Souboj ve Sněmovně

Jiří Jírovec
8. 9. 2017
     Vrchnost v nebezpečí, důvod k panice. Jan Werich, Rozum a štěstí.
Poslanci diskutovali o vydání dvou kolegů světské spravedlnosti. To není nic světoborného. Tu a tam o to policie požádá. Jenže tentokrát má záležitost další rozměr. Pojmenovávejme věci pravými jmény: Nejde totiž o “nějaké” poslance, ale o vedení hnutí ANO, tedy jeho předsedu a místopředsedu.


Co bychom neměli zapomínat
Preference hnutí ANO rostly tak dramaticky, že začaly ohrožovat živobytí tak zvaných “tradičních politických stran”. Nejvíce tratila ČSSD, jejíž preference klesly zhruba na polovinu, tedy na úroveň KSČM.

Předseda ANO byl soustavně napadán nejméně od krajských voleb. Jeho jméno se v negativních souvislostech objevovalo v každém projevu všech stran, lhostejno zda koaličních nebo opozičních.

Bylo napadnuto Babišovo vlastnictví Agrofertu i medií, ale veřejnost se příliš nezajímala ani o Lex Babiš ani o odsunutí jeho majetku do svěřeneckého fondu.

A stalo se, že preference ANO neklesaly. Možná proto, že po volbách vznikly koalice čertů s ďáblem, jen aby se ANO ocitlo mimo hru.

Zoufalá doba vyvolává zoufalé činy. Sobotka přišel s demisí/nedemisí a následně i pokusem odvolat ministra financí Babiše. To ovšem nešlo udělat bez porušení koaliční smlouvy. Stratégové ČSSD asi počítali s tím, že se Babiš naštve a práskne vládními dveřmi. Sobotka by se pak obětoval, převzal by ministerstvo financí a dvojkoalice dovládla s tichou podporou Top09 a dalších opozičních stran.

Tento krok rovněž selhal. ANO neodešlo a nastala prohraná tahanice o ministerstvo financí. Sobotka odmítl pověřit vedením ministerstva první náměstkyni Alenu Schillerovou a nakonec mu nezbylo než souhlasit s Ivanem Pilným, který se jeví jako daleko tvrdší protivník.

Preference ANO dále rostly a tak došlo na ovykříčnikované varování: ANO znamená ohrožení demokracie, tak jak ji známe (čti: jakou ji tradiční strany chtějí mít).

Ani to nezabralo a tak přišla největší z prasáren, kterou česká politika zažila od Kubicovy zprávy. Objevily se anonymní nahrávky s Babišem. Tři, časově posunuté tak, aby je propaganda mohla pro veřejnost patřičně přežvýkat.

Politici i jejich strany časem mizejí ze scény. Zbývá ale po nich dědictví. Pro českou společnost systém, který přeje anonymům. Anonymní svědek udává Čapí hnízdo. Policie neumí nebo nechce odhalit anonyma, který pouští do světa nahrávky s Babišem. Politici je používají, přestože vědí, že moderní technologie umožňují sestříhat slova do jakékoli podoby.

Proč se Sobotka nepochlapil a neřekl, že je nepřípustné, aby naši společnost ovlivňovali anonymové? Odpověď je jednoduchá: politické zájmy potlačují mravnost.

V ČSSD poté došlo k Lánům II, tedy nahražení Sobotky Chovancem, účastníkem Lán I.
Nové vedení ČSSD má eminentní zájem na odstranění Babiše. Stejné lze tvrdit o ostatních politických stranách, tvořících antibabišovské koalici, která se vine napříč celým politickým spektrem. Z toho všeho čouhá faleš jako sláma z bot. Když padne Babiš a s ním preference ANO, bude se kořist dělit. A najednou se na protivníky ANO usmálo další štěstí: přišla žádost o vydání Faltýnka. To je druhý muž ANO.

Nejtrapnější úlohu ke své škodě hraje KSČM, tedy strana, které nehrozí, že by s ní někdo chtěl vládnout (ledaže je úplně nejhůř) a proto si mohla dovolit luxux kritizovat nemravnost anonymních udání.

Co nelze dokázat

Známe-li Trachtovy zbytečné otázky v kriminalistice (formulované ve hře Vražda v salónním kupé), víme, že ministr vnitra, policejní ředitel, vyšetřující policista i dozorující zástupce vždy odpoví, že nic neovlivňovali. Jde o patovou situaci, protože manipulaci nelze ani dokázat ani vyvrátit.

Před závorku spekulací tedy musíme vytknout “cui bono”. V každé hierarchii existují oficiální (dokumentovaná) příkazy, ale jsou i neformální vzkazy shora dolů. To, co smrdí, je přidání Faltýnka na listinu sprostých podezřelých. Nikdy před tím se o něm nemluvilo. Stalo by se to, kdyby nebyl místopředseda ANO? Přidal snad nějaký anonym další udání?

Střet ve Sněmovně

Poslanci ANO vznesli ve Sněmovně dvě základní námitky.

První se týkala načasování policejní žádosti a okolnosti, že jde o deset let starou záležitost, kterou policie vyšetřovala rok a půl. Lze se tedy domnívat, že byla použita účelově, aby bylo ANO oslabeno před volbami.

Druhá výhrada byla k formální stránce policejní žádosti. Zejména tomu, že obsahovala informace, o nichž policie musela vědět, že neobstojí ve světle dokumentů, které jí byly dodány. Podle Faltýnka tedy poslanci nevěděli, že rozhodují na základě – a buďme k policii vlídní – nepřesných informací.

Strategie antibabišovců stála na několika, dokola opakovaných polovičatostech:

Opozice napadla Faltýnkův výrok konstatováním, že je neuvěřitelné, že ví co je v policejním spisu. On na to odpověděl, že to neví, ale že předpokládá, že by tam měly být dokumenty, které jim sám dodal.

Babiš by se měl celé věci postavit jako chlap a nechat soud, aby ho očistil. To je samozřejmě nesmysl, protože soud nečistí, ale když nemá dost důkazů, žalobu zamítne. Takový Rath čeká na rozsudek nebo “očistu” již 5 let. Vít Bárta byl obviněn z úplatkářství a čekal 3 roky než byl soudem osvobozen. Kdo z vás to ví?, lze parafrázovat Paroubka.

Sněmovna prý není soud a tak nepotřebuje znát detaily. To je reakce na výše zmíněné Faltýnkovo tvrzení o vynechání důkazů. To je stejný nesmysl, jako by učitelka nečetla žákovu práci a dávala jedničku, jen proto, že sloh měl kapitoly úvod – stať – závěr.

Zcela nesmyslný byl argument, že se Babiš a Faltýnek snaží skrýt za poslaneckou imunitu. Jejich projevy se zaměřily na nesmyslnost policejních argumentů a na dvojí metr, když jde o vyšetřování jiných kauz, zejména OKD.

Tečka za jednáním

Dolejšovi z KSČM se povedlo překroutit návrh usnesení, když řekl: “Sněmovna souhlasí s trestním stíháním…” Správně to mělo být, že “souhlasí s vydáním k trestnímu stíhání”. To je samozřejmě něco jiného, jenže když je přání otcem myšlenky, je těžké ovládat se …

Je nutné dodat, že v době, kdy sněmovní komise zkoumá únik informací, měla média žádost o vydání Babiše a Faltýnka dřív než ji, silně kontrolovanou, mohli vidět zmínění politici. A všem to je, komise sem, komise tam, úplně jedno.