Mariánský sloup na Staroměstském náměstí stát nebude! – zpráva a projev spisovatelky Lenky Procházkové

Avatar
Původní autoři

– kru –
15.9.2017  přišlo nám v noci mailem

Dovoluji si oznámit, že dnes ve 22:00 hod. odhlasovalo 36 zastupitelů hlavního města Prahy usnesení, ve kterém bere zpět souhlas s  umístěním repliky Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. 
(Předehrou tomuto rozhodnutí byl projev paní spisovatelky Lenky Procházkové – který otiskujeme před zprávou kolegy -kru-.)
Projev Lenky Procházkové před Zastupitelstvem hlavního města Prahy:

Vážení radní a zastupitelé,

děkuji za slovo. Jmenuji se Lenka Procházková a vystupuji zde jako spoluautorka Petice proti znovuobnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.

Francouzský historik a politik Ernest Denis v knize Čechy po Bílé hoře napsal o významu původního sloupu toto: „Ferdinand III. svěřil své království zvláštní ochraně Panny Marie, a postavil jí v červnu 1650 sloup se sochou její na předním místě hlavního města. Sloup tu byl symbolem, že se Řím ujal vlastnictví Čech.“

Připomenu, že tento symbol vlastnictví byl vztyčen pár metrů od někdejšího popraviště, kde byla v červnu 1621 popravena stavovská elita. Tedy muži, kteří se snažili uskutečnit svůj sen o konfederaci nezávislých států, kde bude svoboda víry zaručena každému včetně poddaných a kde král bude volen stavovským sněmem. Tak avantgardní plán musel být nejen poražen, což se stalo na Bílé Hoře, ale i exemplárně ztrestán. Hlavy popravených umístěné v železných koších „zdobily“ Staroměstskou věž Karlova mostu ještě deset let. Sen o svobodě víry se ale nepodařilo zničit ani vyhnáním protestanské elity, ani plošnou násilnou rekatolizací zbylých obyvatel. Byl předávaný spolu s touhou po samostatném státě z generace na generaci. Až k Masarykovi a jeho legiím, které na frontách první světové války vybojovali právo Čechů ale i Slováků na suverénní stát.

Každý pád nenáviděného politického režimu je provázen odstraňováním jeho symbolů. Mariánský sloup byl stržen z vůle lidí, Pražanů, kteří už nesnesli jeho sousedství s novým pomníkem MJH. Postava Husa je symbolem boje proti teokracii a odkazem k hledání a obraně pravdy. K tomuto odkazu se přihlásila i První republika. Hlásíme se k němu i dnes.

Nedovedu si představit, že v příštím roce, kdy se bude slavit sté výročí založení suverénního státu, vyroste na Staroměstském náměstí znovu symbol někdejší totality. Proto jsem se stala spoluautrorkou této petice proti obnovení Mariánského sloupu. Není to první petice v této věci. Jednu jsme organizovali už koncem devadesátých let, další v roce 2001. Následující pak v roce 2012, kdy se téma opět stalo aktuálním. Tehdejší pražský primátor Bohuslav Svoboda se sice účastnil pietní slavnosti ve výroční den popravy českých pánů, kde vyzdvihoval jejich statečnost při obraně svobody víry a mluvil o trvalé výzvě pro naši paměť, ale už v dalším dnu tentýž primátor oznámil, že se souhlasí s obnovou Mariánského sloupu a že je nutno to vnímat jako symbol smíření a náboženské tolerance této země. To zní z úst politika neuvěřitelně. Vždyť sloup byl postaven poté, kdy všichni protestanti byli ze země vyhnáni nebo násilně převedeni na tzv. víru pravou. Jakou toleranci tedy sloup symbolizuje?! Ve skutečnosti je snaha o jeho znovupostavení dalším krokem na cestě směřující ke ztrátě historické paměti národa a tím i ke ztrátě jeho identity.

Po přijetí nemravného zákona o tzv. církevních restitucích, schváleného v den výročí osudové bitvy na Bílé Hoře, získala ŘKC výhodnou vyjednávací pozici. Dopisy kardinála Duky, v nichž připomíná menším církvím jejich podíl na zisku z tzv. církevních restitucí a žádá od nich na oplátku souhlas s novým postavením sloupu, působí jako vydírání. Věřím však, že se tento pokus o zkorumpování svědomí nezdaří.

Stejně tak věřím, že ani vy, zastupitelé občanů, nedovolíte, aby na Staroměstském náměstí vedle pomníku Mistra Jana Husa a naproti někdejšího popraviště byl znovu vztyčen karatelský prst se sochou zneužité Panny Marie.

– – –

Zpráva -kru- – dokončení:

ZHMP vyslovilo nesouhlas s umístěním díla na svém pozemku, kterým Staromák je, a tím pádem vlastně stavební řízení k výstavbě, které se rozběhlo a které vykonává státní správa, ztrácí význam, když majitel pozemku je proti. Za příslušné usnesení hlasovalo 36 zastupitelů; přítomno bylo 58 ze 65 zvolených. Proti sloupu byli zastupitelé ANO, ČSSD, KSČM, piráti a zelení. U dalších to bylo různé.

Takhle si to malovala katolická sekta na dlažbu pražského Staromáku: “Tady bude stát SLOUP”  –

Diskuse trvala od 17 hodin. Zastánci stavby argumentovali uměleckou hodnotou, což ale oponenti u napodobeniny zpochybnili, architektonickou hodnotou, důvodem někdejší výstavby jako díku za záchranu Prahy před Švédy, urbanistickým dotvořením náměstí obnovením někdejší vertikály mezi Týnem a radnicí, náboženskými důvody týkajícími se Panny Marie a též pochybnými úmysly skupiny, která sloup v r. 1918 strhla a před svržením dalších soch – z Karlova mostu – ji zabránila policie. Tvrdili, že sloup bude symbolem smíření, varovali před zneužitím ZHMP k zastavení jiných podnikatelských záměrů soukromých investorů či tradičním způsobem vyřizování petic, kdy je pověřen některý z radních jejím vyřízením.

Odpůrci sloupu argumentovali symbolickým významem, které dílo postupně získalo u Čechů a který TGM charakterizoval jako politickou potupu českého národa. Upozorňovali na ikonografii znázorňující porážku protestantismu, na výsměch umístění na místě popravy 27 českých pánů po Bílé hoře, na dopady Obnoveného řízení zemského, které zrušilo určitou samosprávu měst a stavů a především znamenalo tvrdou rekatolizaci země do té doby nábožensky pestrou a tolerantní. Obavy ze zneužití ZHMP jako nástroje proti investorům označili za demagogické, neboť jde o stavbu na pozemku města, nikoli soukromém. Stejně tak bylo připomenuto, že byly v minulosti petice, které zastupitelé rozhodli meritorně, např. souhlasili s trasováním železnice do Veleslavína. Několikrát bylo připomenuto, že se jedná o obnově sloupu, s jehož stržením TGM souhlasil, v den 80. výročí jeho úmrtí. Obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí jako symbol smíření nelze považovat, když jsou kolem něho tak vyhrocené debaty, může být ale postaven někde jinde, dodávali odpůrci, případně by muselo jít o společné dílo, nikoli jednostranný akt. Došlo i na urbanistickou stránku, kdy odpůrci upozornili, že náměstí je výrazně odlišné od dob, kdy sloup byl vztyčen a svržen (není budova radnice, otevřel se prostor před sv. Mikulášem, není kašna atd.), takže na místě je nejprve vyjasnit si koncepci náměstí a pak teprve jednat o tom, co kde případně umístit.

– – –