Tak tady máme opět tragický 21. srpen, den, v němž se poprvé projevila česká havloidní anální politika a začalo promyšlené ničení Slovanství euro-atlantickou pseudo kulturou. Ta přivedla svět do fáze, v níž USA a NATO vedou ze stovek svých vojenských základen desítky krvavých válek, zatímco pár desítek boháčů na nich vydělávají ročně víc než polovina podvyživených chudáků naší planety…Moje vzpomínky jsou rozpačité; byl to pro mě tenkrát šok; cizí ozbrojení vojáci na tancích v mé vlasti. Chodil jsem pak s partou ogarů v naší valašské vesnici a na silnici jsme vápnem psali nápisy: „Běž domů, Ivane!“ nebo „Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil…“
 |
| Sovětští vojenští veteráni… Snímek Břewtislav Olšer |
Měl jsem na to nárok; jako jedinému ze vsi mně komunisté vyhodili tátu coby učitele z místní školy, jelikož chodil do kostela a nechtěl něco podepsat a někam vstoupit… Také proto jsem nikdy nebyl v žádné politické straně…
Později jsem se ale podíval kolem sebe důkladněji a pochopil, že jsem byl bloud a okupace Československa ruskými vojáky byla proti těm jiným na jiných místech ve světě jen procházkou růžovým sadem s vyjevenými nešťastníky, co pořádně ani nevěděli, kde jsou a proč… Byli to potomci 27 milionů padlých ve 2. sv. válce, bez jejichž obětí bychom dnes neexistovali, v nejlepším případě snad jen v koncentračních táborech pro méněcennou rasu…
Ano, šedesátá léta byla u nás známá mimořádnou uvolněností politické atmosféry, což bylo ve společnosti bráno s nadšením jako příliv tzv. západní svobody, o hemžení rozličných signatářů všeho možného i nemožného ani nemluvě, včetně disidentů, které později tehdejší ministr vnitra Sacher prozíravě vymazal ze seznamů StB.
Omluvili se bratři Kličkové za svého otce Vladimira Rodionoviče Klička, který byl sovětský okupant Československa v letech1968 až 1980; sotva se vrátil z kazašské stepi, musel do Mimoně. Otec bratrů Kličků byl totiž pilotem sovětské okupační armády. Jako věrný člen Komunistické strany Sovětského svazu a příslušník KGB putoval dle příkazu své KSSS od posádky k posádce, kam bylo zapotřebí. Proto se jeden syn narodil v Bělorusku, druhý v Kyrgyzstánu. (Majdan 2014 – http://www.youtube.com/watch?v=qtqQeJ315nw)
A těch agentů CIA v Praze, co si o nich štěbetali už i vrabci na střechách Hradčan a Letné, nešlo však o ty pražské pamětihodnosti, nýbrž o vojenské letiště a Letnou, resp. sídliště postavené pro sovětské letce v severočeské Mimoni. Nejdřív je obývali Češi, po osmašedesátém Sověti. Pro jejich děti tady ministerstvo vnitra ČSSR v roce 1972 postavilo gymnázium, které zdobilo písmeno „G“, kdysi označovalo Gagarinovu školu, do níž chodili i bratři Kličkovi….
Bratři Kličkové byli v čele opozice na Majdanu, chtěli mír pro Ukrajinu, přitom starší Kličko jako starosta Kyjeva vykřikoval: „Všichni občané Kyjeva, nasedejte do taxíků, aut a přijeďte na náměstí Mejdan, podpořit náš boj…“ Po vzoru boxerů Kličků se dnes již celý Kyjev proměnil v jeden velký ring, plný rowdies, co používají hlavně rány pod pás, rány na zátylek a vše, co je nefair, a o čem právě boxer Vitalij Kličko, ještě nedávno toužící po křeslu prezidenta Ukrajiny, moc dobře ví…http://www.youtube.com/watch?v=DlQDczz80XE
Připomeňme si tedy, kolik už bylo na světě tragických a krvavých 21. srpnů jen přičiněním invazí Spojených států, byť havloidní pražská kavárna si dál mele svou, že ten československý srpen v roce 1968 byl ten nejděsivější ze všech; ostatně, posuďte sami…
Navíc, když na rozdíl od USA nemají Rusové své vojáky a vojenské poradce ve více než 150 zemích světa, ale jen v šesti… A ke všemu; tenkrát v osmašedesátém to byl Sovětský svaz, šéfoval mu Brežněv a Putinovi bylo šestnáct…
Tak si tedy osvěžme svoji paměť, kde všude se už odehrály stejně zákeřné útoky, jaké zažilo i Československo před čtyřiceti devíti roky. Byly to USA, jež odstartovaly ve své zhruba 250leté historii předlouhou šňůru násilných převratů „úspěšnou premiérou“ v Guatemale v roce 1954 svržením legitimně zvolené vlády.
Následovaly další puče v latinskoamerickém regionu za podpory a často přímé účasti regionálního Kmotra – USA: Brazílie 1964, Dominikánská republika 1965, Bolívie 1971, Uruguay 1973, Chile 1973, Peru 1975, Argentina 1975, Nikaragua (osmdesátá léta), Salvador (1980 až 1992), Grenada 1983, Panama 1989. Většinou nešlo o čajové dýchánky, ale o opravdové katastrofy, kdy v některých případech země prakticky lehla popelem…
Ale od počátku a jen namátkou, přes dvě stě let invazí Spojených států se v jednom článku prostě postihnout nedá. Tak třeba pod vedením generála Douglase MacArthura došlo 15. září 1950 k vylodění jednotek US Army v korejském přístavu Inčchon, pak k přesunu Američanů a jejich spojenců přes 38. rovnoběžku, aby 19. října američtí vojáci obsadili Pchjongjangu a postupovali k hranicím s Čínou…
Guatemala, od 1953 do 90. let: CIA zorganizovala převrat, jenž svrhl demokraticky zvolenou, pokrokovou vládu Jacoba Arbenze a vyvolala tak 40 let brigád smrti, mizení, masových poprav nepředstavitelných krutostí, s víc než 100 000 obětí – nesporně jednu z nejnelidštějších kapitol 20. století. Arbenz znárodnil americkou firmu United Fruit Company, jež byla neobyčejně těsně svázána s americkou mocenskou elitou.
K ospravedlnění převratu Washington prohlašoval, že se Guatemala ocitla na pokraji převzetí Sověty, i když Kreml měli tak malý zájem o tuto zemi, že tu ani neudržoval diplomatické vztahy. Skutečným problémem v očích Washingtonu bylo, vedle United Fruit, nebezpečí, že se guatemalská sociální demokracie rozšíří do dalších zemí Latinské Ameriky.
V roce 1963 byl v Dominikánské republice demokraticky zvolen nový prezident Bosch. Vyzval zemi k pozemkové reformě, zajištění lidí levným bydlením, umírněnému znárodnění podniků a omezení nadměrného využívání země zahraničními investory. Boschovy plány byly považovány za „vplížení do socialismu“ a rozhněvaly Spojené státy, tisk v USA oznámil, že je „rudý“.
 |
| Vietnam – My Lai… |
V září 1963 byl Bosch svržen ve vojenském převratu, se souhlasem Spojených států. Když po 19 měsících v zemi vypuklo povstání a vytvořila se hrozba návratu Bosche k moci, Spojené státy poslaly na pomoc pro potlačení povstání 23 000 vojáků.
Prvního náletu v operaci “Rolling Thunder” na severní Vietnam se 5. srpna 1964 kromě letadel jihovietnamského letectva účastnila na zvací dopis Jižní Koreje i americká letadla ze tří letadlových lodí v Jihočínském moři a 7. srpna schválil Kongres USA rezoluci o Tonkinském zálivu, která prezidenta opravňovala k „použití síly na pomoc obraně svobody kteréhokoli státu SEATO“.
“Každá jednotka US Army měla ve Vietnamu svoji My-Lai, ale byl jen jeden zrádce, který to prozradil!” řekl poručík Calley o veteránu Ronu Ridenhourovi, jehož příběh o vyvraždění pěti stovek starců, dětí a žen, publikoval novinář Seymour Hersh.
(Po deseti letech války zbylo na bojištích Indočíny přes tři miliony mrtvých Vietnamců, Laosanů a Kambodžanů, plus 59 tisíc vojáků US Army. K tomu v rámci boje proti hydře komunismu i největší novodobá ekologická katastrofa, způsobená 72 miliony litrů defoliantů. A z původního komunistického severu byl po protikomunistické válce komunistický celý Vietnam a tak je tomu podnes…)
A přišel rok 1966 a s ním okupace Guatemaly. Američané dosadili svoji loutku Julia Cesara Mendeze Montenegro do vlády; vojáci US Army vstoupili do země, byly uspořádány hromadné masakry indiánů, kteří se považovali za potenciální povstalce. Byly zničeny celé vesnice, proti poklidným zemědělcům se aktivně používal napalm. Po celém státě mizí lidi, aktivně se používá mučení, ke kterému američtí experti vyškolili místní policii.
Vojenská pomoc proamerické vládě Indonésie a Filipín nastal v tom samém roce. Navzdory krutosti represivního režimu Ferdinanda Marcose na Filipínách (60 000 osob bylo zatčeno z politických důvodů, vláda oficiálně zaměstnávala 88 expertů na mučení), George Bush Sr. o několik let později pochválil Marcose za „dodržování demokratických zásad“.
Invazi podpořily i další země regionu, například Jamajka, Barbados, Sv. Lucie, Antigua, Dominika a Sv.Vincenc. Při invazi zahynulo 71 Grenaďanů (většinou civilistů), 18 amerických vojáků a 27 kubánských dělníků. Ráno 25. října jednotky USA vpadly na ostrov, vyhnaly vládu a převzaly nad zemí plnou „dočasnou“ kontrolu…
Dne 20. prosince 1989 napadla Panamu US Army s 27 000 vojáky jako pomstu za smrt amerického vojáka, který byl zastřelen, když se v noci vracel z baru. Panamský prezident Noriega, jako agent CIA a Frankensteinovo monstrum, se obrátil proti svému stvořiteli. Rozkazem prezidenta USA G. Bushe začala vojenská operace z 19. na 20. 12. 1989. Vojenské letadla USA bombardovala 27 cílů, mezi nimi i Noriegovo velitelství El Chorillo, oblast San Miguelito a část města Colon. Během prvních hodin invaze spadlo na hlavní město Panama City přes čtyři sta bomb…
A nadešla tragédie 24. března 1999 a s ním Havlovo humanitární bombardování, kdy začaly nálety USA a NATO a bombardování Srbska… A pak ještě Libye. Když se Barack Obama počátkem roku 2011 díval přímo do kamery a když řekl americkému lidu: “Válka v Libyi je strategický zájem Spojených států”, bylo vše jasné.
Byla tím zájmem snad ropa, prodej nových zbraní, snaha ovládnout co nejvíc ropných polí? Šéf Bílého domu vydal tajné rozhodnutí, které umožňuje skryté operace CIA v Libyi. Agenti pomáhali povstalcům, kteří bojovali proti Kaddáfího jednotkám a také sbírají zpravodajské informace pro letecké útoky spojenců.
Dne 29. února 2004 byl opozičními silami, s podporou sboru americké armády o síle 3600 mužů USA, svržený na Haiti populární prezident Jean-Bertrand Aristide a unesen do Afriky. V hlavním městě země Port-au-Prince a jeho blízkém okolí bylo zabito na osm tisíc osob. Na 35.000 žen bylo v této oblasti znásilněno. Více než polovinu obětí tvořily dívky a ženy mladší 18 let…
Fakta a nic než fakta, citovaná především ze Zprávy Kongresu USA k vietnamské válce 1965 – 1975, The Guardian, třetího nejserióznějšího deníku ve Velké Británii, a německého Die Welt… Kdepak vězí zdroj této nákazy? Že by v USA, kde vše zřejmě řeší druhý dodatek Ústavy Spojených států, který mimo jiné říká: „Dobře organizovaná milice je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu. Právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno…”
Poslanci DUMY chtějí, aby se na účastníky operace Dunaj-68 bylo pohlíženo stejně jako na sovětské vojáky bojující ve Velké vlastenecké válce, v Afghánistánu, Sýrii či jiných krvavých konfliktech. Projekt zákona, který by jim zaručoval nejen úctu veřejnosti jako k obráncům vlasti, byť daleko za jejími hranicemi, ale hlavně řadu finančních výhod včetně zvýšené penze a vydatných příspěvků na bydlení i komunální služby. Měli se zasloužit o odvrácení převratu v Československu, za to, že „Projevili statečnost a pevnost“… 200 let terorismu USA.
Ministr zahraničí Zaorálek prohlásil, že očekává odmítnutí ruské vlády inkriminovaného poslaneckého návrhu, aby účastníkům této okupace byl přiznán status válečných veteránů, tedy i pro Vladimira Rodionoviče Klička. Asi už si Zao Ce-tung nepřipomíná svoji dvojakost, kdy jedním dechem odsuzoval nedávnou anexi Krymu, aby vzápětí podepsal nedělitelnost jednotné Číny včetně Tchaj-wanu a Tibetu.
Motto: „Svět nebude zničen těmi, kteří páchají zlo, ale těmi, kteří se na něj dívají, aniž by něco udělali.“ Albert Einstein… Následující text tato slova potvrzuje. Proto začnu na první pohled tragikomickou vsuvkou; NATO je organizace „ryze obranná“ od chvíle, kdy byla zrušena „útočná“ Varšavská smlouva, jenž sice vznikla až pět let po založení NATO, které, pokud někde útočí, tak pouze proto, „aby zachránilo lidské životy a ukončilo humanitární krize Havlovým humanitárním bombardováním…“
Inu, závěrem memento z klasických citátů: „Třesu se někdy o svou vlast, když pomyslím na to, že Bůh je spravedlivý.“ – Thomas Jefferson… „Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země….“ Ernest Hemingway ….
