Co vám neřekli na téma „vystoupení Zemana v Radě Evropy“

Avatar
Původní autoři

Tereza Spencerová
16.10.2017 Literárky

Úřadující předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy Roger Gale Zemanova slova dokonce označil za „moudrá“. Rada Evropy většinou hlasů odhlasovala rezoluci, která otevírá cestu ke zrušení politických sankcí proti Rusku, přičemž prý odmítla většinu připomínek ukrajinské delegace. To dodává ke kontroverznímu projevu Miloše Zemana v Radě Evropy Tereza Spencerová v pravidelném shrnutí týdenních událostí.

To je zase křiku. Prezident Zeman na Parlamentním shromáždění Rady Evropy řekl, že Ukrajina by se měla smířit se ztrátou Krymu jako s hotovou věcí a maximum, co by měla žádat, je materiální kompenzace ze strany Ruska. Ukrajinská vláda návrh divoce odmítla a lídr krymských Tatarů navíc řekl, že oni „nejsou levné děvky“. Padají též příměry k Mnichovské dohodě a k roku 1968, Jakub Janda Zemanův projev označil za akt politické kolaborace. Co tomu všemu říkáte? Jste také pohoršena?

Mám dojem, že jsme o tom spolu už párkrát mluvili. Krym, Kosovo, Palestina, Tibet… To jsou „hotovky“, s nimiž už nikdo nehne, i kdyby se stavěl na hlavu. Novinkou, s níž prezident Zeman přišel, je tedy jen ta „kompenzace“ Ukrajině za Krym. Mimochodem, má něco podobného schovaného i pro Srby za Kosovo, pro Palestince za jejich území nebo pro dalajlamu? Jasně, vím, že je přítelem Izraele i Číny, takže žádné kompenzace nebudou, ale to Srbsko?

No dobře, teď vážně, zajímalo by mně, jestli je to čistě jeho osobní iniciativa, nebo jestli celý ten projev nebyl ve skutečnosti jakýmsi „pokusným balonkem“. A pokud to balónek byl, tak kdo si ho u našeho prezidenta asi tak objednal? Rusko sotva. Komentáře čtenářů v ruských médiích, která o Zemanově projevu informovala, ukázaly, že drtivá většina by Ukrajině nedala ani zlámanou grešli. Ale když se podíváte na aktivitu, s níž nyní státy EU brojí proti Trumpově snaze zrušit jadernou smlouvu s Íránem, je až tak od věci si představit, že je někde v Evropě relevantní síla, která zkouší vyjednat jakýs takýs smír kolem Krymu a vše to ukončit dřív, než tam Američané začnou lifrovat skutečné tuny nebezpečných zbraní a na zadním dvorku Evropy pak péčí různých banderovských fanatiků vznikne reálná hrozba války?

Nicméně když to shrnu: Zeman svým projevem naštval hysterizující ukrajinské nacionalisty, hysterizující český politický a mediální mainstream (plus Jandu), a k tomu i část hysterizující ruské veřejnosti. Dostat tyhle všechny do jednoho naštvaného pytle je svým způsobem frajeřina…

A teď zase vážně. Pokud se na celý ten projev podíváte trochu z nadhledu, tak zjistíte, že v samotné Radě Evropy proti němu nebo o anexi Krymu nikdo ani nemukl, a to po Zemanovi vystoupili ještě zástupci Francie, Británie nebo Srbska. Úřadující předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy Roger Gale Zemanova slova dokonce označil za „moudrá“. A šéf Rady Evropy Thorbjørn Jagland se nedávno vyslovil pro návrat Ruska do jeho organizace, protože je prý třeba „hlasovat o vedoucích postech“, jako kdyby to bez Rusů nešlo. Možná i šlo, ale dře to, protože Rusko před svým „krymským“ vyloučením z organizace platilo celou desetinu jejího provozu… A možná i proto včera večer ukrajinská agentura UNIAN oznámila, že Rada Evropy většinou hlasů – a jen pár hodin poté, co před ní ukrajinský prezident Porošenko kolovrátkově oddeklamoval zase cosi o „ruské agresi“ – odhlasovala rezoluci, která otevírá cestu ke zrušení politických sankcí proti Rusku, přičemž prý odmítla většinu připomínek ukrajinské delegace. A ty se týkaly „osvobození“ Donbasu a „návratu“ Krymu. Sankce by prý mohly skončit už v lednu. Jistě, tahle Rada není z nejvýznamnějších skupin, co v Evropě máme, ale její postup cosi významného naznačuje. Pustí se nyní „naši“ antizemanovci i do Rady Evropy? Chtělo by to, ne? Aspoň kvůli udržení image, ne?

Chci říci, že Západ už se nejspíš v celé kauze posunul dál a stále častěji (třeba i z Berlína) „doporučuje“ Kyjevu, aby se se ztrátou Krymu smířil, zatímco tady u nás dál přežívá svého druhu myšlenkový skanzen, který vědomě odmítá současnost. A ta se za tři roky přece jen kamsi posunula. Té kritiky, která se tady u nás snesla na Zemanovu hlavu, bych si proto až tolik nevšímala; ti politici a média už investovali do „ukrajinské demokratizace“ a „boje proti Rusku“ tolik, že prostě mlčet nemohli, a co víc, mlčeli k nedávným „referendovým“ masakrům v Barceloně, takže si nyní někde tu nahromaděnou energii vybít museli. Je přitom jasné, že by ze setrvačnosti Zemana beztak kritizovali, i kdyby neřekl vůbec nic. Máme před volbami, tak je ona kritika ještě pochopitelnější, i když si vůbec nejsem jistá, že zrovna otázka Krymu je téma, které by tady u nás v hlasování opravdu nějak rezonovalo.

No, a jestli lídr Krymských Tatarů tvrdí, že „nejsou levné děvky“, tak samozřejmě souhlasím – na Ukrajině se správný úplatek počítá od milionu dolarů cash nahoru, takže levní fakt nejsou. Mimochodem, neumím si představit, že na kleptokratické Ukrajině není někdo vlivný, kdo by si na případnou „Zemanovu kompenzaci“ za Krym už nedělal zálusk… Vždyť představa, že o Krym přišli jen tak, „zadarmo“, je mnohem horší, než si ukrást kus nějaké kompenzace, ne?

Na druhou stranu, zase se o Ukrajině začalo mluvit v našich médiích. Co tam v tomto směru chybí a stálo by za to o tom vědět?

Mě osobně zaujal nový ukrajinský zákon o boji proti korupci, který omezuje policejní vyšetřování na pouhého půl roku. Národní protikorupční centrála už vyzvala prezidenta Porošenka, ať si celý ten svůj zákon zmuchlá a hodí do koše, protože je to jen výsměch jakýmkoli jejich snahám. V tamních dokonalých – po čtvrt století a vlastně ještě ze sovětských časů zdokonalovaných – korupčních schématech nerozmotá za šest měsíců nikdo nic. Ale díky „zákonu“ nyní může Porošenko svým západním loutkovodičům alespoň vykázat „snahu“. A loutkovodiči na veřejnosti sice zaskřípají zuby v rádoby šťastném úsměvu, jak že se to na té Ukrajině krásně „reformuje“, ale za rohem se vzápětí schoulí do klubíčka a tiše sténají něco jako „za co, soudruzi, za co…?“

Nezapomínejme, že je to od vyhlášení ukrajinské nezávislosti už podruhé, co tam Západ provedl „barevnou revoluci“. Podle Victorie Nulandové na „demokratizaci“ – v překladu „ovládnutí“ – této země jen USA vynaložily přes pět miliard dolarů, a přesto to dopadlo znovu stejně – jen jedny korupčníky neustále střídají v čele státu jiní. Všimněte si přitom, že podobně dopadají veškeré snahy Západu indoktrinovat „západní hodnoty“ (jako kdyby na Západě korupce nebyla) i do dalších postsovětských a tak zvaně prozápadních republik, ať už bude řeč o Moldově nebo o Gruzii, tedy „terčích“ tzv. Východního partnerství EU. V tomto regionu „nám“ to prostě „nějak nefunguje“.

A svého druhu naprosto výmluvnou byla i cesta maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártó do zakarpatského Mukačeva, kde ujišťoval etnické Maďary, že je Budapešť nenechá na holičkách tváří v tvář novému školskému „ukrajinizačnímu“ zákonu. Zajímavá na tom byla ale především skutečnost, že … … …

(celý text rozhvoru ZDE)