Zdeněk Hrabica
20. 9. 2017
Čtu reklamní předvolební hesla z úst Lubomíra Zaorálka: „Vyhlašujeme válku levné práci!“ O heslech, kterými se to nyní před našima očima při volebním humbukem jenom hemží, napsal výmluvnou stať O heslech hrozně dávno již Vladimír Iljič. A nejenom on. Nevěřím jim, tedy proklamovaným heslům ani slovo!
Cožpak vyhlašovat heslo o válce levné práci, lze tak jenom zčista jasna a pro nic za nic? Cožpak autor a autoři nevědí nic o konkrétní situaci v jaké se v České republice nalézáme; čtěte podvodné inzeráty o nástupních a o jiných platech, podvod nad podvod. Máme dostatek životních zkušeností o tzv. termínovaných smlouvách, o jejich vypovídání, o zcela nezaplacené práci.
Známe to konečně i z vlastní novinářské praxe, z autorského nehonorování duševní práce, včetně práce spisovatelů. O škemrání nakladatelů vůči autorům o bakšiš na vydání literárního díla. Cožpak jsme ztratili vědomí, že za každým skutkem, se skrývá i příčina? Tedy i za proklamovaným heslem! Zadarmo přece ani kuře nehrabe. A vyhlašují li hesla lidé, kteří už dávno ztratili pojem, co je to lopotná práce, vykořisťování člověka člověkem, práce bez odměny, strach ze ztráty zaměstnání a možnosti vydělat si na obživu, nelze nic jiného, než takovým žvástům vyhlásit válku.
Vím, že jsem snílkem a nepoučitelným Don Quichotem, ale budiž!
„Tahle válka přece musí bejt!“ prohlásil český literární klasik. Jaroslav Hašek! Tomu jedinému skutečně a na slovo věřím!
