Tzv. rozdělení ČSFR bylo ve skutečnosti rozbití

Jiří Jaroš Nickelli
4.8.2017   ČNL
Komentář jihomoravského Deníku (dříve Rovnosti) k 25. výročí tzv. rozpadu ČSFR je typickou ukázkou míchání fakt, čtvrtpravd a spekulací. Pak komentátor Ivan Hoffman to předvedl v článku “Sen o dvou premiantech Evropy nevyšel” (Deník 27.7.2017, str.10.). Píše o “zbytném státu”, o stavu rozdělení “bez referenda” (v čemž má výjimečně pravdu) a o politicích v “propadlišti dějin”, kteří to podle něho zavinili a jsou tedy jakýmisi universálními viníky tohoto aktu.


My odbojáři Boskovicka tvrdíme – pravdou je opak. Jsme přece přímými pamětníky té doby a pamatujeme, jak se kdo choval při rozbíjení společného státu. Co nejvíce vytýkáme panu komentátorovi, je naprosté zamlčení negativní úlohy tehdejšího presidenta pana Václava Havla v této dějinné peripetii našeho státu. Že to byla role negativní, o tom nemůže být ani nejmenšího sporu. Oponenti by nám museli vyrvat paměť z mozků. Což si pan komentátor nepamatuje, kdo jako první rozdmýchal politický střet slovenské a české reprezentace – tzv. “pomlčkovou válku”?? Byl to nikoli pan Mečiar nebo pan Klaus, nebo pan Uhde, nebo pan Pithardt ale byl to především pan Václav Havel, kdo přišel s “návrhem” na tzv. Česko-Slovensko, což byla jen aplikace starého předprotektorátního modelu z roku 1939! Nebyl to pan Havel, kdo též navrhl nový státní symbol odděleného Česka, nápadně připomínající protektorátní znak Böhmen und Mähren (samozřejmě za podpory olomouckého heraldika)? V té době se jediný z politiků pan Klaus snažil objížděním Slovenska zachránit společný stát na meetincích, kdy vysvětloval, jaké škody nastanou rozdělením dosavadního jednotného státu – a to především škody hospodářské, o kulturních a politických (sudeti a Maďaři) nemluvě. Na toto pan komentátor zapomněl nebo o tom neví??

Celý tento tragický vývoj předznamenalo nezvolení Alexandra Dubčeka hlavou státu a poté jeho záhadná katastrofa, jež se dodnes nevysvětlila přesvědčivě. Zato víme, komu prospěla. Právě expresidentu Havlovi a jeho kandidatuře, což je nesporný fakt. Onehdy jsem v osobním hovoru přímo vyčetl panu expředsedovi parlamentu dr.Milanu Uhdemu rozbití společného státu,a on mi odvětil, že “kvůli Slovákům se nedalo nic dělat” (sic!). S tím ovšem souhlasit nelze. Část pravdy ovšem musíme dr.Uhdemu přiznat – na slovenské straně vedle konstruktivních sil byla síla destrukce, jež převládala – tzv. Slovenská národná strana pana Mórica. Nebyl to tedy ani pan Mečiar, ani pan Klaus, kteří jsou považováni za “universální viníky” tzv. rozdělení státu, přičemž nikdo nechce vidět předchozí politické rozbíjení, jehož aktéry tito dva rozhodně nebyli. Všichni dnes vzpomínají na jejich podpisy ve vile Tugenhat a nevzpomínají na předchozí postoj parlamentu, kde všichni, včetně komunistů, odsouhlasili politické rozbití společného státu s jedinou čestnou výjimkou republikánů, kteří se postavili proti. Je to tak? A nevzpomíná pan komentátor na pálení čs.vlajky v Bratislavě a na nápisy “Havel-hovädo” v Čadci a jinde na Slovensku poté, co pan Havel svým vlivem zrušil výrobu zbrojovek Martin, Dubnica a připravil tak první velkou nezaměstnanost Slováků? Ve všem tomto konání byl rozbíječský záměr. A toto my pamětníci, co jsme v té době jezdili na Slovensko, pamatujeme. Takže dnes nejsou v propadle dějin pouze pánové Klaus a Mečiar, ale i pan Havel, pan Pithardt se svým dvojdomkem (což k jeho cti nebyl tak nejhorší přístup) a další “konstruktivní”, ale i především destruktivní činitelé v tzv. rozdělení státu. A rozdělením se nechlubil jen pan Klaus (o panu Mečiarovi nic takového neznáme). Především německé zahraničí si toto pochvalovalo a dávalo to za vzor i jako příklad pro rozdělení dalších státu, třeba Belgie (!).

Podle nás boskovických odbojářů to bylo takto. Společný stát Slováků a Čechů, za který bojovaly generace ve dvou světových válkách, musel být zničen, rozbit, a utvořeny dva ministáty, které bylo možno snadno ovládat ze zahraničí a dovést je do stavu dnešních polosvéprávných kolonií mocného souseda a vnuceného federáta NATO.

Byl to prostě generální útok na další nepohodlný slovanský stát, stejně jako byly útoky na Jugoslávii.

Tam bylo nutno použít vojenský rozvrat válkou. U nás stačil politický rozvrat zločinnou diplomacií.

Takové je naše stanovisko ke komentářům, které mají přikrýt dle nás historickou pravdu a svést vše na vybrané “univerzální viníky.”

Dr.Jiří Jaroš Nickelli, HDK ČSBS Boskovice