Tereza Spencerová: Konec „eurohodnot“, jinak skončíme my. Já s Merkelovou u stolu sedět nechci. Obrat politiky k Rusku? Hrůzy na Ukrajině a to, co jste přehlédli o Polsku

Tereza Spencerová
31. 8. 2017 ParlamentníListy

V týdnu bohatém na prohlášení evropských politiků se editorka Literárních novin a analytička zaměřuje jak na „fackování“ Poláků z úst propadajícího se prezidenta Francie Macrona, náznakům Junckera směrem k Rusku, tak na slova kancléřky Merkelové o zavedení společného evropského ministra financí. Kromě toho v rámci pravidelného shrnutí týdenních událostí upozorňuje na rostoucí zbrojní výdaje Polska, nutnost radikálního a nepříjemného řešení migrační krize či na poměry v Saúdské Arábii, kam proudí miliony muslimů na pouť do Mekky.

O rozruch se postaral francouzský prezident Macron, který se ošklivě vyjádřil vůči Polsku. Že prý se dostává do izolace a je v rozporu s evropskými hodnotami. Odpovědí mu bylo drsné vyjádření polské premiérky, která ho nařkla z nezkušenosti a poradila mu, aby se staral raději o Francii – pak prý třeba bude tak bezpečná a ekonomicky výkonná jako Polsko. Někdejší státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza zděšeně řekl, že za 20 let v diplomacii něco takového v Evropě neviděl. Je přelomové, že se proti Macronovi někdo takhle postavil? Na čí straně stojíte? Mimochodem, jak zatím hodnotit úspěchy a neúspěchy francouzského prezidenta?

Tohle přece není o nějakém fandění. Losna, nebo Mažňák? A kdo z nich je kdo? Je to ve skutečnosti jen další drsný důkaz toho, jak se EU pomalu, ale jistě rozpadá v přímém přenosu. Mne osobně ale zaujalo něco jiného. Polsko ve svém současném nacionalistickém „laufu“ a s jakýmsi nově nalezeným sebevědomím, které se dotýká snad až hvězd, hodlá v příštích patnácti letech vynaložit na zbrojení 55 miliard dolarů. To je šílené číslo! V korunách ani nespočítám, kolik nul to má! Pokud to porovnáme se současnými globálními výdaji na zbrojení, tak by se Polsko posunulo na čtvrté nebo páté místo na světě, podle různících se tabulek, a možná by se dostalo i před Rusko, ale určitě před ropnou Saúdskou Arábii. Stalo by se vojensky nejsilnějším státem v Evropě. Jistě, všichni budou ve stejném časovém období zbrojit také, takže to srovnání kulhá, ale pro názornost je to, myslím, dostačující. Měli bychom za humny pořádného draka! A když se tak podíváte na seznam „nepřátel Polska“, na němž najdete Brusel, Rusko, Ukrajinu a nově možná i tu Macronovu Francii, tedy vlastně všechny státy kolem, tak z té vyhlídky trochu běhá mráz po zádech. Čili v koutku duše doufám, že se k moci v Polsku v dohledné době dostane někdo „klidnější“, než jsou ti, kdo aktuálně vládnou. A k tomu byly navíc zrovna v Polsku „historicky“ umístěny jednotky NATO, které mají „zajišťovat mír v Evropě“. Atmosféra nám hnedka za hranicemi nějak houstne, že?

A že Macron zrovna do Varšavy vzkazuje cosi ostřejšího? A co má dělat, proboha? Umělohmotnému panáčkovi od Rothschildů domácí rating padá dvakrát rychleji než Trumpovi a vede si výrazně hůř než ve stejném období kdysi veletragický Francois Hollande. A poté, co se zjistilo, kolik měsíčně dává za svou vizáž (a těch 225 tisíc je fakt neuvěřitelných), musí nabírat „body“ alespoň na vnější scéně. Je přitom samozřejmě bizarní, když se tu někdo častuje ctěním nebo nectěním jakýchsi „evropských hodnot“. Na papíře nebo v proslovech politiků samozřejmě znějí skvěle, v praxi bychom ale o jejich uplatňování v Evropě mohli dlouze diskutovat.

Mimochodem, když jsem zmínila ty evropské hodnoty, které se v poslední době prosazují už i cenzurou… Tuhle jeden přední český zpravodajský server zveřejnil cosi s titulkem „Češi cvičili v Izraeli s jednotkou určenou ke krocení Palestinců“. Vždy jsem měla za to, že se krotí jen zvířata. Nevíte, jestli se u nás evropská hodnota „hate free“ vztahuje i na Palestince? A koho tak asi „cvičící Češi“ budou „krotit“ tady u nás?

A „evropská show pokračuje“. Angela Merkelová jen tak na okraj sdělila, že by se dalo uvažovat o „společném ministru financí eurozóny“. Jak sdělil Jan Zahradil, to by znamenalo společný rozpočet, společnou sociální, zdravotní i fiskální politiku, a tím pádem časem evropský superstát. Obezličky o tom, že „musíme být u společného stolu“ a „nesmíme zůstat v odstavném pruhu“ jsou prý jen výmluvy. Kde chcete být vy? Jak se vám tyto věty od Merkelové líbí? Na poradě českých velvyslanců řekl premiér Sobotka, že primárním záměrem české diplomacie je dobrý vztah s Německem…

Když se tedy tak ptáte, tak odpovím: upřímně řečeno, osobně nechci být u „společného stolu“ s paní Merkelovou a dalšími, ať už německými, nebo unijními politiky obecně, protože mám silnou obavu, že by to bylo posezení k uzoufání. Je lepší sednout na pokec u nás za rohem ve víně.

Ale vážně. Platí, že se Evropská unie nějakým způsobem reformovat musí, protože v současné podobě přestává být – a možná už ve skutečnosti i přestala být – funkční. Která cesta ovšem povede k úspěchu – jestli centralizace, nebo naopak rozvolnění – tak to nevím. Žádné státníky s nějakou velkou a vznešenou vizí, za níž by člověk s chutí šel „světa kraj“ bez ohledu na překážky a těžkosti, tu nevidím. Zato tu ale máme spoustu spíš politikářů než politiků, z nichž jedna „parta“ se umí jen vymezovat a ukazovat na to, co všechno je špatně, aniž by navrhla nějakou životaschopnou alternativu, a druhá zkouší jen převařovat stokrát vystydlou a už žluklou kaši.

Přitom by podle mého byla škoda, kdyby se EU rozpadla, protože jako jednotlivé státy v nově se utvářejícím multipolárním světě mnoho šancí na nějaké „místečko na slunci“ mít nebudeme. Ale pro Českou republiku beztak platí, že jsme ekonomicky připoutáni k Německu, a tak podle všeho skončíme tam, kam nás Berlín zavede, nebo lépe, kam nás „vezme s sebou“. Ruku na srdce, čistě z hlediska přežití je to nadějnější vize než vyrazit v rámci Visegrádu na nějakého „nepřítele“ s po zuby vyzbrojenými Poláky. Nebo sedět na tribuně a koukat, jak Putin Orbána trpělivě učí judo. Tím chci nenápadně naznačit, že Visegrád je podle mého už mrtvý.

Jakési entity začaly operovat u břehů Libye, případně i v Libyi jako takové, a zasahovat proti migrantům. Prý velmi necitlivě, ale efektivně. Kdo to je a co tam dělá? Kdo to platí? A s jakými výsledky? Mimochodem, ze zorného pole našich médií zmizel Chalífa Haftár a jeho boj o svrchovanost nad Libyí.

Máte na mysli ony antiislamisty, kteří bojují proti migraci za bílou Evropu, plavili se v rámci „operace“ Defend Europe Středozemním mořem, aby bránili přívalu migrantů, ničeho zásadního nedosáhli, pak jim klekl lodní motor, a tak celou akci skrečovali? Myslím, že je to mnoho povyku pro nic. Naštěstí, dodávám. Kdyby se dostali až k tomu, co si předsevzali, museli by logicky dříve nebo později začít zabíjet lidi…

A to je vlastně náš obecný problém. Faktem totiž zůstává, že …. (dokončení textu zde)