– OP –
15.9.2017
Obsáhlejší text seznamuje s politiky a programem kontroverzní německé politické strany AfD. Uveřejňujeme jej jako službu čtenářům, kteří neradi přijímají nálepkování a kádrování a raději se spolehnou na svůj vlastní úsudek.
Jak píše OP v úvodu svého textu: “Alternativa pro Německo by nakonec mohla dopadnout lépe, než se v současnosti očekává. Předvolební situace (v Německu) je napjatá jako již dlouho ne.”
Statistiky veřejného mínění hovoří o tom, že je ještě prostor pro růst. Velmi starostlivě na to však nahlíží dosavadní vládnoucí strany, alespoň tak píšou štutgartské noviny Stuttgarter Zeitung. Strana se dokonce může stát třetí nejsilnější parlamentní stranou. Také členka německého parlamentu za CDU (Křesťansko-demokratické unie) Karin Maagová ze Štutgartu má podle rozhovorů s lidmi pocit, že v jejím volebním obvodu bude AfD silná. Řada lidí má obavy z budoucnosti a strach před cizími vlivy. Někteří tak pro Německo doslova očekávají fiasko. Místopředseda SPD (Sociálně demokratická strana Německa) Ralf Stegner říká -„nebylo by normální, kdyby se nacisté, kteří se nacházejí v řadách AfD, dostali do parlamentu“, také šéfka Zelených Simone Petersová říká „bylo by to fiasko pro naší zem, s její temnou historií“. Místopředseda CDU Thomas Strobl konstatoval, že „u AfD se jedná o ostudu se statutem strany“.
Naopak význačný německo-americký profesor ekononomie Max Otto, který se zvýraznil zejména díky úspěšným předpovědím finanční krize 2007, které učinil již v roce 2016, a který je od roku 1991 členem CDU v rozhovoru v minulém týdnu pro německý hospodářský týdeník Wirtschaftswoche uvedl, že bude volit AfD, protože nechce, aby spolková vláda „ještě déle škodila naší zemi“. Dodává, že program AfD je takový, že i slušný člen CDU by takové pozice před 30 lety zastával. Na Twitteru navíc zmínil, že Angela Merkel se pro něj stala nevolitelnou. Max Otto zmiňuje hlavně 3 body programu AfD se kterými se ztotožňuje – migrační politika, politika týkající se střední třídy a mír s Ruskem. Mimo sympatií k AfD také sympatizuje s Donaldem Trumpem, kterého považuje za prezidenta míru, Clintonová by již válčení rozšířila, nebo někde začala. Na závěr řekl, že “AfD je na 90 % lidově-konzervativní stranou a není radikální. Já se neradikalizuji. Kdo si to myslí, musí přehodnotit svůj světonázor“. Názor, že program strany AfD je velmi podobný programu CDU z roku 2002 sdílí rovněž Axel Retz ve svém článku na internetových novinách Epochtimes. Uvádí, že program CDU tenkrát obsahoval body jako „Německo musí zachovat svojí identitu, odmítáme transformaci směrem k multikulturní imigrační společnosti“, „Německo se z historických, geografických a společenských důvodů nemůže stát takovou imigrační zemí, jako jsou Austrálie a Kanada a nemůže to být východiskem pro demografické změny v Německu“, „zesílené přistěhovalectví by mohlo ovlivnit vnitřní smír a mohlo by posílit radikální síly“, „chceme ustřihnout tipec pašeráckým organizacím, k tomu se zasazujeme o celoevropskou iniciativu“.
Ministr zahraničí Sigmar Gabriel v rozhovoru pro obchodní list Handelsblatt uvedl, že strana AfD je odpovědná za radikalizaci situace v některých oblastech Německa. Na volebních mítincích strany je řada zástupců tvrdých neonacistů. Gabriel řekl: „volit nacisty, pro to u mě není omluva“ a také „ani trvalá nezaměstnanost pro mě není omluvou, pro popírání Osvětimi a volbu nacistů“.
Podle odhadů pro deník Bild by měly koalice CDU/CSU získat 36,5 %, SPD 23,5 %, AfD 11 %, FDP 9 %, Die Grünen (Zelení) 6 % a Die Odkaze (Levicová strana) 3,5 %.
Historie strany AfD
Strana byla založena v únoru 2013, jako pravicová euroskeptická strana. Založil jí profesor ekonomie Bernd Lucke jako reakci na dluhovou krizi v eurozóně a byl jedním ze 172 německých ekonomů, kteří v roce 2012 napsali otevřený dopis proti zavedení evropského záchranného deštníku v rámci eurokrize a poté v roce 2013 se přidal k vyjádření 136 ekonomů o protiprávním státním financování Evropskou centrální bankou. Euro považuje za „historickou chybu“.
Profesor Lucke však stranu po stranickém sjezdu v červenci 2015 opustil poté, co delegáti dali více hlasů Frauke Petryové, což bylo obecně vnímáno jako posun ke xenofobii a k pravici. Kvůli následnému nárůstu populismu, islamofobii a kritice gender mainstreamingu začala být strana řazena k pravicově populistickým stranám. Bernd Lucke nechtěl být spojován s touto orientací a nechtěl, aby jeho jméno bylo zneužito pro politické cíle, se kterými bytostně nesouhlasil, a které jsou nepřátelské islámu, cizincům, jsou protizápadní a představují proruskou zahraniční politiku. Kromě něho stranu opustilo dalších 7 europoslanců. Společně pak založili uskupení ALFA (Allianz für Fortschritt und Aufbruch).
Jako na výraznou radikalizaci strany bylo nahlíženo po výroku europoslankyně AfD Beatrix Storchové, která v televizní debatě navrhla střílet na hranicích do uprchlíků. Storchová se poté přidala k euroskeptické frakci Evropa svobody a přímé demokracie, kde je také britská UKIP a čeští Svobodní.
Ve spolkových zemských volbách v roce 2013 strana získala 4,7 % hlasů, tedy těsně pod hranici 5 %. Úspěšnější byla v následných zemských volbách v Sasku Anhaltsku, kde získala 24,4 % hlasů, v Bádensku Württembersku 15,1 % hlasů, v Porýní Falci 12,6 %. V roce 2016 získala strana v Meklembursku – Předním Pomořansku 20,8 % hlasů a v Berlíně 14,2 %. V současné době má strana 25 000 členů, průměrný věk členů je 47 let, podíl žen je 16 %.
Frauke Petry na sjezdu v červenci 2015 v Essenu získala v dvojboji s Luckem více hlasů, stejně jako Jörg Meuthen a oba se stali mluvčími strany, touto změnou začal mainstream na stranu pohlížet jako na extrémně pravicovou.
Hlavním orgánem strany je spolkový konvent, který je odpovědný za všechny politické a organizační otázky, má dva sobě rovné předsedy, jeden je volen z předsedů a jeden je volen ze zástupců zemských spolků strany. AfD je zastoupená ve všech 16 spolkových zemích.
Dr. Alexander Gauland je jedním z nejzkušenějších politiků působících v AfD. Politikem je od roku 1973, kdy vstoupil do Křesťansko demokratické unie (CDU), členem strany byl 30 let a pracoval v různých funkcích. Řadil se ke konzervativnímu křídlu CDU, v posledních letech však kritizoval směrování strany pod taktovkou Angely Merkelové. V roce 2013 vystoupil. Mimo jiné také působil jako vydavatel novin Märkischen Allgemeinen v Brandenburku a jako publicista. Od roku 2013 do 2015 byl ve funkci zastupujícího mluvčího AfD, v roce 2014 byl jmenován předsedou AfD v Brandenburku. Pro nově založenou stranu byly přínosné zejména jeho velké zkušenosti v mediální oblasti. Již v počátku platil za silného hráče proti profesorovi Luckemu. Někteří experti považují Dr. Gaulanda za pravicově konzervativního národovce, jiní experti ve společenských vědách ho však spíše přiřazují k levici díky jeho názorům jako např., že v Evropě by mělo být trochu méně svobody, více státu, méně individuálního bohatství a více sociální rovnosti.
Podle samotného Gaulanda je strana AfD stranou pro „malého člověka“, domovem pro národně liberální voliče, kteří se neřadí ani k levici ani k pravici. Kromě toho je také protestním hnutím s národně konzervativním a národně liberálním zaměřením obdobně FDP (Svobodná demokratická strana).
Podle zadané studie levicové strany v Brandenburku – Die Odkaze (Levice, jejímž předsedou je Christian Görke) je činnost AfD posuzována v negativním smyslu mj. z důvodu kontaktů Dr. Gaulanda k Jürgenu Elsässerovi a jeho internetovému magazínu Compact a také k jeho přednáškám v tzv. Burschenschaften (nacionalisticky zaměřené studentské spolky). Také další studie Otto-Brenner Stiftung (Nadace Otto Brennera IG Mettal/odbory kovozpracujícího průmyslu), Dr. Gaulandovi vyčítá publikační činnost v magazínu Jürgena Elsässera, kterého řadí k síti fronty tzv. opozičníků Querfront.
V roce 2015 podepsal Rezoluci z Erfurtu, na kterou je nahlíženo jako na hnutí proti společenským experimentům posledních desetiletí (gender agenda v médiích, multikulturalismus, výchova dětí atd.) a jako na protest proti dalšímu okrajování suverenity a identity Německa.
Na Helmuta Kohla Dr. Gauland nahlíží jako na prvního klasického profesionálního politika bez kořenů a bez jakéhokoliv jiného společenského zařazení, který je zástupcem Bonnské republiky, a který se stal díky svým zásluhám a šťastným okolnostem historickou postavou. Dr. Gauland je významně odmítavý vůči politice bývalého ruského prezidenta Michaila Gorbačova.
V zahraniční politice klade důraz na národní zájmy, avšak podporuje pevné zakotvení Německa v západních bezpečnostních vztazích v NATO pod vedením USA, zároveň však požaduje rozvoj vztahů s Ruskem. Odmítá nasazení německé armády mimo území NATO jako v Afganistánu, principiálně však neodmítá možné intervence na periferii Evropy, jakož i v Severní Africe, pokud to bude založeno na německých zájmech. Gauland odmítá přistoupení Turecka do EU a říká, že Evropa končí na Bosporu. Odmítá vojenské nasazení proti Sýrii.
Dr. Gauland odmítá podporu demokracie tak, jak jí šíří USA a jak byla popsána v národní bezpečnostní strategii ze září 2002 (tzv. doktrína prezidenta Bushe). Globalizaci a ekonomizaci téměř všech oblastí života považuje za abstraktní společenské projekty, které je třeba odmítnout. Současně upozorňuje na rozpory mezi elitou tvořenou politiky a hospodářstvím na jedné straně a obyvatelstvem na druhé straně. V politice podle něj nejsou vítáni manažeři, lidé ze svobodných povolání a jiní a tvoří se tak jistá uzavřená vládnoucí společnost. Toto změnit požadoval již v roce 1991, což považuje za nezbytné ke stabilizaci demokracie.
V souvislosti s islámem Dr. Gauland již v roce 2001 řekl, že sekularizací západu proti nám stojí poslední duchovní síla, jejíž hodnoty musíme respektovat stejně jako na její formu. Velmi kriticky se však proti islámu vyhradil po atentátech ve Francii. V roce 2015 přispěl výrazně k profilaci strany jako proti přistěhovalecké a požadoval veřejnou debatu o krizi s uprchlíky.
Co se týká antisemitismu v Německu, spojuje tento částečně se samotnou osobou Michela Friedmana, víceprezidenta Centrální židovské rady v Německu, který již díky svému perfektnímu oblékání dává prostor pro dřívější stereotypy o bohatých židech.
Výrazné zviditelnění Dr. Gaulandovi jako představiteli AfD přineslo vyjádření, které pronesl v srpnu 2017, kdy na předvolebním mítinku v Leinfelde-Worbis doporučil „odstranění“ Aydan Özoğuz, která je pověřenkyní vlády na úrovni ministra pro migraci, uprchlíky a integraci, a to z důvodu, že se na jaře vyjádřila o tom, že není identifikovatelná žádná specificky německá kultura mimo jazyka. Gauland v té souvislosti svým stoupencům řekl: „pozvěte jí do Eichsfeldu a řekněte jí tam, co je specificky německá kultura. Poté sv–ě sem již nikdy nevrátí a my jí díky Bohu budeme moci odstranit v Anatolii“. Později německému deníku Tagespiegel řekl, že si nevzpomíná, zda použil slovo „odstranit“, trval však na tom, že je pro svůj úřad nevhodná. Bývalý spolkový soudce toto však považoval za hecování proti národu a podal proti Gaulandovi trestní oznámení. Někteří politologové ho považují za pravicového populistu.
Dr. Alice Weidel je vystudovaná národohospodářka, ve straně odpovědná zejména za otázky eura a fungování EU, zejména finančních otázek.
Dr. Weidelová požaduje, aby Evropa byla „opevněná“, a aby byla prováděná efektivní pomoc rozvojovým státům, odmítá sociální pojištění pro uprchlíky a kritizuje z jejího pohledu „až naivní přístup k islámským šiřitelům nenávisti“, zároveň varuje před nadnesenými očekáváními v souvislosti s integrací uprchlíků na pracovním trhu. Voličům etablovaných politických stran předhazuje, že „ztratili rozum“. Dr. Weidel je pro zákaz burek a nikábů a ani šátky by neměly být viděny na veřejnosti, považuje je za „sexistický symbol“ a „aparteid mužů a žen“. V prosinci 2016 se v televizním pořadu „Lidé u Maischbergerové“ vyjádřila, že Angela Merkel je spoluzodpovědná za smrt mladé ženy ve Freiburku v Breisgau. Paní Maisbergerová byla poté kritizována za to, že Dr. Weidel do pořadu vůbec pozvala.
Po svém jmenování jako stěžejní kandidátky voleb 2017 se Dr. Weidelová vyjádřila, že tak zvaná politická korektnost patří na „smetiště dějin“. Jako reakci na toto vyjádření se Christian Ehring – satirik pořadu extra3 televizního kanálu NDR vyjádřil: „to má přeci ta nacistická štětka pravdu, bylo toto vyjádření dostatečně nekorektní?“. AfD se k tomuto vyjádřila s tím, že je urážející a lživé.
Německá média vidí ve Weidelové, jako budoucnost AfD a novou Petry, je popisována jako charismatická, dobře vypadající, inteligentní, rétoricky nadaná a očividně připravená obětovat principy moci.
V souvislosti s hospodářskou politikou je proti odstranění hotových peněz a navrhuje, aby Španělsko a Portugalsko opustilo eurozónu. Vyslovila se také pro vystoupení Německa z eura a požaduje návrat k měně kryté zlatem. Požaduje zjednodušení daňových povinností a odstranění dědické daně. Odmítá minimální mzdy. V politice týkající se rodiny je Dr. Weidelová liberálnější než mnozí kolegové, protože za rodinu považuje všechny vztahy, kde se vyskytují děti.
Na jaře 2017 přerušily vzájemnou komunikaci s mluvčí AfD Dr. Petry, v létě však již Dr. Petry ohlásila připravenost k rozhovoru.
V posledních dnech se zviditelnila zejména svým odchodem v průběhu televizního předvolebního vysílání „Kam směřuješ Německo?“, které vysílala jedna z německých hlavních stanic ZDF. Jedním z hlavních témat byli uprchlíci v Německu a jejich zařazení do společnosti. V průběhu diskuze Dr. Weidelovou vyzval přítomný generální sekretář CSU (Křesťansko-sociální unie Bavorska) Andreas Scheuer, aby se veřejně distancovala od Dr. Gaulanda a Björna Höckeho, neboť Dr. Gauland se vyjádřil, že Höcke je duší AfD. Scheuer v pořadu sdělil, že Höcke je pravicový radikál (Höcke je šéfem AfD v Durinsku a v minulosti řekl, že „Němci jsou jediní na světě, kdo si postavil památník své ostudy do srdce svého hlavního města“, čímž měl na mysli Památník Holocaustu v Berlíně). Dr. Weidelová po této výzvě beze slova opustila vysílací sál. Moderátorka Marietta Slomka ji komentovala slovy, že se pravděpodobně Dr. Weidelová chce vyhnout dalšímu tématu pořadu. Dr. Weidelová se krátce po pořadu na Twitteru vyjádřila ve smyslu, že moderátorka Slomka jednala zcela neprofesionálně a nikoliv nadstranicky, neumožnila tak demokratické vytváření si názoru, navíc se jednalo o veřejnoprávní vysílání a vyzvala k bojkotu placení televizních poplatků. Někteří odpůrci tento postup Dr. Weidelové následně považovali za promyšlený volební tah.
Aktuálně se dle vyjádření zveřejněného v deníku FAZ (Frankfurter Allgemeine Zeitung) Heiko Maas, spolkový ministr justice a ochrany spotřebitelů, k AfD vyslovil jako ke straně, která je ve svém programu v řadě bodů v rozporu s ústavou Německa, jako například požadavek na paušální zákaz minaretů a volání muezínů. Podle Maase musí samozřejmě každá církev dodržovat německé zákony, avšak ústava také zaručuje svobodu víry a zákaz diskriminace proti přesvědčení nebo názorů. Maas tak stranu AfD považuje za první, která od r. 1949 dosáhne hranice 5 % a jejíž program bude v rozporu s ústavou. Přesto varuje před jakoukoliv blokádou při vstupu do parlamentu a říká, že je nutné si zvyknout na politicko-společenskou realitu, pokud tomu tak bude, bude to vůle voličů.
Pokud se strana stane třetí nejsilnější v Německu, bude požadovat místo vícepremiéra a také tradičně post předsedy rozpočtového výboru.
Stručně z programu strany AfD
Demokracie v Německu
Stát musí opět zabezpečit státní právo a zejména vnitřní bezpečnost. Schengenská, Maastrichtská a Lisabonská smlouva jsou protiprávní a zasahují do nedotknutelné národní suverenity.
Chceme zachovat suverénní a demokratický stát! AfD je pro svobodu a sebeurčení ostatních evropských národů.
EU si nárokuje stát se kontinentálním státem a jednotlivé národní státy tak budou trvale zničeny, a tím i přes staletí vzniklé kultury, jazyky a národní identity. Pokud si státy nemohou zachovat státní a suverenitu, pak bude nutné zvážit postup Velké Británie.
Německý národ musí odsouhlasit setrvání v eurozóně a případně také v EU. V souvislosti s EU požaduje AfD předání velké části jejích kompetencí na národní státy.
AfD požaduje pro Německo lidová referenda po švýcarském vzoru. Ústava nesmí být měněna bez souhlasu národa. Kancléř, ministři a státní sekretáři nesmí být zároveň poslanci s cílem zajištění vzájemné kontroly. Moc politických stran by měla být omezena tak, aby se tyto účastnily politického systému, ale nikoliv ho plně ovládali. AfD požaduje zavedení přímé volby prezidenta, zavedení nové regulace státního financování politických stran. Volební seznamy jednotlivých politických stran musí umožňovat kumulaci hlasů, vyškrtnutí kandidátů, nikoliv předkládat dané seznamy a umožňovat vybírat kandidáty z různých stran. Parlament by měl být zredukován ze 700 poslanců na méně než 500. Mandát poslanců by neměl být delší než čtyři volební období a u kancléře ne více než dvě volební období.
Euro, měna a peněžní a finanční politika
Z důvodu nedodržování podmínek pro existenci eura musí Německo eurozónu opustit.
Musí být ukončeny všechny opatření Evropské centrální banky které jsou v rozporu s články 123 a 125 Smlouvy o fungování Evropské unie, a které způsobují manipulace volného kapitálového trhu.
Politika uměle zavedených nulových a negativních úroků vede ke zničení stěžejních trhů s dluhopisy.
Díky politice Evropské centrální banky dochází k explozi cen na akciových trzích a na trhu s nemovitostmi, ničí se tak koupěschopnost při ne tak rychle rostoucích příjmech zejména zaměstnanců a penzistů, navíc při zavedení nulových úroků je zničeno kapitálové krytí penzijních systémů.
Od nástupu Maria Draghi (prezident Evropské centrální banky- pozn.NR) do funkce chybí v Německu celkem 500 miliard euro na důchody Němců.
Následek politiky EU je vysoká nezaměstnanost v jižních evropských státech, problémem je zejména trvalá nezaměstnanost mladistvých ve Španělsku a Řecku přes 40 %, v Itálii přes 35 %, ve Francii přes 25 %. Situace v eurozóně je udržována jen díky ručení Německa a je tím porušen slib daný německým voličům, že nebudou nikdy ručit za cizí dluhy.
AfD požaduje národní suverenitu nad bankovními a finančními službami, odmítá plánovanou bankovní unii a systém Target2, díky němuž vznikl požadavek Německé centrální banky 800 miliard euro vůči Evropské centrální bance.
AfD požaduje, aby německé banky neručily za chybná rozhodnutí zahraničních bank, německé úspory nesmí být používány k tomu, aby zajišťovaly rizika vzniklá v zahraničí. Z těchto důvodů požaduje AfD, aby byly včas učiněny kroky ke znovuzavedení německé marky. Pokud dojde k zostření finanční krize, má strana v úmyslu připravit balík opatření. AfD si je vědoma, že napravení chyb, které vznikly již před 20 lety, bude finančně velmi náročné, tyto výdaje však budou nižší než další účast v eurosystému.
Neustálé „rotování strojů na tisk peněz“ je ve skutečnosti podle evropských smluv zakázáno.
Odmítáme svévolná záchranná opatření ku prospěchu jednotlivých bank a podniků nebo dokonce hospodářské řízení ze strany EU. Jde o zásahy do tržního hospodářství a demokratických rozhodovacích procesů, které jsou proti smluvní.
AfD je pro trvalé zachování neomezeného používání hotových peněz, jakožto důležitou občanskou svobodu. Bez toho by došlo k umožnění totální kontroly peněžních toků a hospodářských aktivit státem a bankami. Došlo by tak k existenci „průhledných bankovních zákazníků“ resp. k plné kontrole nad lidmi až do zcela intimních sfér.
Zahraniční a bezpečnostní politika
Co se týká zahraniční politiky, je nezbytné udržovat dobré vztahy a mírové soužití se všemi státy a národy.
AfD respektuje Chartu spojených národů a práv národů.
AfD vidí budoucnost Evropy nikoliv v současné podobě EU a její další centralizaci, ale v podobě suverénních států, které spolupracují na principu partnerství.
V souvislosti s narůstající pozorností USA pacifické a východoasijské oblasti musí Německo vytvořit vlastní strategii bezpečnosti, musí dojít k posílení vlivu Evropy v NATO a toto musí být opět pouze obranným seskupením.
AfD odmítá vytvoření EU armády nebo účast německých vojenských sil na akcích, které představují cizí zájmy.
Znovu by měla být zavedena povinná vojenská služba.
Vzhledem ke ztroskotání Šengenské smlouvy musí být obnovena ochrana německých hranic, přičemž bude zajištěn volný oběh zboží a pohyb osob.
AfD považuje uvolnění napětí vůči Rusku za předpoklad k zajištění trvalého míru v Evropě a vystupuje za ukončení sankční politiky a požaduje prohloubení spolupráce s Ruskem. Vztahy s Tureckem jsou narušeny a musí být nově nastaveny, AfD odmítá vstup Turecka do EU. AfD odmítá smlouvy CETA, TISA a TTIP.
V souvislosti se strategií podpory rozvojových zemí je nezbytné zásadní přehodnocení strategie, výsledky nejsou viditelné, problém představuje zejména Afrika a její obrovský nárůst počtu obyvatel.
Kvůli masové imigraci došlo k nestabilitě v Německu a v Evropě, aniž by došlo k řešení problémů v krizových oblastech. AfD v programu konstatuje, že ačkoliv byla přes 50 let poskytována rozvojová pomoc, je výsledek zejména v Africe bídný a na světovém obchodu se podílí pouze 2 %. V roce 2015 byl počet obyvatel v Africe 1,2 milirdy a počítá se, že v roce 2050 to bude 2,4 miliard. Musí dojít k zásadní změně strategie a rozvojové země musí být začleněny do mezinárodního obchodního systému, musí obdržet ochranu při vývozu do průmyslových zemí tak, aby byl podpořen rozvoj jejich vlastních hospodářství, stejně tak musí být umožněno investování v těchto zemích, jakož i pomoc při profesionalizaci činností tamějších firem.
V souvislosti se zahraniční a bezpečnostní politikou požaduje AfD pro Německo v rámci OSN aktivnější roli, zejména využití diplomatického řešení krizových situací, humanitárních katastrof a působení proti nekontrolované masové imigraci směrem do Evropy.
Vnitřní bezpečnost
Strana poukazuje na teroristický akt v Berlíně a jiné události, které jasně ukazují, že bezpečnost obyvatel není plně zaručena. AfD požaduje posílení policie s cílem dosažení efektivnějšího potírání zločinnosti, požaduje reformu policie za účelem posílení právní ochrany občanů a zlepšení možností kriminální policie. Strana kritizuje zpřísnění držení zbraní ze strany orgánů EU, přičemž uvádí, že při teroristických akcích jsou většinou použity ilegální zbraně. Strana požaduje zpřísnění trestů za použití nebezpečných nástrojů, jako např. nožů.
Občanství by nemělo být udělováno kriminálníkům a z toho důvodu strana odmítá automatické udělování občanství narozením v Německu.
Azyl potřebuje hranice
AfD požaduje zachování Německa a nikoliv sebedestrukci, musíme zachovat zemi našim potomkům, která bude ještě identifikovatelná jako Německo.
Německé hranice musí být bezodkladně uzavřeny proti neorganizované masové imigraci, zejména nekvalifikovaných lidí, u kterých je nemalý podíl analfabetů. Přistěhovalectví musí mít vymezené hranice, ti, kterým byl azyl zamítnut, se musí vrátit do svých původních zemí.
Masové zneužívání práva na azyl musí být změněno v ústavě, společný evropský azylový systém (GEAS) strana odmítá. Evropská spolupráce se musí koncentrovat na zajištění vnějších hranice EU. Evropská agentura Frontex musí ukončit její spolupráci s převaděči ve Středozemním moři a uprchlíky musí navracet tam, odkud přišli. AfD požaduje kontroly na hranicích a také dozor nad „zelenou hranicí“.
AfD odmítá přijetí Turecka do EU
Strana odmítá následování rodin uprchlíků do Německa, což považuje za využívání sociálního systému. Za problematickou považuje integraci mladistvých uprchlíků, převážně chlapců, výdaje na ně jsou extrémně vysoké a vysoká je i jejich kriminalita. Strana požaduje systém změnit.
AfD požaduje zpřísnění podmínek poskytnutí občanství a odmítá udělování občanství narozením v Německu, i dětem neněmeckých rodičů, které platí od roku 2000. Dvojí občanství má být omezeno.
Za účast v teroristických uskupeních by mělo dojít ke ztrátě již uděleného občanství. Přizpůsobit se musí přistěhovalci, nikoliv většinová společnost.
Islám a jeho konflikt se svobodně demokratickým zřízením
Islám nepatří do Německa a cca 5 mil muslimů AfD považuje za hrozbu pro stát. Mnozí muslimové jsou integrováni a stali se součástí společnosti, mnozí však žijí v paralelních společnostech uznávajících šaríju. AfD odmítá radikalizaci muslimů prostřednictvím salafismu a terorismu.
Musí být ukončeno financování staveb a provozování mešit islámskými státy nebo přes nějaké prostředníky. Imámové v nich šíří učení, které je orientováno proti právnímu pořádku, a navíc přispívají k šíření politicko-náboženského radikalismu. Imámové, kteří nerespektují ústavu, nesmí působit. AfD požaduje zákaz plného zahalování na veřejnosti a ve veřejných službách. AfD požaduje úřední uzavírání sňatků ještě před náboženskými, manželství uzavřená v zahraničí dle práva šaríja, které nejsou v souladu se zákony a morálními hodnotami Německa nesmí být uznávány (polygamie, dětské a příbuzenské sňatky).
AfD respektuje svobodu víry a vyznání.
Kultura vítání dětí, podpora rodiny a rozvoje obyvatel
Německo potřebuje změnu nastavení směrem k národní občanské politice. Rodinná politika musí být stěžejní v sociální, daňové a vzdělávací politice. Cílem každé vlády a její politiky musí být zachování národa, aktivní politika pro rozvoj rodiny. Německo potřebuje stabilní rodiny s více dětmi. Bez vyrovnané porodní bilance a sociálního míru není možné zajistit sociální, penzijní a zdravotní systémy. Jsou nezbytná opatření ke zvýšení porodnosti. Děti potřebují oba rodiče, samoživitelé potřebují zvýšenou podporu. U rozvodů je nutná větší spravedlnost. Role otců musí být posílena. Do výchovy ve školách musí být začleněna výchova o partnerství, rodině, vedení domácnosti a finančních záležitostí. Stát musí podporovat nejen předškolní zařízení pro děti, ale musí oceňovat i výchovu matek, které zůstávají doma.
AfD ve svém programu uvádí, že také nenarozené děti mají právo na život a odmítá prohlašovat zabití nenarozeného jako lidské právo. Příliš často je zneužíváno právo na seberealizaci a strach z budoucnosti. Poradenství při těhotenství musí plnit svojí skutečnou roli. Povinnost ohlášení přerušení těhotenství musí být zlepšena. Také média musí podpořit význam a roli rodiny.
AfD požaduje, aby rodinná politika státu byla představována obrazem rodiny, otce, matky a dětí, odmítá genderovou politiku, odstranění klasických rolí v rodině, kvóty dle pohlaví a také odmítá, aby se německý jazyk měnil na neutrální vůči pohlaví. Genderová politika a předčasná sexualizace nemají co pohledávat ve škole. Cílem musí být tradiční obrázek rodiny.
Vzdělání a škola
Strana je pro komplexní vzdělávání, které povede k plnému rozvinutí osobnosti, a které je nezbytné pro povědomí o občansko-státních právech a povinnostech, zároveň odmítá politiku dosavadních vládnoucích stran nivelizované jednotné školy.
AfD odmítá ovlivňování vzdělávání ze strany mezinárodních koncernů, nadací nebo jiných lobbistických skupin a tím i budoucího rozvoje Německa. S námi nebude docházet k ekonomizaci a globalizaci vzdělávacího systému. Strana je pro diferencovaný školní systém, který bude více odpovídat nadání a schopnostem žáků. Výuka musí opět odpovídat těm nejvyšším standardům, posíleno by mělo být učňovské školství a neměla by být podporována ideologická inkluze ve školství, zvláštní aj. podpůrné školy by měly být zachovány. Masová imigrace nemůže být prováděna na úkor domácích žáků, kteří jsou pak omezováni v jejich pokroku.
AfD je toho názoru, že tzv. Bologna proces je nefunkční a i zaměstnavatelé si stěžují, že absolventi bakalářského stupně studia nemají dostatečně využitelnou kvalifikaci. EU harmonizace vedla k velké byrokracii, přeregulování a omezila akademickou svobodu. Musí být znovu zavedeny magisterská studia zakončená diplomem. Je nutné opět posílit autonomii vysokých škol, ukončit ideologizaci studií, škola musí být neutrální místem pro rozvoj.
Muslimové by neměli mít žádná zvláštní práva v rámci výuky. AfD požaduje v Německu celoplošné prověření všech spolků okolo mešit a při podezření na nepřátelství vůči ústavě musí být udělen okamžitý zákaz činnosti. Školy koránu jsou praktikované v mešitách a jsou mnohdy odmítavé vůči svobodně demokratickému systému.
Kultura a média
AfD považuje za stěžejní německou kulturu, která je založena na hodnotách křesťanství, antiky, humanismu a osvícení. Kromě německého jazyka jde také o zvyky a tradice, duchovní a kulturní dějiny. Ideologie multikulturalismu ohrožuje všechny kulturní výdobytky. Strana nepřipustí, aby z nesprávně chápané tolerance Německo ztratilo svou tvář.
Veřejnoprávní rádiové a televizní vysílání je financováno prostřednictvím vynucených příspěvků, s ročním rozpočtem 9 miliard eur, tedy příliš vysokým. Dominace politiky tak svým způsobem znehodnocuje demokracii. AfD je tedy pro důkladnou reformu. Nově by služby médií měly být zúženy a koncentrovány pouze na objektivní podávání zpráv, s kulturním a vzdělávacím obsahem. Poplatky musí být zrušeny, občan by se měl sám rozhodovat, zda chce služby využívat.
Internet jako médium pro komunikaci, informace a svobodné vyjadřování názorů musí být bez jakýchkoliv omezení a cenzury.
Daně, finance, hospodářství a práce
V těchto oblastech jsou nezbytné zásadní reformy. Jde o snížení daní a odvodů, odstranění plateb zástupcům církve z peněz daňových poplatníků. Cílem je jednoduchost, transparentnost a oprávněnost, progresivní růst daní nahradit stupni resp. odstupňovanými tarify, hranicemi paušálních částek. Musí dojít k odstranění zátěže u malých a středních mezd, zajištění výhodnějšího zdanění manželů, které bude zohledňovat počet členů rodiny. Je nutné férovější zdanění podnikatelů. AfD je pro odstranění dědické daně a je proti aktivaci vlastnické daně.
Hlavním cílem strany je vyrovnaný rozpočet. Státní výdaje musí být kryty příjmy. Splácení dluhů státu musí být závazně právně ustanoveno tak, aby nedošlo k zátěži budoucích generací.
AfD je pro stanovení právně závazné minimální mzdy, neboť současná situace posiluje zaměstnavatele na úkor zaměstnanců a pokud je za hranicí chudoby, tak neumožňuje ani velmi skromné důchodové zabezpečení. Strana také požaduje stanovení právně závazné 15 % horní hranice pro zaměstnanecké poměry ve formě vypůjčených pracovníků nebo na základě smluv o dílo. Musí být známy skutečné poměry na trhu práce a skutečné počty nezaměstnaných.
Plánujeme následující kroky: odstranění subvencí nebo jejich případné časové omezení, odstranění byrokracie a zejména zátěže pro malé a střední podnikatele, stanovení horní hranice zdanění, snížení spotřeby státu. Podpora podnikatelského ducha, stanovení daňových podmínek ve vědě a vývoji, podpora vysoce technicky zdatných podnikatelů, podpora investic, snižování podpory obnovitelných energií.
Sociální politika
Vzhledem k obrovským novým výzvám v sociální oblasti je nutné zejména potírat dětskou chudobu, chudobu ve stáří a také více zaměstnávat lidi bez práce. Politika Evropské centrální banky týkající se eura velmi ztěžuje nezbytnou reformu v oblasti zajištění na stáří. Z toho důvodu musí být nově nastaveny systémy pro euro a Evropu. Penze musí být zvýšeny resp. zohledněny výkony rodičovské péče, zejména v souvislosti s demografickým vývojem. V budoucnosti bude nezbytné dofinancování penzí z peněz daňových poplatníků. Negativní vliv má také úroková politika Evropské centrální banky.
Zdravotní systém, je v nebezpečí
Zdravotní politika v Německu stojí před obrovskými výzvami, zejména s ohledem na demografický vývoj a v souvislosti s migranty, uprchlíky a žadateli o azyl. I zde v souvislosti s politikou Evropské centrální banky a její nulovou úrokovou politikou privátní zdravotní pojišťovny nemohou vytvářet dostatečné kapitálové krytí a úspory.
V nemocnicích se situace zhoršuje díky chybějícím investicím jednotlivých spolkových zemí. Někde tak jsou nuceni prodávat nemocnice privátním zájemcům. Strana je proto, aby pokud možno byly lékaři a zdravotní sestry vystudovaní především v Německu a znali dobře němčinu.
Nově je třeba dojednat německo-tureckou smlouvu o vzájemném sociálním pojištění, která je nevýhodná pro Německo, zejména z pohledu, že je v Turecku také rozšířena na rodiče mimo vlastní rodinu. AfD nesouhlasí s tím, aby současná elektronická zdravotní karta, dosud obsahující pouze základní údaje o pojištěném, byla v budoucnosti rozšířena o zdravotní údaje ošetřujících lékařů, nesouhlasí s touto centrální databází, která bude sloužit i k ukládání citlivých údajů, strana navrhuje pouze uložení informací pro případ nouze, jako používané medikamenty. Strana je pro rozšíření klasické medicíny o alternativní způsoby léčby tam, kde to může být přínosné, nesouhlasí však s volným přístupem ke konopí.
Konec s nepřátelstvím s technologiemi: energie a klima
Je nezbytné vypovědět dohodu vzešlou z Klimatické konference v Paříži ze dne 12. 12. 2015. Německo musí vystoupit ze všech státních i privátních organizací pro klimatickou ochranu.
Atomové elektrárny by neměly být uzavřeny před skončením jejich provozní doby. Do doby než budou odstraněny zařízení dle zákona o výstavbě obnovitelných energiích, je nezbytné, aby tato zařízení nebyla stavěna v lesích a chráněných oblastech, bez souhlasu obyvatel a od obydlí musí být vzdáleny, ne méně než 10 krát více než je celková výška zařízení (jde především o větrné elektrárny – pozn. NR). Elektromobilita se musí rozvíjet na základě tržního hospodářství a musí být podpořena technická studia pro další rozvoj. Stejně tak musí být podpořeny celospolečenské diskuze o technologiích a jejich rozvoji. Musí být zlepšena opatření ke zvýšení IT bezpečnosti a bezpečnosti datových sítí, stejně tak proti hospodářské špionáži.
Dopravní cesty, bytová výstavba, venkov – jejich rozvoj
AfD odmítá ideologizaci dopravní politiky a politiku jakékoliv diskriminace dopravních prostředků jako naftových motorů. Strana požaduje program pro oživení infrastruktury a odmítá veřejno-soukromé partnerství u projektů veřejné infrastruktury. Dopravní koncepty musí být v souladu s moderní logistikou, musí dojít k novelizaci mýtného pro nákladní vozy, pro (osobní) automobily je strana odmítá, požaduje odstranění zón životního prostředí v dopravě, žádné omezení rychlosti na dálnicích a požaduje národní koncept pro leteckou dopravu.
Co se týká bydlení, tak ve velkých Německých městech není dostatečné a také stanovené hranice pro výši nájemného jsou brzdou v nových investicích. Výstavba bytů je tak méně profitabilní, ačkoliv výstavba nových bytů je nutná. Musí být dáno k dispozici více stavebních pozemků a snížena s tím související byrokracie. Strana je také pro posílení venkovské infrastruktury.
Životní prostředí, ochrana přírody a zvířat, ochrana zákazníků a zemědělství
AfD odmítá liberalizaci a komercializaci trhu s vodou jak jí požaduje EU. Zabezpečování vodou patří do veřejných rukou. Nesmí dojít k privatizaci vodního hospodářství a vodních děl podle EU nařízení.
Strana odmítá další výstavbu pro výrobu větrné energie, která více škodí, než přináší užitku. Uznávané studie již roky ukazují, že zařízení pro její výrobu mají devastující účinky na ptáky, netopýry a také díky hluku mají škodlivé účinky na zdraví občanů. Dochází navíc k celoplošnému ničení krajiny. Z toho důvodu je také ochrana spotřebitelů jeden ze stěžejních bodů politiky AfD. Tato je nyní ve vysoké míře řízena EU, měla by však být navrácena do kompetence Německa.
AfD je pro důstojné jednání se všemi zvířaty co se týká jejich držení, přepravy a usmrcení. Strana odmítá obchod, reklamu a dovoz masa, které pochází z procesů, kde došlo týrání zvířat v rámci jejich usmrcení.
AfD je po podporu zemědělských rodinných farem a družstev a je kritická ke globalizaci v oblasti zemědělství. Požaduje odstranění přeregulace díky EU a spolku, je také proti negativnímu vlivu dumpingových cen na úkor životního prostředí, lidí a zvěře.
Strana požaduje regionální výrobu potravin a přímý trh a návrat kompetencí EU na úroveň jednotlivých německých států.
