Liberální džihádisté

Avatar
Původní autoři
Petar Volgin
11.9.2017


„Nemám nic proti politickým lokajům, ať se cítí, jak jen chtějí. Hodně mi ale vadí, jestli se chovají jako členové hnutí Tálibán, když řídí Afghánistán“, píše bulharský publicista Petar Volgin na adresu liberální inteligence (nejen) ve své zemi. Zde je celý jeho fejeton odvysílaný v pravidelném rozhlasovém pořadu 12+3.


V naší zemi se objevila individua, která se pasovala na samozvané ochránce morálky, policajty mysli. Ve dne v noci bdí nad naší ideologickou hygienou, starají se o čistotu našich názorů, jejich nejoblíbenější činností je pořádání honů na narušitele veřejného pořádku. Narušiteli jsou chápáni ti, kdož odmítají myslet a mluvit synchronně s uvalenými dogmaty policie mysli. Jaká jsou základní klišé, které by neměla být v žádném případě pošlapávána? Za prvé, „za vše můžou komunisté.“ Za druhé, „slunce a vzduch pro každou živou bytost vychází z jednoho, jediného místa – ze Spojených států amerických.“ A za třetí, „existuje jedna příšerná, zlá, ale tak strašně zlá země, že lze jen těžko nalézt dostatek slov, které by to strašné zlo popsaly – Rusko.“

Když budete dodržovat tyto tři zásadní body liberálního katechizmu, nebudete mít žádné problémy s ideologickou policií mysli. Ale jestli uhnete jen o milimetr, vrhnou se na vás jako smečka vyhladovělých hyen. Vždy jsem žasl nad arogancí těchto lidí, obdivoval se jejich vytříbeným, ničím neuplaceným ambicím. Co je to za lidi? Až na několik výjimek jde o krajně povrchní individua, která by v normální společnosti nemohla zastávat ani funkci domovníka. Ale u nás jsou šéfy nevládních organizací, majiteli médií, dokonce vysokými státními úředníky. Možná, že jejich nafoukanost vychází ze skutečnosti, že byli jednou na koktejlu na americké ambasádě, nebo dokonce dostali grant od nějaké nevládky, fondu, nebo jiné bohulibé organizace. Sluhové se cítí nejdůležitější, když se otřou o holinky svých pánů.

Nemám nic proti politickým lokajům, ať se cítí jak jen chtějí. Hodně mi ale vadí, jestli se chovají jako členové hnutí Tálibán, když řídí Afghánistán. Ostře nesouhlasím s tím, aby bylo v Bulharsku uplatňováno liberální právo šárijá. Abychom žili přesně podle dogmat euroatlantické polit-korektnosti. Aby nám někdo předepisoval, koho máme milovat a koho nenávidět. Nechť si pravicoví tálibové obývají svůj, vyonanovaný svět. Ať si piští hrůzou, jen když uslyší slovo „komunista“ nebo „Putin“. Ať se modlí pět krát denně, obraceje obličej k Bruselu či Washingtonu. Jestli je toto jejich přirozená volba, pak my, normální lidé, rozumí se, ji budeme respektovat. Ale prosím, buďte tak dobří a nenuťte ostatní sdílet vaše ubohé názory. Nevysvětlujte nám, které hodnoty jsou správné, a které ne, které památníky máme bourat, a které nechat. A co je nejdůležitější, neurčujte ostatním, kdo má právo vyjadřovat se, a kdo nesmí.

Jedna z milovaných manter pravicových tálibů je, jak moc si váží lidských práv a úzkostlivě ctí svobodu slova. V praxi se ale s touto tezí notně rozcházejí. Liberální džihádisté respektují cizí názor pouze potud, pokud se shoduje s jejich. Jestli se liší jen v jediném písmenku, pak ho pravicoví fundamentalisté odhalí jako herezi a smrtelné nebezpečí pro posvátné euroatlantické hodnoty. A je jedno, zda to dělají, aby získali další tučný grant, nebo si jen zdarma ukájejí své pseudointelektuálské mindráky. Ať tak či tak, obě snahy vedou k  potlačování nejelementárnějších svobod. Chtějí nastolit společnost, kde bude místo jen pro jedenu jedinou pravdu, s kterou nemá nikdo právo nesouhlasit. Mám však pro ně špatnou zprávu, nikdy se to nestane.

Přeložil: Michail Stavrev

– – –

Petar Volgin (*1969) je spisovatel a novinář, vedoucí publicistického pořadu 12+3 na prvním programu Bulharského národního rozhlasu (BNR) – Horizont. Od roku 2009 byl zakladatelem a vedoucím publicistické relace Dekonstrukce, která byla v říjnu 2015 zakázána na základě nařízení Rady elektronických médií Bulharska. Na podporu pořadu i autora se pořádaly demonstrace a podepisovaly petice. Volgin je častým terčem kritiky masových médií, politiků i veřejných intelektuálů, přesto odmítá odejít ze státního rozhlasu do soukromého sektoru. Bulharský národní rozhlas, který se svého redaktora zastal, se dostal mimo jiné do ostrého sporu s agenturou Muzikator – monopolním správcem hudebních autorských práv (bulharská OSA), který se pokouší zakázat státnímu rozhlasu vysílat hudbu.