Lubomír Man
9. 10. 2017
Střetnete-li se s blbcem (dle Wericha nejděsivější střet, který vás může potkat), a dojde-li v něm na přetřes i Rusko s obvyklou kavalkádou argumentů – vy pro a on proti – zaručuji vám, že jako poslední agument „proti“ vašeho soka bude tento: „No a co Krym? Copak ho Rusáci sprostě neokupovali? Copak ho jako ti nejhnusnější gauneři Ukrajině neukradli?“
Nu a poté se možná už otočí na podpatku a odkráčí od vás, protože po vypálení argumentu takovéhoto kalibru vás už bude považovat za dokonale mrtvého muže.
Mám dojem, že po přečtení níže zveřejněného prohlášení šéfa AALEP (Asociace akreditovaných právníků pro styk s orgány veřejné moci EU) Christiana Fouloye, spadne vašemu včerejšímu besedníkovi čelist. Ale nejen jemu, ale i našim předním politikům Kalouskovi, Schwarzenbergovi, Gazdíkovi, Němcové, znalci nejznalejšímu Zaorálkovi i všem povídálkům a analytikům z našich slavných sdělovacích prostředků, prostě všem těmto nenávistníkům Ruska, kterým bylo nejhrubší provinění Ruska ve věci Krymu vždy naprosto jasné a nevyvratitelné a kteří nás už tři a půl roku krmí zkazkami o zlém ruském medvědovi, jenž vtrhl na kvetoucí černomořský trávníček, aby na něm nemilosrdně pošlapal vše krásné ukrajinské.
Zde to prohlášení je:
(A zkuste sledovat, zda na něj apoň někde v rohu narazíte v našich mainstreamových tiskovinách, nebo aspoň slovem o něm uslyšíte v naší televizi či rozhlase.)
Šéf Asociace akreditovaných právníků pro styk s orgány veřejné moci EU (AALEP) Christian de Fouloy zveřejnil na internetových stránkách organizace článek, v němž uvedl řadu argumentů ve prospěch zákonnosti referenda na Krymu. Poznamenal, že po 3,5 letech po vstupu Krymu do Ruské federace se i nadále na Západě zpochybňuje právo vůle krymského obyvatelstva a hovoří se o „anexi“ poloostrova Ruskem.
V tomto případě právní analýza ukazuje, že připojení republiky k Rusku bylo v souladu s ustanoveními ústavy Ukrajiny – a to zejména v části 10, věnované Krymu, a vztahují se na samostatný právní status tohoto regionu, který se „právně opírá o právo národa“. Existovala v ní také možnost uspořádat referenda na místní úrovni. Ústava Krymu z března 2014, podle Fouloye rovněž předpokládala referenda „o jakékoliv věcné problematice občanů“ (článek 48). S ohledem na tuto skutečnost AALEP uznal zákonnost postupu dobrovolného vystoupení Krymu z Ukrajiny, prohlášení o nezávislosti a dnásledné žádosti o vstup do Ruska.
Kromě toho evropští právníci zdůrazňují dohodu mezi Kyjevem a Moskvou o možnosti umístit na poloostrově ruské ozbrojené síly. Přičemž akce Ministerstva obrany Ukrajiny, pokud jde o Krym a jeho obyvatele byly v rozporu s Ústavou, kdy část 4, článku 17 přímo předepisuje nepřípustnost omezeních práv a svobod obyvatel Krymu armádou.
Fouloy rovněž prohlásil, že referendum na Krymu odpovídalo mezinárodnímu právu. Precedentem šéf AALEP označil verdikt Mezinárodního soudního dvora OSNze dne 22. července 2010, podle kterého má část státu právo vyhlásit jednostranně nezávislost. Závěrem je zdůrazněno, že v mezinárodním právu neexistují žádné normy a dokumenty, které by tomu odporovaly. Právník zdůrazňuje, že rezoluce Valného shromáždění OSN o ukrajinské „celostnosti”nebrala v úvahu tento precedens, čili právní analýza při jeho přijetí nebyla provedena dostatečně kvalitně ….
