Erik Best
9. 8. 2017 EB
Dluh je jednou z nejmocnějších hybných sil, které lidstvo kdy poznalo. Je možná dokonce mocnější než válka. Přesně před deseti lety propukla finanční krize poté, co banka BNP Paribas odmítla dostát svým závazkům. Začala investorům bránit v přístupu k penězům ve fondech s expozicí vůči rizikovým hypotékám. Vysvětlovala to vyschnutím likvidity těchto fondů.
Česká republika nebyla následnou krizí zasažena tolik jako jiné země, protože míra zadluženosti byla relativně nízká. Od té doby ale Češi pracovali přesčas, aby ostatní země dohnali. Zadlužení domácností u bank, které v polovině roku 2007 činilo 400 miliard Kč, vzrostlo o 270 % na dnešních 1,48 bilionu Kč. Poměr veřejného zadlužení vůči HDP ve stejném období vzrostl z 28 % na 43 % (a v jednu chvíli se dokonce vyšplhal na 45 %), zároveň se ve stejném období státní dluh více než zdvojnásobil na 1,7 bilionu Kč. Česká národní banka minulý týden naznačila návrat k postkrizovému normálu, když lehce zvýšila úrokové sazby, čímž si vysloužila pozornost Financial Times a dalších ekonomických médií. Před deseti lety byli Češi v pozadí krize. Dnes stojí v popředí budoucího vývoje, ať už bude jakýkoli.
