Zkrátka, velká trojka Havel, Dalajláma a Aun Schan Su Ťij prokázala, že Mňačko měl svatou pravdu, když napsal o tom, „ako chutí moc“…

Rohingové jsou nechtěnou a proto šikanovanou muslimskou menšinou v jinak buddhistické Barmě; tedy žádný Islámský stát, ani sebevražední atentátníci, co se chtějí stát mučedníky pro černooké panny ve čtvrtém islámském ráji, jen zběsile utiskovaná a bezprizorní náboženská komunita.

Britská stanice BBC a deník Guardian přinesly otřesná svědectví, podle nichž vojáci Rohingy zabíjejí včetně dětí a buddhistické milice s podporou policie vypalují jejich vesnice. Přitom Aun Schan Su Ťij, barmská nositelka Nobelovy ceny za mír a vůdkyně barmské Národní ligy pro demokracii, najednou zbaběle mlčí, byť šikana Rohingů ze strany dnes již údajně “demokratické” Barmy má i další dopady na jejich život; musí je živit prodej drog či pašeráctví a ženy bývají obětmi znásilnění, která se však bojí ze strachu z dalších zvěrstev nahlásit…

Internetem kolují i videa, která dokumentují brutality barmských vojáků, kdy desítky mladíků s hlavou skloněnou k hrudi a rukama za hlavou sedí nohama napřed v řadách vedle sebe. Ozbrojení vojáci jednoho z nich před sklopenými zraky ostatních brutálně zbijí. Zapalování domů a osad potvrdily i satelitní snímky.

Jak vylíčil britskému Guardianu Zahir Ahmed, vojáci též zahnali k vesničany řece, která obtéká jejich vesnici Tula Toli ze tří stran, takže nebylo úniku. Stříleli do dospělých i teenagerů, malé děti včetně jeho šestiměsíční dcery házeli do řeky, kde se utopily…

On jediný z rodiny přežil, dravý proud řeky podle svých slov překonal a ukryl se při břehu na druhé straně, odkud pozoroval, jak muži v uniformách vraždí celou jeho rodinu. Ahmedovi se podařilo po třech dnech přejít hranici do Bangladéše. Byl jedním z více než 164 000 uprchlých za poslední týdny; jen během jednoho dne přišlo do Bangladéše na 18 000 Rohingů… 

Nyní si připomeňme licoměrnost Aun Schan Su Ťij, která je identicky pokrytecká jako byl kdysi Václav Havel. Barmská junta ji též uvěznila, Su Ťij rovněž odmítla nabídku propuštění pod podmínkou, že opustí Barmu, takže zůstala uvězněná až do listopadu 2010 a strávila v domácím vězení více než patnáct let. Když se v dubnu 2012 konaly doplňkové volby do dolní komory barmského parlamentu, politická strana Su Ťij Národní liga pro demokracii získala 43 křesel z celkových 45. Strana se tak stala oficiální opoziční stranou parlamentu a svou činností se tak začala podílet na vedení země.

A tato barmská disidentka v září 2013 při zahájení 17. ročníku konference Forum 2000 řekla, že v roce 1991 získala Nobelovu cenu za mír díky tomu, že bývalý český prezident Václav Havel nepřijal svoji nominaci a místo sebe navrhl ji. Su Ťij v proslovu vyjádřila díky Havlovi za podporu, kterou vyjadřoval barmské opozici po dobu vlády vojenské junty.

Poté byla navržena, aby se stala členkou nové barmské vlády na postu ministryně zahraničí. Kandidaturu na prezidenta jí znemožnila ústava ještě z dob vojenské diktatury. Prezidentem Barmy byl ovšem zvolen její blízký spolupracovník Tchin Ťjo. Armáda si tak v Barmě přesto nadále udržovala silný vliv na politické dění, stejně jako Aun Schan Su Ťij; ústava jí zaručovala čtvrtinu parlamentních křesel, což umožnilo vetovat ústavní dodatky a omezovat tak rozsah demokratických reforem.

„Tím, že zasvětila svůj život boji za lidská práva a demokracii v Barmě, je Aun Schan Su Ťij zřetelným symbolem spravedlnosti nejen pro lidi své země, ale i pro všechny ostatní, kteří si chtějí svobodně zvolit vlastní osud. Pokud bude někde ve světě třeba vést boj za svobodu, budou hlasy jako je ten Aun Schan Su Ťij k tomuto boji svolávat všechny ostatní. Ať už volání po svobodě přichází ze střední Evropy, Ruska, Afriky či Asie, má společný podtext: se všemi lidmi se musí jednat s respektem, všichni lidé potřebují naději,” napsal Václav Havel v předmluvě ke knize „Osvobození od strachu“…

Kdyby jen Havel tušil, jak dnes jeho favoritka znectí slova, která uvedl, že „se všemi lidmi se musí jednat s respektem, všichni lidé potřebují naději…“ Jen barmští Rohingové asi ne… Je to však teprve krátký čas, co se Su Ťij stala vůdkyní první demokraticky zvolené vlády v Barmě, ale přes své líbivé řeči o svobodě a demokracii se nyní obává přijmout kroky, kterými by si znepřátelila buddhistické nacionalisty. Junty se nebála, nacionalistů ano?

Ti koncem loňského dubna demonstrovali před americkým velvyslanectvím, když ambasáda zmínila “rohingskou komunitu” v dopise, kterým vyjadřovala soustrast nad smrtí Rohingů při potopení jejich lodi. Podle OSN Su Ťij  “zavírá oči při perzekucích nejutlačovanější menšiny světa…” Vskutku ani jejích 72 let života nic nezměnila na faktu, že jde o pěkně všemi mastmi mazanou a licoměrnou bytost…?

Je přece dcerou generála Aun Schana, zakladatele barmské Komunistické strany, který v roce 1947 vyjednal nezávislost Barmy na Spojeném království, za což byl zavražděn svými konkurenty. Zatímco Václav Havel pocházel z pražské podnikatelské a intelektuálské rodiny Václava M. Havla a byl i vnukem stavitele Paláce Lucerny; patřil tedy k jedné z nejbohatších českých rodin, která vlastnila i Barrandovské ateliéry… A Dalajláma je zase “božského původu”, převtělenec, resp. kdysi dítě, které považovali za vtělení zesnulého předcházejícího dalajlámy… Resumé; jde o osobnosti, “předurčené svými původy k jedinečným činům…” Byl Miloš Havel homosexuál, kolaborant či zachránce českého filmu?

Bylo by tedy od Su Ťij nadmíru pragmatické, kdyby svůj pokrytecký postoj, co nejdřív přehodnotila, jinak se její hrdinství změní jen v prospěchářský byznys. A má nejvyšší čas to udělat; její sláva potvrzená Nobelovou cenou míru je klíčovým důvodem, proč má Barma po desetiletích izolace šanci být znovu přijata do světového společenství. Avšak i v Barmě platí: Světská sláva, polní tráva…

A v kauze Barma – Rohingové se zjevil další světec – Dalajláma, kdysi přítel Mao Ce-tunga, co hned dokázal, jak to s jeho duchovním posláním opravdu je; v Mjanmarsku, kde buddhistická většina utlačuje muslimskou menšinu Rohingů, to tibetský duchovní šéf prostě zabalil, když prohlásil, že s buddhisty v Mjanmarsku už zkrátka nemluví, ale jako správný alibista upozornil, že „nikoho není možné pronásledovat…“ Jak to, že nejvrchnější šéf buddhistů dává od jejich vražedných lotrovin ruce pryč? Co se v Barmě a hlavně v hlavě jeho Svatosti 14. Dalajlámy stalo, že ho to nechává lhostejným?

Už zase neplatí jeho slova, že: „Každý člověk má své vlastní náboženství a svou pravdu, ale ve společnosti musí být mnoho náboženství a mnoho pravdy; islám je přece mírumilovné náboženství…“? Pro mnohé příznivce nejznámější barmské opoziční političky je jistým zklamáním, že Su Ťij na útoky na muslimy ve své vlasti v podstatě nijak nereaguje, natož aby se v celé věci nějak angažovala. Pro její postoj je snadné vysvětlení; nechce zjevně riskovat, že by obhajobou muslimů ztratila na popularitě u buddhistů a tím i jejich přízeň a hlasy…

A tibetský duchovní lídr buddhistů Dalajláma, co na jedné straně říká „že s buddhisty v Mjanmarsku už raději zkrátka nemluví“, ale na druhé straně pokrytecky a se zjevným alibismem “vyjádřil smutek” nad tím, že barmská disidentka nevyužívá svého vlivu a těmto lidem z minority Rohingů nacházejících se v příšerné situaci nepomáhá. Sám s ní o tom hovořil a Su Ťij mu prý sdělila, že jde o velmi komplikovanou záležitost.

Skutečně je tomu tak, nebo jde jen o čiré politické slovíčkaření? Editor izraelského listu Haaretz Ben Samuels neváhal přirovnat nynější tragické postavení muslimských Barmánců k osudu evropských Židů v roce 1939, a dokonce doslova napsal, že „perzekuce této menšiny patří mezi největší světové lidskoprávní katastrofy minulého století“ Proč tedy buddhista Dalajláma nevyužívá svého vlivu a on sám i bez Su Ťij šikanovaným Rohingům nepomáhá, jen své soukmenovce trestá tím, že “s buddhisty o tom nemluví”…?