Jiří Jaroš Nickelli
1.8.2017 ČeskéNárodníListy
Ve filmu “Pád říše římské” řecký pedagog v římském senátu vysvětluje toto – když žák po padesáté nechápe podanou látku, je něco špatně buďto s učitelem nebo s danou látkou. Zde máme ten druhý případ – špatně podávanou látku veřejnosti.
Naši komentátoři pořád melou jednu a tu samou mantru o Ukrajině. Podávají Ukrajinu jako “svébytnou, samostatnou, demokratickou, proevropskou zemi, zemi bojující za svébytnost proti utlačovateli molochu, imperátoru, agresoru Rusku”. (Zapomněl jsem dodat “pod diktátorem diktátorů Vladimirem Putinem”, aby mantra byla úplná.)
Patrně jsou za to dobře placeni a dobře slouží pánovi… Ale vůbec nikdy neráčí čtenářům vysvětlit, jak a z čeho ta jmenovaná “Ukrajina” vlastně povstala. Proč? Protože by to zbořilo jimi podávanou “látku”.
Klasický příklad poslední doby poskytují Hospodářské noviny v komentáři pana Ondřeje Soukupa. (“Okurkové Malorusko”, HN,19.7.2017,str. 9.) Pan komentátor se notně podivuje nad vyhlášením Maloruska presidentem Doněcké republiky panem Zacharčenkem. Pokládá název Maloruska za “okurkový” (sic! Sancta simplicitas, zvolal by klasik…) Vyvolává dojem sezónního hoaxu. Představuje mu to stav, kdy se spekuluje o jakési vychytralosti a opuštění minských dohod, atd. Opak je pravdou.
 |
| Jedna z map na internetu – zachycuje dnešní Ukrajinskou republiku s tradičními názvy oblastí – Zleva: Podkarpatská Rus, Ukrajina, Malorusko, Novorusko. |
Jak je to vlastně s názvy země zvané jednou “Ukrajina” – jinde “Malorusko” a jedné její dnešní součásti “Zakarpatská Ukrajina” a jinde “Podkarpatská Rus” a ještě jinde “Karpatálja”? Ačkoli se politrukové dneška jakkoli namáhají vypreparovat Ukrajinu a Ukrajince z etnického podloží a prezentovat je jako odedávna separátní (“antiruský”) útvar, je to pouze jejich marná snaha.
Je to dáno již etnogenezí dnešních Ukrajinců a Rusínů (což je další problém ukrajinských politruků a rétorů, nikoli pravých vědců.)
 |
| Další z map dnešní Ukrajinské republiky s tradičními oblastmi – zleva: Podkarpatská Rus, Galičina čili Halič, Severní Bukovina, Volyň, Podolsko, Besarábie, Budžak, Malorusko, Černigovská oblast, Slobodská oblast, Novorusko, Tavrija (dnešní Krym), nahoře vpravo pak “Ukrajina”. |
Slovanské praruské kmeny se během tisíciletí rozčlenily na tři hlavní jazykové, později etnografické a nakonec národnostní skupiny, které nikoli podle autora této stati, ale podle renomovaných vědců, sluly – VELKORUSOVÉ, BĚLORUSOVÉ a MALORUSOVÉ. Že toto není pravda?? Ale je! Jinak bychom museli zahodit na smetisko dějin celou slavistickou vědu a její zakladatele. Z našich jmenujme jen Pavla Josefa Šafaříka, a jeho stěžejní dílo “Slovanský národopis”, jehož třetí vydání poslední ruky vyšlo roku 1849 – a u nás je Akademie věd vydala roku 1953. Toto patrně pan komentátor neví, a již jen proto podává špatně danou látku. Z dalších velikánů naší slavistiky jmenuji profesora Lubora Niederla a jeho práci “Slovanský svět” vyšlou roku 1909 u Laichtera, s mapou Slovanstva, kde uvádí – kýho výra! – zásadně MALORUS, nikoli Ukrajinu. Ale vraťme se k P.J.Šafaříkovi. Filolog a etnograf Šafařík v Hlavě I. svého díla charakterizuje (“definuje”) oblast ruské řeči s poli, znaky a nářečími. V par. 6 hovoří o nářečí velkoruském a v par. 8 o nářečí maloruském – tedy o nářečí – jazyku, jímž hovoří takřka celá dnešní vymezená “Ukrajina”, kromě Rusínů a oblastí jazyka velkoruského. Vymezuje i přesný geografický rozsah tohoto jím zvaného nářečí čili jazyka a jeho mluvčí, obyvatelé jsou Malorusové.
Historické prameny hovoří zde o Malorusech, první státní útvar tu byla Kyjevská RUS a všechny prameny týkající se například Zakarpatí, hovoří o “Porta Russia”, o bráně Ruské, o uherské Rusi – “Russia, que vocatur Hungarica” atd. O tom všem si například pan komentátor může počíst mimo jiné i v mé knize “Syn Karpat” a v dalších publikacích týkajících se Podkarpatské Rusi, momentálně nazývané “Zakarpatská Ukrajina”.
 |
| Nářeční a jazyková mapa dnešního Běloruska, Moldavska a Ukrajiny. Z mapy je patrné, jak relativně malé oblasti hovoří ukrajinsky. |
Jak se tedy dospělo k názvu “Ukrajina”? Název “Ukrajina” vůbec neoznačuje původní etnikum. Je to název militárně geografický, nikoli etnický, dnes nanejvýše etnografický. Název Ukrajiny vznikl v dobách soupeření ruského impéria s turkotatarskými kaganáty a s osmanskou říší. Byl to zeměpás hraničních území Ruské říše proti neslovanským etnikům a jejich kmenovým a říšským útvarům.
Geneze tohoto militargeografika byla stejná jako geneze názvu “Krajina” na Balkánském poloostrově, tj. u chorvatsko-slavonské Krajiny. Jak tam vznikl tento název? Stejně. Byla to hranice habsburské državy jihoslovanských území proti Osmanské říši. Na hranici byly postaveny strážní věže a pevnosti. Obsluhovali je Chorvati a Srbové – migranti před okupačními Turky. K této éře se rovněž váže vznik jedné oděvní součástky u vojenských krojů Chorvatů. Ti nosili obvykle k vojenskému kroji (prauniformě) červené šátky. Z těch vznikla později tzv. kravata zkomolením etnického názvu nositelů.
Ukrajinský zeměpás byl oproti balkánské Krajině delší a širší. K jeho obraně sloužily většinou kozácké oddíly bydlící v tzv. karaulech. Díky carským ruským dekretům se legalizovaly jako ochránci hranic a byly vyňaty z nevolnictví. Zde byl základ pohraničních vojsk pod velením atamanů. Tito atamani rovněž přispěli ke vzniku moderního státu “Ukrajina” v roce 1917 z moci rakouskouherského a zejména německého Mackensenova vojska. To tehdy obsadilo převážné území dnešní Ukrajiny. Byli to atamani jako Petlujura, Machno a Skoropadský, kteří stáli u zrodu nové Ukrajiny. Tehdy pod záštitou germánsko austrohungarských okupantů vznikl stát “Ukrajina” s UCR – “Ukrajinskou centrální radou” atamana Petljury, a později s generálním sekretářem Skoropadským, vládnoucím pomocí dekretů – univerzálů. Zatímco na Podkarpatské Rusi vznikla ANRUR – Uhro-rusínská národní rada, a ta se přiklonila ke vznikající ČSR. Ostatně takových národních rad tam vzniklo několik, ale byly neúspěšné, protože velmoci podpořily radu dr.Žatkoviče s příklonem k ČSR. Ale ani tyto rady se nejmenovaly po Ukrajině, nýbrž po Rusku – například “Ruská krajina“, nebo “Příkarpatská Rus“.
Co plyne z tohoto historicko etnografického exkursu? Především to, že název Malorus, Malorusko je mnohem starší, že je to název podložený etnickým a jazykovým základem, kdežto název Ukrajina je název vojensko zeměpisný, a mladší. Zkrátka a dobře – Malorusko není okurkový název. Okurkový je leda pan komentátor, který by měl buďto osvěžit své školní znalosti o Malorusku zvaném Ukrajina, anebo vrátit školné.
Nakonec jen takový škodolibý fakt z dějin II. světové války.
Američané roku 1944 natočili vojenský propagační film o boji Sovětského svazu s nacisty. Ten film se u nás prodává jako dobový dokument. Mám jej ve svém archivu.
Autorem filmu bylo Ministerstvo války Spojených států. Ti označovali ve filmu různá historická území SSSR včetně dnešní Ukrajiny. A nerozpakovali se ztotožnit názvy Malorusové čili Ukrajinci. Pan komentátor bude považovat i americký historický dokument za “okurkový” projev? Nevím, nevím, zdali by mu to bylo odpuštěno. I když dobře slouží pánovi…
Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
Autor je etnograf a muzeolog
