Sorry, ale v 81 letech – je to normální ?

Avatar
Původní autoři

Jiří Baťa
29. 9. 2017
Smrt populárního herce Jana Třísky je jistě smutnou událostí zvláště, je-li skon obestřen řadou nejasností. Přímá svědkyně, jistá paní Jitka v souvislosti s pádem muže do Vltavy řekla, že ji zaujal starší člověk, který seděl zídce Karlova mostu směrem k řece opřen o jedno ze sousoší. Svědkyně učinila dotaz na pana Třísku, zda je vše v pořádku, na což jí bylo odpovězeno, že ano. Navíc mu ještě doporučila, že by bylo lepší, kdyby si nohy dal na druhou stranu, směrem dovnitř mostu. On jí odpověděl, že takhle je mu tam dobře. 


Netušila však, že jde o pana Třísku. Už sama skutečnost, že starý člověk sedí na zídce mostu není běžné a vyvolává otázku, proč mu v tom někdo nezabránil. Vlastně chtěl zabránit, protože i člen ochranky Karlova mostu jej vyzval, aby ze zídky sousoší slezl, což prý pan Tříska učinil. Co bylo dál, je už velký otazník?

Jedno je však jisté, že není normální, aby na zídku mostu vedle sochy sousoší svatých vylezl člověk, notabene člověk starý. Pravda, na některých místech v Praze se odehrávají různé „nenormální“ pozoruhodnosti, proto exces, resp. letitý rituál pana Třísky nemusel vzbudit až tak mimořádnou pozornost, i když jak již zmíněno, v tomto případě pozornosti neušel. Nicméně pan Tříska, jakkoli byl prý na svá léta fyzicky zdatný, měl své roky, bylo mu téměř 81 let. Ve vší úctě k panu Třískovi se ptám, zda je normální, aby takto starý člověk, vylezl na zídku Karlova mostu a opřen o sousoší rozjímal… o čem asi?

Lze pochopit, že někteří lidé, mezi které patřil i herec Jan Tříska, vyznávají nějaké tradiční rituály, které by např. měly vést ke zdaru a štěstí v jejich práci, jak zmínil Jiří Mádl. Nicméně u člověka v letech, v jakých byl Jan Tříska, byl jeho rituál dost riskantní a nebezpečný. Pokud pan Tříska tento zřejmý fakt nerespektoval, své schopnosti a síly přecenil, pak to nelze chápat jinak, než že jeho jednání bylo svým způsobem labilní, narušené a neadekvátní jeho stáří a vědomě riskoval. Chtělo by se říct, že toto jednání se mu zřejmě stalo osudným. Bohužel není známo a objasněno, z jakých důvodů či za jakých okolností do Vltavy spadl, pakliže na radu člena ochranky mostu ze zídky slezl na vozovku mostu.

Jak k nešťastnému pádu herce Jana Třísky do Vltavy došlo se zřejmě nikdy s naprostou jistotou nezjistí a zůstane jen u dohadů a domněnek. Na 100 procent nelze také vyloučit, že to moha být vražda a že jej do Vltavy někdo úmyslně shodil, protože spadnout jen tak z ničeho nic z vozovky mostu přes zídku do Vltavy, je jen málo pravděpodobné. Zbývá ještě možnost sebevraždy, kterou však jeho známí naprosto vylučují. Tragedie Jana Třísky má tedy tři neobjasněné, nepotvrzené či nevyvrácené možnosti. První je již zmíněná nešťastná náhoda, které svým způsobem (jednáním) šel pan Tříska sám naproti, druhá možnost je , že do Vltavy spadl úmyslně s cílem ukončit svůj život a šlo tedy o sebevraždu, třetí je sice málo pravděpodobná, nicméně zatím rovněž nevyloučená, že mu do Vltavy někdo pomohl a šlo by o vraždu.

Více však napoví až další průběh šetření důvodů a příčin jeho pádu do Vltavy a jeho následnou smrt. To ovšem za předpokladu, že veřejnosti bude sdělena pravda a ne nějaká sdílená kamufláž na objednávku pravdoláskařů z pražské kavárny. To proto, že i sebevražda, jakkoliv může být nepříjemná, mnohdy až nepřijatelná pro pozůstalé, patří do kategorie standardního psychického jednání člověka, což ovšem v žádném případě neznamená, že se tímto způsobem odchodu ze života snižuje hodnota jeho práce, díla a celého života člověka.