18. 10. 2017 zdroj a zdroj
Zahraničněpolitická rozhodnutí Donalda Trumpa neovlivňuje Moskva, ale Tel Aviv, řekl stálý dopisovatel Consortiumnews Robert Parry. Pokud by podle jeho názoru byl šéf Bílého domu opravdu “loutkou” Kremlu, nepřipustil by zhoršení severokorejské krize, domluvil by se s Íránem a skoncoval by s podporou syrských teroristů. Jak je dobře známo, v poslední prezidentské debatě v roce 2016 nazvala Hillary Clintonová Donalda Trumpa “loutkou” Vladimíra Putina. Ale každým dnem je zřejmější, že šéf Bílého domu má “jiného loutkovodiče, který je typičtější pro americkou politiku”, izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, píše ve svém článku pro Consortiumnews Robert Parry.
Od zářijového setkání obou lídrů na Valném shromáždění OSN v New Yorku Netanjahu “tahá za nitky” amerického prezidenta a prakticky určuje všechny jeho zahraničněpolitické kroky. Možná, že tento “tajný vliv” existoval i dříve, ale Trump zpočátku odolával kontrole izraelským premiérem, někdy dokonce projevoval neposlušnost, poznamenává autor článku.
V létě vůdce USA naslouchal radám ohledně revize zahraniční politiky Washingtonu. Zejména mu bylo navrhováno, aby potlačil regionální ambice Izraele a Saúdské Arábie, otevřel diplomatické dveře Íránu a zabýval se jednáními o korejské krizi.
Tyto kroky mohly snížit mezinárodní napětí, ušetřit peníze americké vlády a osvobodit americké korporace ze spleti ekonomických sankcí. Bylo by to ztělesněním Trumpem slíbené strategie “Amerika především”.
Ale místo toho, z nějakého ne zcela jasného důvodu, se americký prezident podrobil manipulacím Netanjahua a proměnil svůj první projev na Valném shromáždění OSN v “bojovnou tirádu”. Urazil severokorejského vůdce Kim Čong-una, nazval jej “člověkem-raketou” a pohrozil, že “zcela zničí” jeho 25-milionovou zemi. Potom “kopírováním izraelského premiéra” vyzval ke změnu režimu v Íránu, říká Parry.
Zatímco Trump vyhrožoval válkou v sále organizace, zřízené pro předcházení konfliktům, většina diplomatů zachovávala hrobové ticho. “Jedinou příznačnou výjimkou byl Netanjahu, který pilně tleskal tomu, že se mu úspěšně podařilo zatáhnout amerického prezidenta do tábora neokonů”, upozorňuje novinář.
Trump znovu předvedl svým nedávným “extremistickým projevem” o Íránu, že “se podřizuje příkazům” Tel Avivu. Ve skutečnosti zopakoval “veškerou izraelskou propagandu proti Íránu a spálil všechny zbývající cesty k tvořivému diplomatickému řešení”, říká Parry.
Podle něj šéf Bílého domu zopakoval nesmysly o kontaktech Íránu s Al-Káidou. Avšak nepříjemná pravda spočívá v tom, že teroristická skupina je financována Saúdskou Arábií. Rijád podporuje tyto fanatiky od roku 1980. Právě v té době občan království Usáma bin Ládin začal svou “svatou válku” proti sovětské armádě v Afghánistánu, “která se pouze snažila ochránit sekulární vládu”.
V posledních letech Izraelci vlastně vytvořili alianci se Saúdy. Tel Aviv nebyl proti vítězství Al-Káidy v Sýrii, pokud by to vedlo ke zničení šíitského “strategického oblouku” z Damašku do Bejrútu, tvrdí autor článku.
Podle něj se ve výsledku Trump ocitl na stopě války se Severní Koreou a Íránem. Putin, který hrál klíčovou roli při uzavření jaderné dohody s Teheránem, je spolu s evropskými vůdci proti zrušení smlouvy.
Ruský prezident trvá na urychleném ukončení syrského konfliktu s úplnou porážkou Al-Káidy a jejích spojenců. Je rovněž pro jednání se KLDR. Jinými slovy, “chování Trumpa je v přímém rozporu s přáními a zájmy Putina”.
“Kdyby měla Clintonová pravdu a Trump by byl Putinovou “loutkou”, souhlasil by s jednáním ohledně řešení severokorejské krize, souhlasil by s konstruktivní diplomacií s Íránem a skoncoval by s veškerou podporou, kterou USA poskytují syrským teroristům vyzváním k co nejrychlejšímu ukončení krveprolití”, uvažuje Parry.
Parry pokračuje: “Místo toho směřuje americký prezident opačným směrem. I když kryje svou kapitulaci před izraelským premiérem tvrdými výroky, dělá Trump to samé, co většina amerických politiků – plazí se před Bibi Netanjahuem”.
Všem, kteří pochybují, reportér radí, aby se podívali na to, jak se republikáni i demokraté “vymršťují” při projevu Netanjahua na společném zasedání obou komor Kongresu USA. Třikrát byl tímto poctěn, stejně jako britský premiér Winston Churchill.
“Tyto okamžiky amerického ponížení, kdy se 535 členů Kongresu USA chová jako loutky na neviditelných nitkách, předvádějí skutečnou podřízenost vlády USA cizí mocnosti. Ale není to Rusko”, uzavírá Robert Parry.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
