Víc, ale pořád málo

Fiala Zbyněk

Zbyněk Fiala 
23.8.2017  VašeVěc

Zvýšení minimální mzdy na 12 200 Kč je krok správným směrem. Vytknout se mu dá jen to, že měl přijít dřív, a po něm další. Český ekonomický vývoj jde jiným směrem než oposlouchaný řev opozice o hrozbě nezaměstnanosti a „likvidačním“ efektu na malé a střední podniky.

Sociální demokracie ve vládě iniciuje rázné zvyšování českých mezd, aby oslabila kritiku, že ČR se pod jejím vedením posunula mezi rozvojové země. Motorem je samozřejmě hrůza z volební porážky, ale teď už prostě nezbývá, než zavřít oči a skočit. Zvýšení minimální mzdy na 12 200 korun je vzhledem k dosavadní praxi celkem odvážné, ale až tak radikální zase není. Prostor pro zvyšování je obrovský, jak znovu připomene podzimní vlna odborové kampaně Konec levné práce.

Avšak ani řev proti zvyšování mezd nelze přeslechnout. Karlínské muzikály nejsou secvičeny lépe. Ministerstvo práce ohlásí záměr zvednout minimální mzdu, a již se vzedme sbor, z jehož změti neklidných hlasů (ti vzadu brumlají jen „rebarbora, rebarbora“) tušíme, že bude zle. Sólisté se tlačí před kamery a na forbíně vysvětlují, jak to způsobí nezaměstnanost, krachy podniků a pokles hospodářství. Lepší je snižovat daně, radí jeden. Nebo ořezat sociální výdaje, přispívá druhý. Snižte odvody a další náklady práce, a podnikatelé zvednou mzdy sami. A napusťte sem Ukrajince, těm to stačí, vykřikuje třetí. Rozechvělí důchodci v popelnicích míří na ořezávače sociálních výdajů shnilou bramborou, ale zůstávají mimo záběr, protože na forbínu nedohodí.

Je to tak úspěšný kus, že je škoda to nechávat jen nějakým mluvčím.

„Malé a střední firmy v úklidových službách, v pohostinství, ve stravování nebo malé výrobny, které mají velký podíl mzdových nákladů na celkových nákladech a nemají příliš velký zisk, ty nemohou mzdu tak zvednout,“ vypočítával v Interview ČT prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. „Říká se, že je nebezpečí, že třeba na malých obcích, kde je jediný konzum, tak zavře právě kvůli tomu, že se musí navýšit minimální mzda,. Zároveň se diskutuje o tom, že stát by měl dotovat tyto firmy a obce, aby se tam konzum udržel.“
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/nazory/2218084-minimalni-mzda-je-bic-proti-chudsim-lidem-nejvic-na-tom-vydela-stat-rika-dlouhy

Má pravdu, u nás lze takhle argumentovat, ale jinde ve světě právě z tohoto důvodu vznikají družstva a komunální podniky. Lidé tam svými nákupy podporují místní výrobu, protože se na ní zároveň podílejí. Stát jim pomáhá hlavně vytvářením podmínek, legislativou, posílením daňových příjmů a kompetencí samospráv. Prosazuje to zejména Progresívní aliance evropských socialistických a demokratických stran („progresivci“), která je druhou největší frakcí v Evropském parlamentu. Proto financovala studii o „lidovém podnikání“ družstev a komunálních podniků, ve které se tvrdí, že tohle by mělo být nové hlavní téma progresivců (Framing the New Progressive Narrative: A Mutual and Cooperative Approach to the Economy and Society, FEPS, 2016).
http://www.feps-europe.eu/en/publications/details/461

V družstvech jde veškerý zisk podniku zaměstnancům, takže nemusejí se mzdami čekat, až si majitel našetří na vilu, tlustý SUV, bazén a cestu kolem světa. Proto lidé, kteří se vezou na vlně českého sociálního džúsování o družstvech neradi slyší. Aby se je podařilo potlačit, byly v ČR všechny zkušenosti se vzájemností, sdílením a solidaritou, které získali naši pradědečkové za první republiky (a jejich otcové ještě za Rakouska), překryty rudým hadrem totality.

Sledujme však dál strhující show, jaké hrůzy nás čekají, až se mzdy zvednou. Nemělo by zapadnout, že běží v kulisách zrychleného hospodářského růstu, hnaného rostoucí spotřebou, kterou povzbudily vyšší mzdy. Nezaměstnanost je nejnižší v EU.

Možná už máme plnou zaměstnanost, uvažuje analýza Českého statistického úřadu nad nejnovějším Výběrovým šetřením pracovních sil (VŠPS). To neposuzuje míru nezaměstnanosti v porovnání s obecným odhadem počtu ekonomicky aktivních osob (dáno věkem mínus zdravotní překážky), ale s konkrétním počtem uchazečů o zaměstnání, kteří jsou zaregistrováni na úřadech práce. Je to jiný pohled než běžné statistiky nezaměstnanosti. Řada nezaměstnaných, třeba matek po mateřské nebo osob po padesátce, to s hledáním místa po nějakém čase vzdá, takže počty „nezaměstnaných“ jsou teď zhruba dvakrát vyšší než počty „uchazečů“. Ale s touto výhradou jde o velice užitečný údaj, protože nespoléhá na odhady a srovnává údaje z konkrétního seznamu registrovaných uchazečů o práci se seznamem volných pracovních míst evidovaných na úřadech práce.

Takto vzniklá statistika VŠPS nám říká, že na konci 2. čtvrtletí letošního roku Úřad práce ČR evidoval na jedno volné místo 1,6 uchazeče. Samozřejmě, o práci se vždycky hlásí celí lidé, ale toto číslo s přesností na desetiny je třeba porovnat se stavem před sedmi lety, kdy bylo na jedno místo 15,2 uchazeče. Roku 2010, kdy byly nízké mzdy a ořezávání sociálních výdajů onou zázračnou střelou, která vždy neomylně trefí, tak bylo desetkrát víc uchazečů o volné místo ve srovnání s dneškem. Také ekonomika byla jinde, a sice v háji.
https://www.czso.cz/csu/czso/analyzy-openform–2014

V uvedené statistice VŠPS vidíme dva pohyby. Evidovaných volných míst je teď skoro 200 tisíc, mnohonásobně víc než roku 2010, ale počet registrovaných uchazečů o práci mezitím klesl skoro na polovinu (z půl milionu na necelých 300 tisíc). Mzdy vzrostly, a přesto nejsou lidi. Minimální mzda vzrostla o tři tisíce korun z 8000 Kč na 11 000 Kč a rozhýbala i průměrnou hrubou nominální mzdu (z 23 504 Kč na 27 889 Kč). Současná česká průměrná mzda je přesto jen poloviční ve srovnání s německou nebo rakouskou minimální mzdou, zatímco české výrobky jsou exportovány i pod německými značkami, tedy v zaměnitelné kvalitě.

Česká mzdová hladina je tedy nadále ostudně nízká, řeči o konkurenční výhodě může přijmout jen osoba mysli mdlé. Je to konkurenční výhoda zahraničních podniků, které u nás mají nejvyšší ziskovost v Evropě na úkor českých zaměstnanců. Spoustě domácích podnikatelů to také vyhovuje, ale všichni se přece nemusíme přizpůsobovat tomu, že někdo má velké oči a s podnikáním to moc neumí.

Rozhodnutí české vlády zvednout minimální mzdu na 12 200 korun je správné. Vytknout se mu dá je to, že mělo přijít dřív, a po něm další. Z národohospodářského hlediska je růst mezd naprostou nezbytností. Dokonce i Čína opouští levnou práci a orientuje se na technologickou vyspělost (a větší podíl domácí spotřeby). S kým se pak chceme utkat v „závodech ke dnu“? S Bangladéšem? Somálskem? S rozvrácenou Ukrajinou?

Z pák, které má vláda k dispozici, je minimální mzda nesilnější, protože tímto heverem se nadzvedává celý mzdový systém. Političtí protivníci to pochopitelně odmítají. Jistěže by raději viděli soupeře v podobě nevyprofilované mátohy, která se nechává natlačit do čela neoliberálních zlodějen, aby pak slízl facky od voličů za všechny.
 

– – –