Jaroslav Tichý
3.8.2017 Aliance národních sil
Je dobře, že problematika migrantů v Evropě, která se stala prvořadým problémem prakticky všech evropských zemí, začíná být detailněji diskutována. K tomu přispívá i článek autora článku „Jak s migranty“ Ing. O. Rybnikáře, a za to mu náleží dík. Prakticky nikdo se dosud o analýzu a návrhy řešení ke všeobecné diskuzi nevěnoval. Pokusím se proto dále rozvést jeho článek a vyvolat potřebnou diskuzi, neboť jde o téma závažné, vysoce aktuální a představuje v sobě i některé další rozměry dosud nevyřčené.
Pokud jde ale o řešení tohoto problému, je třeba komplexního systémového řešení. Je přitom zapotřebí zodpovědět uspokojivě především 10 následujících otázek:
1/ Z dostupných zpráv je již delší dobu známo, že:
– celá akce se uskutečňuje v souladu se záměry globalistů, které vycházejí z původního Couden-hove-Kalergiho plánu na promíchání původních evropských obyvatel obyvateli ze třetích zemí s cílem snížit průměrné IQ obyvatel Evropy na 90 tak, aby byli schopni vykonávat příkazy, avšak nemohli se zmoci na odpor;
– jde tedy o zničení jednotlivých evropských států, jednotlivých evropských národů, jejich jazyků, kultur, zvyklostí. Jde o záměrnou celkovou porobu Evropy, a to i za cenu vyvolání občanských válek v Evropě;
– jejím organizátorem je vedení EU, které je řízeno ze zákulisí. Nikoliv náhodou bylo k realizaci tohoto plánu přistoupeno teprve poté, kdy se téměř všechny evropské země dostaly (či byly dotlačeny) do EU, neboť takový plán nebylo možné uskutečnit postupně v jednotlivých evropských zemích;
– tento plán podepsali již dříve naši představitelé v dokumentech jako je Lisabonská smlouva či Euro-Med s cílem dovozu 56 mil. muslimů do Evropy a její islamizace. Čísla se však různí, podle některých tajných smluv či dodatků jde ve skutečnosti o množství migrantů ještě daleko vyšší;
– tito migranti ze zemí 3. světa (převážně pak z Blízkého a Středního východu a dále ze severní a střední Afriky) byli lákáni k migraci některými představiteli EU a Německa (viz Angela Merkel a další). Jejich cesty byly organizovány a financovány prostřednictvím neziskových organizací financovaných z EU (možná že zčásti i z USA) a dále Sorosem.
– migranti jsou v zásadě dvojího druhu. Jednak jde o ekonomické migranty, jednak o teroristy zamíchané mezi ekonomické migranty a čekající na pokyn k rozpoutání občanské války v jednotlivých evropských zemích;
– jsou záměrně označování ze strany vedení EU (a jednotlivých členských zemí) často jako váleční utečenci, aby nebylo možné jejich převážení do Evropy označit za trestný čin ilegálního pašování přistěhovalců.
2/ Důvodů k tomuto náhlému zahájení masového pochodu lidí ze zemí 3. světa do Evropy je hned několik:
a/ některé ze zemí původu migrantů byly opravdu zasaženy válkou rozpoutanou USA a jejími spojenci (Irák, Afghánistán, Libye, Sýrie, Jemen a do jisté míry i evropská Ukrajina). Váleční uprchlíci svůj statut ale ztrácejí v okamžiku, kdy opustí nejbližší sousední zemi, kde se již nebojuje;
b/ většina zemí, které migranti opouštějí, sloužila po celé generace západním zemím jako kolonie. Tyto země jsou tedy často ekonomicky vyčerpány, mají často jen cizí těžební průmysl, nemají ani vlastní zpracovatelský průmysl ani průmysly návazné. Tyto kolonie jsou záměrně udržovány svými kolonizátory ve stavu úplné závislosti na svých metropolích. Životní úroveň v těchto zemích je velmi nízká. To vše má nyní vliv na migraci části jejich obyvatel, ať již na základě kázání muslimských duchovních nebo přímo na základě lákání představitelů EU a neziskovek a financování cest těchto lidí do Evropy. To platí (zejména) o afrických koloniích obecně. Paradoxní (nikoliv ale náhodné) je to, že cílem západní agrese se staly především ty převážně muslimské země, v nichž byl do roku 1989 za pomoci tehdejších socialistických zemí východní Evropy budován vlastní těžební a zpracovatelský průmysl;
c/ k tomu přispívá i postupná změna klimatických podmínek, kdy subtropy se oteplují, stále více chybí voda, zemědělství je na nízké úrovni, pokud není v jednotlivých zemích přímo rozvráceno válkou apod.
d/ globalistům se podařilo dostat téměř všechny státy Evropy do EU, takže mohly být zahájeny již dávno plánované návazné procesy;
e/ krom toho zdroje surovin na světě ubývají, roste množství odpadů a lidí na planetě, globalisty tedy tlačí čas. Jsou tedy nuceni již urychleně jednat s cílem snížit populaci a spotřebu na planetě. To má být v Evropě dosaženo válkami a následným prudkým snížením životní úrovně (a tedy i spotřeby) převážně většiny jejích „nových obyvatel“, tedy nové světle hnědé rasy.
3/ Jak již bylo řečeno, migranti jsou jednak přesvědčováni muslimskými duchovními, jednak byli též lákáni některými evropskými představiteli k přesunu do Evropy, který byl v Evropě prezentován pod záminkou, že v Evropě doplní tenčící se populaci a zdroje pracovních sil (ačkoliv nová průmyslová revoluce 4.0 vyřadí ve své vrcholné fázi z klasického výrobního procesu, jak ho chápeme nyní, až 90 % pracovníků, takže tato záminka je nesmyslná. Pouze přibydou do Evropy další „krky k výživě“). Mezi ně jsou pak zamícháni teroristé s příslušnými úkoly, které mají na signál realizovat v Evropě. Migrantům je slibován lepší život v Evropě, průběžné vyplácení renty, o práci s nimi nikdo před odchodem z domova nehovořil. Mají prostě nastoupit „jen“ cestu do ráje, a to ještě za jejich života. Jejich cesta a vybavení je financováno buď Sorosem, či přímo z EU, tedy fakticky z daní obyvatel Evropy. Jde o lidi ve své podstatě oklamané a zneužité, aniž by přitom byly jakkoliv omlouvány jejich trestné činy či celkové počínání, jehož se dopouštějí na území Evropy. Jsou však k němu zčásti vedeni, krom toho jde často o nejhorší sortu tamních obyvatel, jak se o nich vyjadřují i představitelé jejich domovských zemí (blázni, kriminálníci apod.).
4/ Za situace členství v EU, kdy EU proces zavezení Evropy migranty přijala a rozpracovala jako svůj úkol do r. 2030 (Agenda 2030) a kdy tyto záměry odsouhlasili i zástupci jednotlivých členských zemí EU, je obrana proti realizaci těchto kroků obtížná. V její realizaci nám totiž budou nutně bránit nejen vedení EU v Bruselu, nýbrž i naše vlastní vlády s poukazem na přijaté závazky vůči EU. To vidíme dobře na příkladu Maďarska a na odporu Bruselu proti stavění plotů proti migrantům ze strany Maďarska. Nejasný je též rozsah použitelných donucovacích prostředků ze strany ostrahy hranic jednotlivých zemí, neboť jak vidno z četných videí, několik strážníků v uniformách davy Afričanů dobrým slovem na hranici nezastaví. Nejsou je schopni zastavit často ani v ulicích francouzských či belgických měst. Ve Švédsku se o to policie již zřejmě ani nepokouší.
Je přitom zřejmé, že nelze ze strany našeho státu (či jiné členské země) od závazků přijatých vůči EU jednoduše odstoupit. Zapotřebí bude vystoupit z EU. Jinak nám totiž nebude obrana umožněna. Bude tak současně možné oprostit se od celé kupy dalších nesmyslných nařízení a zákonů, které postupně svazují jakoukoliv činnost v EU a kterými si dodává Brusel důležitosti, aby ukázal, že je též schopen vymyslet něco vlastní hlavou (míra zkřivení banánů, splachování WC, žárovky atd.. Tedy samé “pro život nezbytné věci“). Jedině tak bude možné vyprostit se z pozice kolonie, do níž jsme jako stát byli po r. 1989 postupně přivedeni. Jedině tak bude možné vytvářet si postupně finanční zdroje na vyšší mzdy pro naše pracovníky, na vyšší důchody pro naše seniory. Bez toho je nemožné začít dohánět srovnatelné země v rámci EU z hlediska životní úrovně. Bez toho není možné ani přejít na jiný způsob rozdělování produktu vytvářeného u nás prací našich občanů. Nikdo (z EU) nám to totiž neumožní, jim vyhovujeme přesně v té pozici, ve které jsme a ve které si ještě k tomu někteří naši představitelé tak libují a vyprávějí nám pohádky o tom, jak špatně bychom dopadli, kdybychom toto „zátiší“ neuváženě opustili.
5/ Záměry vedení EU se koncentrují především na splnění úkolu stanoveného globalisty. Související představy jejích činitelů, stejně jako představitelů některých členských zemí jako např. A. Merkelové s jejím již známým rčením „wir schaffen es“ (zvládneme to), se přitom ukázaly v praxi jako zcela nesmyslné. Důsledky realizace těchto plánů prosazovaných ze strany EU vůči členským zemím byly přitom od počátku předvídatelné a mnohým lidem v Evropě jasné.
Jejich údajné představy o tom, jak budou všichni migranti v Evropě pracovat (kde a navíc jak se svojí nízkou kvalifikací?) a platit daně byly od samého počátku zcela nesmyslné a záměrně lživé.
Namísto provedení zásadní korekce a nápravy stavu spočívajícím především v okamžitém zákazu dalšího přísunu migrantů (často účelově svážených paradoxně organizací na ochranu evropských hranic Frontex až od břehů severní Afriky do Evropy) pokračuje vedení EU a některých členských zemí ještě v prohlubování tohoto pro Evropu zcela zásadního a osudového problému. Místo zastavení tohoto exodu se snaží přibývající množství migrantů rozdělovat formou kvót do členských zemí EU, aniž by někdo vůbec byl schopen říci, kdy tento exodus skončí a jaká čísla těchto migrantů budou konečná. Situace je dnes taková, že v některých zemích nemají nejen představu o tom, z které země migranti pocházejí, ale ani o jaké množství příchozích do jejich země se jedná. Krom toho v rámci schengenských hranic se mohou migranti potulovat po členských zemích EU zcela volně. A páchat přitom třeba i teroristické útoky.
6/ jak je známo, EU je (nikoliv náhodou) smluvně provázáno s NATO. Nabízí se tedy nutně otázka, jak nám v této situaci pomůže NATO. Jde přitom současně o jednu z kardinálních otázek, s jakou pomocí od NATO můžeme v případě potřeby vůbec počítat.
Jak již současná praxe potvrdila, tak s žádnou. NATO prý k řešení těchto záležitostí není zřízeno (stejně tak ani k boji proti terorismu). Nabízí se tedy nutně otázka, k čemu je vlastně NATO zapotřebí. Odpověď je pouze jediná. K napadení Ruska (a k našemu zatažení jako člena NATO do této agrese, a to se všemi z toho vyplývajícími důsledky). Opravdu o toto usilujeme? Opravdu chceme po vzoru Slovenského štátu poslat naše vojáky proti Rusku a navíc udělat z našeho území válčiště ve 3. sv. válce?
7/ Po eliminaci všech našich zdánlivých možností získává na aktuálnosti otázka, jak máme jako ČR dále postupovat. Je již nyní ale jasné, že:
– nemůžeme hledat řešení u vedení EU, které naopak uvedené problémy spoluvytváří a organizuje; – nemůžeme hledat řešení ani u NATO, které k těmto účelům nebylo zřízeno a krom toho je smluvně propojeno s EU jako jedním z iniciátorů rostoucích problémů v Evropě; Nesmyslné je úmyslně chybný výklad ustanovení čl. 5 Washingtonské smlouvy o pomoci NATO jednotlivým členským zemím;
– je třeba hledat pomoc jinde.
8/ Jaké možnosti postupu tedy máme a s kým tedy vlastně můžeme jako ČR při řešení této problematiky účinně spolupracovat? Zatím jsme se dobrali toho, s kým ne, nyní je třeba hledat možnosti s kým ano.
V daném případě to již nemusíme dělat ani sami, udělali to za nás Italové a další země již dnes volající po ruské pomoci v rámci Evropy. Již i ti rozumnější američtí představitelé přicházejí k názoru, že „bez Ruska to nepůjde“. Odpovězme si ale na otázku, zda to půjde za pomoci Ruska, avšak při našem setrvání v EU a NATO. Přijdeme nepochybně rychle k tomu, že by to bylo v rozporu s námi přijatými smluvními závazky. A že tudy cesta nepovede.
Za této situace není pro nás (a příp. i další evropské země) jiná možnost, než z obou organizací nejprve vystoupit. Tento názor zastává dlouhodobě i ANS (spolu se spolupracujícími politickými stranami). Je třeba si přitom uvědomit (a mít stále na paměti), že problémy je třeba řešit podle žebříčku jejich priorit a nikoliv s nimi účelově žonglovat či jejich logickým řešením dokonce strašit, jak to právě dělají někteří „taky kandidáti“ na prezidenta ČR.
9/ Řešení problematiky spojené s migranty je třeba rozdělit do 2 částí, a počínat si při řešení této kalamity stejně (a ve stejném pořadí úkonů), jako když vám doma v koupelně přetéká vana. Tedy:
1. nejprve zastavit další přítok vody (v našem případě migrantů do Evropy) a
2. teprve pak začít uklízet spoušť na podlaze (v našem případě začít řešit migranty, kteří se již dostali – často nekontrolovaně – do Evropy). (Použité srovnání je čistě věcné a netřeba v něm hledat nějaký pejorativní význam).
V případě 1. kroku k nápravě ale zjistíme, že únik vody nevznikl pouhým nedotažením kohoutku u vany, nýbrž poškozením kohoutku či jeho těsnění. Je tedy třeba zjednat nápravu. Vodu budeme muset nejprve uzavřít na jistou dobu centrálně. A teprve po provedení potřebné opravy kohoutku u vany centrální závěr v domě (zvaném Evropa) zase uvolnit a pak již kohoutek pouštět podle potřeby.
V případě migrantů je tedy třeba zastavit především nesmyslné válčení v postižených zemích (k tomu ovšem bude zapotřebí nejen Ruska, nýbrž především našich stávajících spojenců, kteří v těchto zemích válčit začali). A zejména v tomto směru na ně tlačit namísto naší další servilní podpory jejich „válečného úsilí“. Dále zahájit rekonstrukci zničené infrastruktury v postižených zemích. Především za peníze těch, kteří ji zničili. Zajistit vodu pro oblast saharské a subsaharské Afriky, která je v obrovském množství pod saharskou pouští a kterou chtěl pro tyto země zajistit již M. Kaddáfí, než byl zavražděn. V těchto směrech najdou jistě uplatnění i české firmy (vrtání studní, závlahové systémy, rekultivace saharské poušti či její části, zejména pak jejích okrajových oblastí).
Dále pak utěsnit opět průchod ze saharské a subsaharské Afriky do Evropy přes Libyi. Znamená to skončit válčení i v této zemi a podpořit režim, který tam získává autoritu a převahu a který je schopen takovou dohodu s EU a příp. i s Ruskem nejen dojednat, nýbrž také v praxi plnit. K tomu bude zapotřebí i množství pracovních sil z místních zdrojů, nejen tedy zahraničních odborníků.
S tím již úzce souvisí i druhý krok, neboť namísto centralizace migrantů někde na ostrovech je třeba je nasměrovat zpět do jejich zemí a zapojit do procesu spojeného s rekonstrukcí a rekultivací jejich zemí. Za slušnou mzdu (opět z prostředků těch, kteří ze třetího světa tyli po staletí jako ze svých kolonií). Namísto placené dlouhodobé zahálčivé dovolené někde na ostrovech, odkud budou neustále utíkat.
10/ Důležitá je též odpověď i na poslední otázku, a to zda na takovém projektu budou chtít spolupracovat i další evropské země. Na tuto otázku nelze zřejmě dát jednoznačnou odpověď. Pokud se budou snažit problém řešit a vymanit se proto z vlivu EU, jejíž vedení tento problém přímo organizuje a spolufinancuje z příspěvků členských států, pak nepochybně ano. Pokud ale jiné členské země jsou již ve stádiu, kdy se podvolily plánu jejich „obohacení“ migranty, pak nepochybně ne. V této otázce nelze dát jednoznačnou odpověď, neboť úsilí jednotlivých zemí a tedy i docílitelný výsledek bude různý. Bez ohledu na to, jak se budou obě skupiny zemí nazývat.
Nenamlouvejme si ale, že patříme, můžeme či chceme patřit (jako kolonie) k nějakému „tvrdému jádru“ EU. Nemějme nesmyslné ambice. V takovém případě se totiž rozhodneme zůstat kolonií, a to se vším všudy. Budeme pouze za hlupáky. Pokusme si tedy nejprve definovat, co to bude pro nás znamenat. Nepodléhejme ani obavám, že nebudeme-li v tvrdém jádru EU, nebudeme moci v EU hlasovat. Jakoby nám nyní nějaké hlasování v EU k něčemu bylo (pokud ještě vůbec existuje). Uvědomme si, že jsme Slované a jako takoví jsme považováni již zase za méněcenné. Mějme o to větší ambice prosadit se ve světě. Musíme ale vědět jak a ve spolupráci s kým se prosadit. S tím úzce souvisí i formulace našich národních zájmů. Mají je jiné členské země EU, proč ne též my?
O celé záležitosti je naléhavě zapotřebí vést širokou diskuzi, z ní pak mohou začít vyvěrat i naše vlastní národní zájmy. Ty pak bude třeba formulovat. To pak nutně přispěje i k formulaci naší zahraniční politiky spočívající v prosazování našich vlastních zájmů namísto dosavadního pouhého přisluhování jiným při realizaci jejich zájmů často i na úkor našich vlastních zájmů. Již nyní máme v tomto směru velké zpoždění. A položme si naléhavě i otázku proč?
Považujme proto tento materiál jako pokračování v právě zahájené diskuzi na toto téma. A nelze než litovat, že s tímto tématem již dávno nepřišly ty strany, které mají na něm téměř výlučně postavený svůj volební program. Přichází s tím tudíž opět Aliance národních sil, pod heslem „když ne my a teď, tak kdo jiný a kdy“. Oproti pouhé rétorice některých dalších quasi alternativních stran, které fakticky žádnou alternativu voličům nenabízejí, a to ani v klíčových bodech jejich volebních programů.
