Bližší košile než kabát

Avatar
Původní autoři

Zbyněk Fiala
25.8.2017 VašeVěc


Premiér Sobotka jednal v Salcburku o mzdách pracovníků vyslaných do zahraničí, vnímaných našimi západními partnery jako sociální dumping. Zatím bránil spíše zaměstnavatele, ale asi by měl sledovat hlavně zájmy zaměstnanců. Je jich totiž hodně a mohou volit.


Vyrovnání mzdových rozdílů je důrazný lék na rozvrácenou Evropu, která se bouří proti sociálnímu dumpingu. My se bojíme ekonomických uprchlíků z Ukrajiny a vzdálenějšího východu, protože nás mohou připravit o práci a přinejmenším podtrhnout mzdy. Naštěstí máme moudrou vládu, a ta je sem nepustí. Jenže my sami jsme zase hrozbou pro naše západní sousedy, kteří pozorují velice nevlídně, jak se k nim cpeme s našimi mizernými mzdami. A ti už se bránit nemohou, v EU platí volný pohyb pracovních sil.

Je to tedy nebezpečná situace, která může být zdrojem „asymterických šoků“, jak říkají ekonomové. Někdo ji chytí, a jiný na tom vydělá. Státnické projevy a uvážlivé články v tisku však naznačují, že není zájem si takhle trpce zašokat. Ano, kýve se hlavami nahoře, lidem je třeba přidat. Neshody vládnou pouze nad otázkou, kdo to udělá. My, nebo oni? Kdo si začal?

V tomto duchu se odehrála i středeční diplomatická čtyřhra Západ proti Východu v rakouském Salcburku. Česká a slovenská dvojka (premiéři Bohuslav Sobotka a Robert Fico) tam byla soupeřem v sestavě francouzský prezident Emmanuel Macron a rakouský kancléř Christian Kern, označována neutrálněji za Středoevropskou, ale vyjde to nastejno. Oba týmy ke všemu nastoupily ve stejných dresech, takže chvílemi je rozlišil jen velice pozorný divák.

Obě strany byly na tvrdý mač dobře připraveny a nasadily novou sadu starostlivě vraštěných čel. Prezident Macron začal dělovým servisem: „Přece nedopustíme pošlapání základních idejí Evropské unie, ke kterým patří vyrovnávání rozdílů!“ Premiér Sobotka byl na přijmu a pozorně odvrátil: „Jděte příkladem, přestaňte na ty ideje šlapat jako první! Když to uvidíme, třeba to s námi pohne.“

Z následujících dlouhých výměn bylo zřejmé, že takhle by mohli pinkat do alelujá. „Skončete s tím dumpingem,“ domlouval nám francouzský prezident u sítě, jištěn rakouským kancléřem na základní čáře. „Doba, kdy se to dalo, tolerovat, pominula. Prostě lidem přidejte, aby měli jinou šanci, jak si polepšit, než se podbízet někde na Západě.“

„Začněte s tím sami,“ zkusil lob Sobotka a usměrnil míč za soupeřova záda. „Zvedněte mzdy ve francouzských, rakouských či německých podnicích, působících v Česku. A bude líp.“

Další zpravodajství z utkání je zmatené. Jak to dopadlo, nebo jestli to vůbec nějak skončilo, nevíme. Uprostřed hry se soupeři rozešli s nadějí, že se sejdou jinde, a sice v říjnu v Bruselu. Podle prezidenta Macrona se politici shodli aspoň na něčem, na principech řešení – jedná se prý o zkrácení doby vysílání do ciziny a spravedlivé odměňování. Jenže z toho se moc vyčíst nedá.

Nicméně list Financial Times to vnímá tak, že francouzský prezident získal podporu dvou středoevropských států pro evropskou reformu pracovního práva. Ukazuje se, že je to nejhlubší čára zlomu mezi Východem a Západem, píše londýnský list. Bodejť by to nepsal, zuří kolem něj Brexit, kde patřili k hlavním argumentům „polští instalatéři“. Ti vám vlezou všude. A kudy „Polák“ prošel, Brit si neškrtne, psalo se. Ti „Poláci“ jsme samozřejmě i my, kdo by se s tím rozlišoval. Východní ekonomičtí migranti jsou teď Brity přijímáni s podobným nadšením, s jakým my dupeme v zahradách po zavlečených slimácích.

Chystaná směrnice, o které se má jednat v říjnu v Bruselu, řeší hlavně západní problém, tedy problém západních zaměstnanců ohrožovaných sociálním dumpingem vyslaných pracovníků z Východu. A jak mohou západním zaměstnancům ulevit východní zaměstnavatelé. V Salcburku se tedy hrálo o zájmy států a Evropské unie, ale na ty by došlo až podle toho, jak dopadne vnitřní zápas podnikatelských skupin v obou táborech.

Orientaci v problému nám usnadní lidové moudro, že bližší košile než kabát. Stačí si ujasnit, co je košile, a co je kabát. Vidíme statečný odpor premiéra Sobotky proti záměru, aby čeští řidiči dostali na cestu do Francie přidáno. Zdalipak mu v tom ti řidiči pomůžou? Leda by byli blázni. Až se rozkoukají, možná také dokážou využít solidarity svých francouzských kolegů. Ale ani od českých zedníků nelze čekat, že prolijí krev za právo bráti v Německu pětinu toho, co dostanou jejich němečtí kolegové.

To čeští podnikatelé v autodopravě či stavebnictví, kteří si zvykli na západní tržby na straně výnosů a české mzdy na straně nákladů, to jsou jiní kabrňáci. Zaměstnance straší vyhazovem, ale premiéra jsou ochotni v myšlenkách podpořit i v jeho posledním útoku vidlemi proti kulometným hnízdům.

Budou se řidiči bránit stávkou? Vláda ji může podtrhnout nohy tím, že nechá do země volně přicházet ještě větší zoufalce za volantem. Komplexní obrana řidičských zájmů se tedy musí odehrát i u volebních uren. Tam lze využít faktu, že řidičů je ve srovnání s podnikateli víc.

Jde o to, co si vybereme jako český zájem. Máme se hnát za zájmem potenciálních ekonomických migrantů? Máme se upnout na ty obory, které si nedokážou poradit s evropskou konkurencí? Máme stavět svoji budoucnost jen na cizích penězích, kterých se pak musíme neustále o něco doprošovat?

Kdyby se vybralo to lepší ze salcburského setkání Západ – Východ, pomůžou si obě strany. Česká strana dosáhne toho, že mzdové rozdíly v Evropské unii se začnou snižovat přispěním zahraničních podniků působících u nás. Ty zaměstnancům přidají a mzdy přiblíží tomu, co se platí v jejich mateřských zemích. Francouzská strana zase prosadí zvýšení mezd českých řidičů a stavebních dělníků na úroveň, jaká se platí venku.

Je možné, že pak některé naše dopravní a stavební firmy zkrachují. Tak to v kapitalismu chodí. Vzniknou jiné. Někde může zahraniční poptávku nahradí ta domácí, například při výstavbě sociálních bytů, o kterých se pořád mluví. A jinde jen opustíme umírající obor, ke kterému nepochybně patří dnešní způsob dopravy náročný na pracovní sílu. Vláda tedy může mít i jiné starosti, než někomu do omrzení vysvětlovat, že od nás nemá nic chtít.

– – –