ÚSTR je totálně kontroverzní instituce

Avatar
Původní autoři
Jiří Jaroš Nickelli
13.9.2017  ČeskéNárodníListy

Naprosto souhlasím s vyjádřením pana Zdeňka Hrabici v Nár.Osvobození č.10/2017,s.6 (Svědkové vzepětí a tragédie) o tom, že za úctyhodné instituce veřejné služby pokládá Národní archiv a Ústav soudobých dějin – nikoli tzv. Ústav pro studium totalitních režimů. Jeho vyjádření pokládám za axiom historické pravdy. Proč? Podle nás potomků obětí gestapa a příbuzných obětí Osvětimi se tzv. Ústav pro studium totalitních režimů chová kontroverzně.

Podle nás by se mohl tento ústav, řečeno obrazně ,rovnou přejmenovat na “Ústav pro zkoumání komunismu a skandálů STB”.

Tento ústav,který se neustále zabývá seznamy estébáků, nikdy nedokázal vydat seznam protektorátních gestapáků. Přitom jej má v archivu bezpečnostních složek dávno zpracován! Nebo snad chtějí pracovníci ústavu popřít, že takový seznam neexistuje? Tak zde je citace:

Ministerstvo vnitra K čís. Z-II-3065-28/4-46, což dokládá, že seznam byl vypracován již roku 1946! A doposud nebyl zveřejněn, přestože dávno byly zveřejněny panem Cibulkou seznamy STB a pak oficiální seznamy podle ministerstva. A v citovaném seznamu gestapa je registrován 5.861 gestapák.

V tomto státě pozůstalí po obětech gestapa nemají právo na zveřejnění seznamu gestapáků. Co to pravil president dr.Beneš? “Nezapomeňte ani jedné adresy a jména gestapáka, který se naší okupace účastnil!” Je to v jeho publikaci Stati a projevy.

Tento stát, bohužel kromě deklaratorního zákona, že Dr. Beneš se zasloužil o stát, tento zákon v praxi nedodržuje, presidenta Budovatele zhusta nectí, a nechává jeho i dekrety presidenta a Národního shromáždění veřejně hanobit, a to jak od domácích, tak od zahraničních nepřátel.

Pomníky presidenta Budovatele stát nefinancuje ani neochraňuje. Musejí je budovat vlastenecké organizace a stát je nechrání před verbálními a mediálními útoky luzy z řad bývalých československých Němců a domácích odpůrců dr. Beneše. Stát se k odkazu presidenta Beneše chová licoměrně a v mnoha případech i hanebně. Místo aby tomuto ÚSTR čelil a hájil odkaz presienta Beneše, nečiní tak.

ÚSTR dále nepublikuje žádné obrazové fotografické publikace, které by v této optické době nečtoucích a málo čtoucích, názorně ukazovaly všechna zvěrstva, kterých se dopustili nacisté a sudetští Němci na československých občanech od roku 1938 až do léta 1945, nikoli jen do 8. května 1945, jenž je vydáván za konečné datum našeho osvobození.

ÚSTR se podle nás zabývá zhusta estébáckými skandály účelově komponovanými, a statí a studií a monografií o předchozí době nacismu je poskrovnu, a nadto často těžce diskutabilních. Dlouhodobé boje o ředitelský post, které vrcholily dokonce soudem pana ministra kultury, nepřispívají k dobré pověsti ústavu, a vyakčnění docenta Pernese z kandidatury na ředitele rovněž nezlepšilo prestiž tohoto ústavu.

My pozůstalí po obětech nacismu a bojovnících proti němu, se díváme na celý ÚSTR velmi nepříznivě a skepticky,pokud radikálně nezmění svůj způsob práce. Pokud se tak nestane v dohledné době, bylo by třeba takový ústav nejlépe zrušit a jeho kompetence předat ústavům Akdemie věd. Takové je naše stanovisko.

Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I 

autor je pozůstalý po oběti gestapa, příbuzný dvou obětí Osvětimi a sekyrárny Pankrác