce se samozřejmě brání u  soudu. Média o tom mlčí či informují sporadicky. Na vládě určitě nikdo, ani na Ministerstvu zemědělství (lidovec Jurečka) ani na Ministerstvu kultury (lidovec Herman). Některé obce vydávají své majetky bez řečí – to jsou ty, co mají ve vedení lidovce či topáky, jiné vzdorují u soudů. Smutný pohled, jak nám rozložili stát téměř do bezvýznamnosti.
                 Premiér Bohuslav Sobotka nedávno uvedl, že již nechce kandidovat do čela ČSSD. Když se ohlédneme zpátky – byl to dobrý stranický předseda? Jakou známku byste mu udělil, a co vám na něm vadí?

O panu Sobotkovi nechci mluvit. Je to politická mrtvola a je hanebné, že se na stranických sjezdech ČSSD nikdo, doslova nikdo, proti němu nezvedl. Myslím, že na dlouhou dobu, možná navždy, ČSSD znehodnotil. Samozřejmě nebyl sám. Je ale také naše chyba, kteří jsme to všechno delší dobu pozorovali, že jsme proti umírající ČSSD nepostavili kloudnou alternativu – stranu, která nemá máslo na hlavě a která chce rázně zastupovat zájmy lidí zaměstnaných, živnostníků a řemeslníků, drobných a středních podnikatelů. Prostě zastupující zájmy lidí, kteří tvoří a pracují. Stranu vlasteneckou, rázně odmítající válku a všechna válečná dobrodružství NATO, rázně odmítající nesmyslné diktáty Bruselu a uchvácení Evropy Německem. Taková nabídka tu dnes bohužel není, nebo se objevuje jen v slabých alternativách a není reprezentována silnými osobnostmi.

Prezident Miloš Zeman se nezúčastnil setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa s představiteli států střední a východní Evropy v Polsku, poslal za sebe předsedu Poslanecké sněmovny, ale teď přijme čínskou delegaci, v jejímž čele je člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny. Dává tak najevo své priority?

Zeman podle mne reagoval na fakt, že Trump mluvil o brzkém setkání se Zemanem víceméně jako odměně za podporu v prezidentské kampani. Ale po  Trumpově inauguraci se nic nedělo, Zemana nepozval a mezitím se začal vybarvovat i negativně, jako politik slabý, který není schopen si udělat pořádek doma v administrativě. Ale za rozhodnutím Zemana o neúčasti na G20 byl podle mne především správný odhad, že to bude setkání nanic, s  jediným předvídatelným kladem, kterým bylo setkání Trumpa a Putina. Nakonec to všechno přesně tak dopadlo. Hamáček si aspoň vyvětral šaty.

Myslíte si, že výkon prezidenta Miloše Zemana ovlivňuje a omezuje jeho zdraví? Politický aktivista John Bok mi k tomu řekl: „Jediné, co Zemana omlouvá, je to, že se v něm odehrává něco zdravotního. Zdraví je totiž celkový komplex našeho těla a naší mysli. A když naše tělo churaví, tak i mysl může být někdy popletená.“ Psycholog a spisovatel Bohumil Sláma naopak Zemanovo počínání hodnotí jako důsledek stárnutí. Podle něj se totiž ve stáří člověk stává jednak rigidnějším, jednak se zvýrazňují jeho povahové rysy. S kým z těch dvou byste souhlasil?

Jako starší a nemocný člověk si přece prezident už nemusí brát takové servítky jako v době, kdy například šel po větším životním uplatnění. Tělo může chřadnout, ale hlava je v pořádku. To, že občas Zeman řekne něco, co se v tzv. lepší společnosti neříká, to dělal vždycky, i  zamlada. Jen si vzpomeňme na „stranické průkazy ČSSD vázané do kůží odéesáků“ a další průpovídky. Zeman je takový a mnoha lidem to imponuje. Říká věci napřímo tak, aby tomu každý rozuměl. Samozřejmě, že čeští krasoduchové předstírají, že je to velmi pohoršuje. Ale za tím vším je vztek, že jejich protinárodní a asociální politika nenachází u lidí podporu.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) už má prý potřebné podpisy senátorů pro svou kandidaturu na Pražský hrad. Zda však bude kandidovat, ještě neví. Rozhodne se na poslední chvíli, těsně před prezidentskými volbami. Jaký by to byl prezident? A které z těch jmen, která momentálně rezonují a která by mohla „zabodovat“ v prezidentských volbách, by u vás měla zelenou? Byl by to Michal Horáček? Anebo akademik Jiří Drahoš?

Ani jeden. Kubera je sice politik dost samostatně uvažující a jednající, ale je příliš spojen s ODS. Osobně jsem pro Zemana, protože vím, co od něj mohu čekat a ve svém druhém volebním období by mohl proti pražské kavárně přitvrdit.