Bude se trestat za „nenávist“. Už se to peče. Pedagog – vetřelec na akci HateFree, jehož svědectví trhá český internet, odhalil PL víc

ROZHOVOR
7. 9. 2017 ParlamentníListy
Organizace HateFree, pozůstatek úřadování Jiřího Dienstbiera v podobě neziskovky sídlící přímo na Úřadu vlády, uspořádala společně s Multikulturním centrem Praha a Člověkem v tísni za podpory pražského magistrátu a Ministerstva zahraničních věcí školení, jak co nejlépe udat spoluobčana píšícího na internet příspěvek, který se dnes označuje jako „nenávist“. 
 
(Na Nové republice jsme reportáž pana Ing. Cimbála otiskli ZDE)
 
Na akci, pořádanou v prostorách Skautského institutu se dostal coby pedagog z ČVUT programátor Pavel Cimbal, který pořadatelům jejich režii rozbíjel, a když mu bylo znemožněno diskutovat, zveřejnil své zážitky z „nalejvárny“ na internetu. 

Cyklus seminářů vznikal zřejmě jako doprovodná agenda k chystané novele trestního zákona. Tu ale Ministerstvo spravedlnosti mezitím odložilo, proto lektoři trestněprávní rozměr „hate speech“ (nenávistný projev, pozn. red.) neakcentovali. Vyznělo to v podstatě ve smyslu: Zákon zatím není, ale máme přece i další, také účinné metody, jak lidem zavřít pusu už teď. Jak by seminář vypadal v případě platnosti novely, to je dobrá otázka. Takže „zatím dobrý“, ale se špatnou prognózou v horizontu měsíců.

Kolik lidí se semináře zúčastnilo a jakého věku?

Přihlášeno bylo 22 lidí a převažovaly tam dvě skupiny: čerství absolventi humanitních, resp. pedagogických fakult a pak zasloužilí ZŠ/SŠ pedagogové středního věku. Obvykle s dalšími specializacemi, jako jsou výchovný poradce nebo metodik prevence. Zda je někdo na seminář poslal, nebo šlo o jejich vlastní iniciativu, netuším.

Během této přednášky jste se několikrát pokoušel diskutovat, ale nebylo vám to v podstatě umožněno. Jaký jste měl z celé akce dojem?

Měl jsem dojem, že prosazují agendu, o jejímž „přínosu“ jsou sice přesvědčeni, ale zároveň vědí, že své přesvědčení nemají čím argumentačně podložit. Bylo vidět, že si debatami na toto téma prošli už v minulosti. Na seminář nepřišli diskutovat, ale vyskládat argumenty pro podporu svého úhlu pohledu. A to jsem jim kazil.

Už se objevily nějaké reakce na váš článek? Ať už jako podpora, nebo naopak?

Píší mi desítky lidí, většinou mi vyjadřují podporu, nabízejí šíření článku či děkují. Snažím se odpovědět všem. Vyloženě negativní reakci jsem zaznamenal zatím jen jednu, ale moudrý z ní moc nejsem: „Tobě stačí k životu málo co … trocha nenávisti, trocha lží, trocha negativismu a  populismu …. gratuluji, prohrál jsi, prohrál jsi svůj život…“ Zřejmě narážka na Zemana?

Co si v souvislosti s touto událostí myslíte o projektech typu HateFree Culture? Je vhodné, aby je podporoval stát?

Přijde mi to zcela nesystémové – o politickém směřování země mají přece rozhodovat volby. Pokud jsou zde struktury, které z veřejných prostředků vyvíjejí politickou činnost, aniž by pro ni získaly podporu alespoň části veřenosti v regulérních volbách, je cosi špatně. A s  demokracií to pak nemá už moc společného. Ostatně soudím, že HateFree musí být zrušeno. 🙂

A jaké mínění máte o Člověku v tísni či festivalu Jeden svět?

Jde o politickou organizaci, snadno vmapovatelnou do politického spektra ČR, ovšem maskovanou za fasádou obecně prospěšné činnosti. Takový hybrid. Ale renomé těchto neziskovek klesá, lidé rádi přispějí potřebným, ale neradi na propagandu. Takže věřím ve zdravý selský rozum. Festival Jeden svět na školách je pak zvláštní směsicí lidských práv a  kulturního relativismu ve službách multikulturalistické agendy. Nepřijatelné především proto, že systematicky cílí na děti.

V poslední době se diskutuje o financování právě neziskovýchNa Parlamentních listech napsali související články : organizací, zákazu některých zemí, aby tam neziskovky placené ze zahraničí fungovaly, i v souvislosti s převozem migrantů. Jaký je váš názor?

Byla to otázka času. Žádná země přece nebude dlouhodobě podporovat a  ani tolerovat, organizace, které ji svou činností trvale poškozují. Vznešenost myšlenky, pod kterou se tak děje, nebo mediální krytí takových aktivit, to vše jen oddaluje okamžik odpovídající reakce. Která nakonec stejně přijde. A přišla. Otázka je, zda na to už není pozdě.

Poslední dobou bývá na Facebooku skutečně zablokována řada lidí, častokrát z řad antiislámských aktivistů. Vznikají centra, kde lidé pročítají příspěvky a pak nahlašují podle nich závadný obsah. Dostáváme se do doby, kdy se i v České republice budeme bát nahlas říci, co si myslíme, abychom nebyli trestáni?

Ano, ta doba se přiblížila. Takovým okénkem do budoucnosti může být situace v sousedním Německu, kde se tyto věci prostě už veřejně neříkají. Doma u večeře tak děti slyší pravý opak toho, co ve škole. Trochu to zadrhává v bývalé NDR, kde jim to asi něco připomíná, ale německá nátura velí zatnout zuby a držet krok. Kuriózní je třeba případ opakovaného zrušení německých účtů XY-Einzelfall na Twitteru, které přitom jen agregovaly články z oficiálních médií. Už ani to se tam nesmí. Dávat fakta vedle sebe, nedej bože do souvislostí.

Do boje vyráží i neziskovka In Iustitia, která najímá „cenzory“. A není sama. Domníváte se, že některé z nich mají politický podtext? Tedy ovlivňovat veřejné mínění?

In Iustitia není obecně příliš známá a není o ní ani moc slyšet. O to aktivněji se ale věnuje korespondenci se žalobci a advokáty, v  konkrétních kauzách domnělé diskriminace nebo projevů nenávisti. Cílem je nátlakovou intervencí docílit maximálního nebo alespoň vyššího trestu za dané provinění. Přitom zaměstnávají např. Terezu Cajthamlovou, která před časem se známým extremistou Karlem Goldmannem veřejně oběsila „typického Čecha“. Dovedete si představit ten povyk právě z této organizace, být to třeba „typický Afghánec nebo Nigerijec“? Pokrytectví, absurdita a snaha škodit, to mne napadá spíš než politický podtext. Ostatně která strana by tohle veřejně podpořila?

Přednášíte na vysoké škole, jaké zprávy máte z vysokých škol například z humanitně zaměřených oborů, jejichž studenti se často zaměřují na proimigrační činnost a multikulturní aktivity?

Je to pro mne jiný svět. Svět, kde přání vyhrává nad realitou. Kde věc je dobrá, pokud je myšlena dobře, i když tak trochu nefunguje. Studenti z  technických škol většinou k tomuto způsobu myšlení neinklinují. Občas z  humanitních kruhů slyším takové argumentační perly, že člověk jen zírá, kde zůstaly logika, kauzalita, smysl pro měřítko nebo udržitelnost. A  absolventi těchto škol pak zírají, kde zůstala možnost jejich uplatnění. Takže vše je vlastně v pořádku. Tedy pokud se neuchytí v některé z  mnoha neziskovek, ale to se dostáváme nazpět, na začátek.

A cítíte vy sám možnost se svobodně vyjádřit v univerzitním prostředí?

Já tohle přísně odděluji. Jsme technická škola a mikroprocesor nemá s  politikou přece nic společného. Takže se vyjadřuji, ale vždy soukromě a  za sebe, jako občan. A vždy mimo akademickou půdu. Kéž by to platilo obecně, zejména na výše zmiňovaných fakultách. Ale politická vyjádření se svého času objevila i na .. … …  (celý text ZDE)

  

OBSÁHLÉ SVĚDECTVÍ O SEMINÁŘI SI PŘEČTĚTE ZDE.

Na Parlamentních listech napsali související články :

Výběr z českých akademiků, ctících svobodu (PL to samozřejmě myslí velmi ironicky):