Štětinovy „krásné muslimské holky…“

Jiří Baťa
18. 9. 2017
Trochu mne mrzí, že jsem přehlédnul pozoruhodné a zřejmě také upřímné sdělení europoslance Ing. Jaromíra Štětiny (TOP09), ve kterém si vylévá srdce nad krásou a poetičností multikuturního Bruselu, potažmo centra (anti)demokratické EU a údajně liberálního chápaní evropských hodnot a svobody. ZDE  Tento pán oplývá nezměrným, dobrosrdečným, láskyplným obdivem a pochopením k multikulturalismu na jedné straně, přičemž ještě nedávno obhajoval ukrajinský polofašistický prapor Azov a dnes se pokouší o obhajobu multikulturní společnosti. 


Jak je tedy možné, že Araby, černé šoféry, krásné muslimské holky v šátcích (!), ale i Vietnamce, Indy, lidi všech barev ze všech koutů světa toleruje, ale Rusy by vraždil?

O co jsou podle pana Štětiny běžní Rusové horší, než výše jmenované kasty lidí včetně pobudů ze všech koutů světa? Cožpak on nemá svoje osobní zkušenosti s ruským lidem, se kterým se, jak je známo, po celá léta (notabene v jím tolik odsuzovaném „komunismu“) srdečně přátelil, přijímal jejich pohostinství, ke kterým měl (musel mít) opodstatněnou důvěru a snad i osobní vztah? Dnes Rusům nemůže přijít na jméno. Chápu, že obyčejný ruský člověk do jeho nenávisti zřejmě nezapadá, nicméně pan Štětina nedělá žádné rozdíly mezi ruským politikem a obyčejným ruským člověkem, protože jsou to prostě Rusové a ty dnes jaksi (nejen) z principu nenávidí. To na jedné straně.

Na druhé straně se pan Štětina rozplývá nad tím, jak se rodí nová multikulturní Evropa, jak se prý dere do světa! Pokud jde o jeho multikulturní vidění a pestrost života v Bruselu pak proč ne, může to být docela příjemný zážitek. Nicméně, nemáme snad u nás v Česku podobný kaliedoskop národností, vizáží a osudů? Tedy kromě těch pobudů všech barev ze všech koutů světa, těch je u nás, zaplať pánbůh (zatím) minimum. Jestli má či nemá pan Štětina přehled, kdo u nás z různých národností trvale žije, pak nebude od věci mu připomenout českou multikulturní společnost, která se skládá Rusy a Vietnamci počínaje, přes černé Afričany, muslimské Asijce, ortodoxní Židy, Mongoly, jihoevropany, ale i Seveřany, Američany, Japonce a Romy konče (pokud jsem snad na někoho zapomněl, omlouvám se).

 Proč je nám tedy stále jistými lidmi podsouvámo, že jsme rasisté a xenofobní? Je to snad málo na to, aby bylo Česko pojímáno jako multikulturní? Rozdíl mezi těmito přistěhovalci a mnohými současnými imigranty je však markantní. Cizinci, kteří u nás žijí se natolik aklimatizovali a adaptovali do české společnosti, že o jejich existenci de facto ani nevíme a to přesto, že jich je (celkem) hodně, několik set tisíc! Tito lidé jsou plnohodnotně zapojeni do společenského života, spořádaně žijí vedle českých sousedů, pracují, vzdělávají se, odvádí daně atd. Bohužel, toto konstatování však ne tak úplně platí pro minoritní romskou komunitu. Ale to je poněkud jiná záležitost.

Pan Štětina, zřejmě aby zmírnil svou mulikulturní „brutalitu“, si přesto si neodpustí pokrytecky konstatovat, že v pohybu jsou dnes v podstatě miliony lidí a Evropa by si měla vybírat, koho přijme, resp. že nelze přijímat uprchlíky, kteří se odmítají začlenit do evropských společností. V tomto směru má nejen pravdu, ale je to v podstatě nejpádnější argument proč nechceme, aby Česko přijímalo takové „uprchlíky“. Kromě toho dalším, de facto hlavním důvodem je evidentní snaha a nebezpečí z islamizace společnosti, která by neutralizovala naši evrpskou a křesťanskou (slovanskou) identitu a kulturu.

V neposlední řadě není možné, abychom tyto uprchlíky, kteří se odmítají začlenit do evropských společností, což mimo jiné také znamená (ne)pracovat, podporovali peněžními dávkami přes dvacet tisíc měsíčně na jednoho imigranta, když většina našich pracujících občanů tyto peníze nevydělá a průměrný důchod činí 11700 Kč. Chápu, že panu Štětinovi s jeho platem europoslance jsou či mohou být tyto skutečnosti ukradené, nicméně většině českých občanů nikoli. Proto ten odpor, nezájem a tak důrazné odmítání přijímání imigrantů.

Europoslanec Štětina demagogicky prohlašuje, že se Evropa stává multikulturním kontinentem, že je to realita a děje se to bez ohledu na to, zda si to někdo přeje či nepřeje. A to je právě ten kámen úrazu. Ani Češi, ani jiné národy si totiž nepřejí, aby do jejich společnosti vstupovali, natož své cizorodé životní, kulturní a náboženské zvyklosti násilím a terorem implantovali do svých národních společností. Znovu není od věci připomenout, jak bez jakýchkoliv emocí, v klidu, zcela přirozeně a spořádaně se s naší společností sžili desetitisíce příslušníků jiných národů a kultur s nimiž v naprostém poklidu sdílíme společný život. To od mnohých nově přichozích imigrantů nelze očekávat ani omylem. Dojde to také Štětinovi a dalším, kteří tak úporně (za cizí peníze) hájí ideu tímto způsobem nám vnucovaného multikulturalismu?