Chtějí ti, co vládnou našimi médii ještě demokracii????

30.10. 2017
Od doby co si hrdinové listopadového jara zprivatizovali spacákovou revolucí ČT a následně zřejmě i ČR, není v těchto institucích klid, který by nevytáčel diváky nebo posluchače. Neklid, někdy i vyhlašovaný jako týden neklidu, proti různým státním institucím včetně presidenta.
Toho nejčastěji. Tento neklid a nikoli pouze ten, zhusta popouzí diváky i posluchače nejen masivností rozsahu trapných výzev, polopatické hlouposti. Ale hlavně a především připomínkou časů minulých, s jejich hesly a zejména stylem práce, kdy dnes, revolucí zprivatizované mediální prostředky nejenže nezůstávají za těmi totalitními pozadu ale naopak, výrazně, až bolestně výrazně je předčí. A tak to pokračuje nepřetržitě a bez oddychu.

Bez ohledu k tomu, že lidem se daný styl totalitních sdělovacích prostředků dávno znechutil, a sice tolik moc, aby pod jeho vlivem šel v roce 1917 k volbám a volil tak, jak volil.Zbývá dodat, že média si hodlají zmíněný totalitní styl podržet. Možná až na věky. Tentokrát ale v opačném gardu, nikoli v gardu pro-státním,ale v gardu proti státním – zarýváním a rytím proti státním symbolům, proti presidentovi, proti standardě, proti oceňování zásluh osobností, ku příležitosti státních výročí a tak dále a podobně.

Nelze nevzpomenout Sborové pištění podepřené mediálními fanfárami – vřeštěním kolem „veledůležité záležitosti“, dá-li prezident medaili nebo nedá. Medaile byla v daném případě odepřena strýčkovi ministra kultury. Tehdy jsem si dovolil k nastalému humbuku, v totalitním stylu, napsat:Malým pozitivem na tom všem může být skutečnost, že při neuctivostí nafouknutých bublinách kolem výroků a konání našeho prezidenta, se často dobíráme k podstatě problému a dozvídáme se fakta, se kterými bychom v jiném případě, se nikdy neseznámili. Po hříchu často jsou tato fakta v příkrém protikladu se záměry „ genetických inženýrů“ tvořících „velbloudy z komárů“.

Nicméně mám z toho i dobrý pocit. A sice ten, že zásluhou zmiňovaného, cca čtyřletého, většinou
trapného úsilí, pod jakoukoli záminkou dehonestovat našeho prezidenta, byla již munice víceméně
vyčerpána. A sice ještě před finální částí, před příštími volbami prezidenta. Nicméně mějme na zřeteli,že sveřepí pokračovatelé totalitní novinařiny a povahy, jsou schopni naprosto všeho. Nic z předchozích metod nezapomněli a ničemu novému se zřejmě nenaučili. Snad jen tomu, že v rámci přání svého zaměstnavatele, mohou beztrestně lhát a urážet každého, dokonce i prezidenta.

Závěrem již jen malá nezbytná připomínka toho, že ani premiér Sobotka neváhal přidat, tak jako již mnohokrát, (před i po pádu preferencí ČSSD, pádem preferencí stále nedotčen a nepoučen), svou proti-prezidentskou trošku do mlýna: Bez vyznamenání Bradymu to bude „festival hradní malosti a rozhádanosti. Nezapomeňme dlouhodobé proti-prezidentské snahy tomuto premiérovi, i kdyby mu vedení proradné strany na poslední chvíli před volbami,dávalo jakékoli pokyny ve věci přístupu k našemu prezidentovi. ČSSD se nemůže vylhat úplně ze všeho.

Tomio Okamura podobně jako tisíce posluchačů a diváků znechucen výše popisovaným stylem práce médií, v zájmu nápravy tohoto stylu vyslovil návrh pro nápravu v médiích, v těch alespoň veřejnoprávních, na zestátnění. A tu opět unisono nastává vřeštění o svobodě slova, kvičení pro obranu svobody pomluv, rytí a zarývání a okopávání kotníků.Média i politikové opět řičí jak protržení, proti návrhu Tomio Okamury o zestátnění ČT a ČR.

Ale něco s tím je nezbytné udělat. Nelze neustále útočit na státní instituce a symboly, na prezidenta – a ohánět se demokracií.Tedy, pokud tu demokracii, jejíž představitelem, málo platné, ten stát, jeho symboly i pan prezident, stále ještě a nevyvratelně jsou. Pokud tu demokracii stále ještě chceme – ne-li,chceme-li demokracii pouze pro sebe a proti všemu co ji symbolizuje, pak proti tomu všemu
útočme všemi prostředky, obvykle pak v takových případech nastupuje fašismus.

Není přeci možné, aby ta média veřejnoprávní napadala věčně státní symboly potažmo stát a demokracii. Navážela se poťouchle a stále do prezidenta, radovala se ze zesměšnění státní standardy, ze vztyčených prostředníků na Vltavě a nasírala těmito permanentními úlety občany a popuzovala je. Tomu se přeci přítrž udělat musí. Jak je možné, že tohle chápe jediný Okamura z politiků a z médií vůbec nikdo?