Vláda projednala projev prezidenta Miloše Zemana z Parlamentním shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku. Celá koalice odmítla jeho postoje, které jsou prý v rozporu s politikou kabinetu, uvedl na twitteru ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL). Byl to ten samý Herman, který na sudetských sjezdech Landsmanšaftu říká potomkům vrahů “milí krajané”…
Vadilo mu, že Zeman mimo jiné označil protiruské sankce za nefunkční a ruskou anexi ukrajinského Krymu za “fait accompli”, tedy hotovou záležitost… http://www.rukojmi.cz/clanky/4691-zeman-v-organu-evropy-mluvil-o-rusku-tak-ze-z-toho-mnohym-bude-zle-v-ct-nahle-vypadl-signal
Český ministr kultury Daniel Herman (první zleva) na sudetoněmeckém sjezdu. Druhý zleva je mluvčí Sudetoněmeckého zemského spolku Berndt Posselt, vedle něj sedí premiér Bavorska Horst Seehofer. Autor: ČTK/Střihavka Jakub
Nic nového ve zlé krvi českých politických troubů; první ránu pod pás dostal totiž Putin již v roce 2014 v Liberci, kde na radnici vyvěsili po připojení Krymu k RF obří transparent, na němž je s hitlerovským knírkem. Hrůza? Normální; Liberecko přece patří k Sudetům, kde zažili „křišťálovou noc“ i Henlainův landsmanšaft.
Nyní trochu historie pro politické analfabety; Němci se v Sudetách, co byly 1000 let součástí zemí Koruny Česku, usídlili dobrovolně na pozvání Českých panovníků a souhlasili, že budou patřit oni a jejich potomci k této zemi a pod správu místních úřadů a panovníků… I v dobách, kdy jsme byli pod Habsburky, nebylo Království České nikdy fakticky zrušeno… Sudety se rozkládaly v prostoru od ašského výběžku přes Karlovarsko, oblast Českého středohoří, Liberecko, krkonošské a orlické podhůří až na Jesenicko a Opavsko…
Stejně stupidně jako Herman se nedávno vyjádřil šéf rakouského landsmanšaftu Gerhard Zeihsel: “Kdyby Beneš splnil Konradem Henleinem dlouho požadovanou autonomii v rámci Československa, neměl by Hitler žádný důvod k zásahu; v tom případě by nebylo ani Mnichovské dohody a Protektorátu Böhmen und Mähren…“ http://www.rukojmi.cz/clanky/3308-sefka-bavorskeho-snemu-stammova-by-u-hrobu-zavrazdenych-zidu-v-terezine-nejradeji-smutkem-a-studem-zkamenela-ministr-herman-naopak-ucastniky-sjezdu-landsmansaftu-bez-uzardeni-zdravi-mili-krajane
Zapomněli Hermani a Zaorálkové, jak to bylo, když se na nás chystaly Sudety, které nestoudně dnes srovnávají s Krymem? V očekávání 2. světové války se Československo připravovalo na svoji obranu. Celkem mělo být na hranicích postaveno 1 276 těžkých a 15 463 lehkých bunkrů, pevností a tvrzí. Z důvodu nákladné investice, kterou si předválečné Československo nemohlo dovolit, byl projekt rozpracován na více jak 10 let. Náklady by dosáhly skoro jedenáct miliard korun. Suma na tehdejší dobu astronomická…
Do odstoupení pohraničí se stihlo proinvestovat pouze jednu pětinu částky. Postaveno tak bylo jen 226 pevností, mělo stát i 17 tvrzí. Z plánovaných 15 463 objektů lehkého opevnění se podařilo dokončit necelých 10 tisíc, vydaných nakonec bez jediného výstřelu.
Dne 23. září 1938 byla mobilizace, povoláno bylo 1 250 000 mužů do zbraně, o týden později však byli všichni donuceni po Mnichovské dohodě hraniční objekty odevzdat nacistům. „Pro nesnesitelný teror vůči německým soukmenovcům,“ tak znělo zdůvodnění Adolfa Hitlera pro obsazení Čech a Moravy v březnu roku 1939. Patnáctého ráno vjely první jednotky nepřítele na naše území…
Český vicepremiér a šéf lidovců Pavel Bělobrádek (vlevo) a šéf sudetských Němců… | foto: ČTK
A zde vstupuje do našeho děje Edvard Beneš, který prorocky řekl: „Tato válka bude hrozná. Nakonec se u nás s Němci budou bít všichni, muži, ženy. Ale budeme se bránit do posledního dechu. Já zůstanu se svou vojenskou družinou stále u vojska. Ale budu ustupovat s vojskem jen po jistou dobu. Až se budeme muset zastavit, území už dál neopouštět a bít se až k smrti, to já jako prezident republiky nesmím být zajat. Zůstanu s těmi, kteří se budou bít doopravdy až do poslední chvíle, a padnu s nimi.“
To pronesl ten statečný muž 26. září 1938, pět nejvyšších českých generálů u prezidenta Edvarda Beneše mu přitakalo a pak 28. září 1938 v rámci ní přísahali: „Musíme do války, ať jsou důsledky jakékoli. Západní velmoci budou nuceny nás následovat. Národ je naprosto jednotný, armáda je pevná a chce do toho jít. A i kdybychom zůstali sami, nesmíme povolit.“ bili se do svých hrdých hrud…
Slova se však vedou, činy ovšem ne vždy odpovídají nastalé skutečnosti; o týden později jsme totiž byli donuceni po Mnichovské dohodě hraniční bunkry a obranné objekty odevzdat nacistům… Po Mnichovu přišla sudetská tragédie, kterou čeští političtí eunuchové srovnávají s referendem na Krymu… Neví o tom naše vláda? Asi ne, k Hermanovi se totiž velmi ochotně přidružil i ministr zahraničí Zaorálek, který uvedl po jednání vlády velkohubě odkaz na roky 1939 i 1968.
Na Krymu se podle něj projevuje vojenská síla a druhá strana nemá sílu, aby jí čelila. Zapomněl tento senilní erotoman a nabubřelý nýmand, že na rozdíl od Krymu k nám v srpnu 1968 vtrhly bez referenda armády pěti členů Varšavské smlouvy se stovkami tanků a vojenských vozidel a desetitisíci vojáky; byly stovky mrtvých, na Krymu ani jeden…
Že byli během referenda ruští vojáci v Sevastopolu? Byli tam na základě smlouvy s Ukrajinou v počtu cca 22 tisíc. Rusko mělo totiž prodloužen pronájem sevastopolské základny do roku 2042 s pětiletou opcí, Moskva za to Ukrajině s vědomím Tymošenkové poskytla devítiletou třicetiprocentní slevu na ruský plyn. Kyjev byl na něm životně závislý a díky slevě mohla ušetřit až 40 miliard dolarů (zhruba 800 miliard korun). To by si zlodějka ruského plynu Julča mohla znovu nakrást…
To by si měl uvědomit především náš ministr zahraničí Zaorálek, zvaný Zao Ze-tung, co se zmůže jen na hoaxy ve své západem zregulovanou myslí a na nic neříkající fráze a klišé, z nichž mistrně vytrhává podstatné části skutečností. A pokud tedy na Krymu vojáci v březnu 2014 opustili kasárna, tak jen proto, aby šli hlasovat v referendu… http://www.rukojmi.cz/clanky/77-zaoralek
Na Krymském poloostrově žije přibližně 2 300 000 obyvatel. Z průzkumu ukrajinské pobočky německé společnosti GfK, která se 16. až 22. ledna 2015 telefonicky dotazovala náhodně vybraných obyvatel Krymu, vyplynulo, že 82 % dotazovaných podporuje ruskou anexi Krymu, 11 % anexi částečně podporuje a jen 4 % dotazovaných s anexí nesouhlasí… Připojení Krymu k Ruské federaci poté dalo svůj hlas 97 procent obyvatel poloostrova…”
Krymský parlament vyhlásil 17. března 2014 nezávislý svrchovaný stát s názvem Krymská republika.Požádal zároveň o vstup do Ruské federace jako její nový subjekt. Vyhlášení nezávislosti navazuje na výsledky referenda, při němž se pro připojení k Rusku vyslovila drtivá většina obyvatel poloostrova. Západ referendum neuznává. OBSE ani EU tam své pozorovatele nevyslaly. Alibismus jako vyšitý; raději nevidět, že vše je OK, aby pak mohli plivat… http://www.rukojmi.cz/clanky/599-krym-propagande-navzdory-fotoreportaz-romana-hronka-ukazuje-jak-je-to-doopravdy
A když už je řeč o “okupaci” Krymu, přihřívá si svoji polívčičku pár procent Krymských Tatarů, co kdysi byli “nelidsky” vystěhováni z Krymu do Tatarstánu. Nezapomínají náhodou uvádět důvody, proč k tomu vlastně došlo…? Ona totiž většina Krymských Tatarů za války bojovala pod vlajkou s hákovým křížem společně s Wehrmachtem, nebo dokonce v brigádách SS! Krymští Tataři tedy stříleli do sovětských vojáků bránících Krym a Sevastopol! Když později Rudá armáda osvobodila Krym, Krymští Tataři šli společně s nacisty do států střední Evropy a Blízkého Východu, kde dále zabíjeli nepřátele Hitlerovi nacistické třetí říše!
Krymští Tataři, kteří za války bojovali v divizích SS, jako byla Waffen-Brigade der SS (Tatar nr.1), případně Tataren-Gebirgs jäger-Regiment der SS a později v SS-Waffengruppe Krim a dalších jednotkách SS a Wehrmachtu a jejich rodinní příslušníci, tak dostali od Stalina šanci na nový život v jiném státě Sovětského svazu, než v tom, kde spáchali svou hroznou zradu!
Jejich deportace do Tatarstánu, tedy vlastně zachránila většině z nich život a nebyla ničím jiným, než aktem Stalinova milosrdenství, který je mohl za jejich vlastizradu klidně nechat všechny popravit, nebo prostě jen zavřít oči a nechat na obyvatelích Krymu „vykonání spravedlnosti“! http://www.rukojmi.cz/clanky/1717-krymsti-tatari-za-valky-slouzili-u-wehrmachtu-a-ss-vystehovani-z-krymu-nebyl-zadny-trest-nybrz-akt-stalinova-milosrdenstvi
Krym navíc už ale dávno svoji autonomii měl, k tomu svoji vlajku, hymnu a hlavně vládu. A kdyby nebylo nelegálního státního převratu a sesazení prezidenta Janukovyče, nebylo by ani nelegálního referenda. Jak se do lesa volá… až se ucho utrhne…
Nelze srovnávat dnešní Krym a jeho referendum s nacistickými zlořády, byť Ukrajina má svoji současnou zkušenost s antisemitskou a nacionalistickou stranou Svoboda, držícího se hesla Banderovců: „Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou Tvojí nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství…”
Aby toho majdanového bordelu nebylo málo, jeden z nových Porošenkových zákonů též stanoví, že Ukrajinci budou muset ctít řadu nacionalistických organizací, jako Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) či Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) – bojovaly za druhé světové války po boku nacistů. Zákony také kritizuje Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.
V roce 2014 Porošenko označil bojovníky Ukrajinské povstalecké armády, známé jako “banderovce”, za “příklad hrdinství a vlastenectví na Ukrajině.” Celá situace je vlastně tragikomedie, kdy se hlasuje o zákonu, který v praxi dávno ilegálně funguje; za možnost, aby v ukrajinské armádě sloužili i zahraniční žoldáci. Jak signifikantní; sám je nad zákony, ale ty, jež mu vyhovují, klidně akceptuje…
O děsivosti budoucna současné Ukrajiny svědčí i Pravý sektor, militantní skupina s jádrem o zhruba 300 členech. Jsou to ti rowdies a zločinci, kteří si za dolary kupovali nájemné vrahy, jež byli za desítkami vražd civilistů a policistů kolem Majdanu. Jejich zbraněmi byly lovecké pušky s řezanými hlavněmi, zápalné láhve, dlažební kostky a železné tyče.
A na tím vším “bděly” nacistické symboly a fakt, že extremisty z Pravého sektoru poznali i členové české radikální Dělnické strany sociální spravedlnosti. Pravý sektor byl pozván na návštěvu do České republiky s odůvodněním, že právě oni “sehráli rozhodující roli v protestech, které se snaží přivlastnit si proevropští kolaboranti v čele s Kličkem či Tymošenkovou”.
Symboliku využití sankcí proti Rusku v ukrajinském rajčatovém průmyslu ztvárnil umělec vtipnou metaforickou koláží na téma: „Místo čokolády zeleninu, aneb Děti jsou naše všecko, proto jim patří nejvíc vitamínů…“
Má vůbec morální právo Petro Porošenko něco vyčítat prezidentu Miloši Zemanovi, když se podívá kolem sebe, kdo a za jakých okolností mu pomohl k moci nad Ukrajinou? Vyhrál volby právě zásluhou ukrajinských nacionalistů a neofašistů Pravého sektoru. Dnes má na svém kontě dvě miliardy dolarů (asi 40 miliard korun) a těší se pověsti muže kompromisu, spíš převlékače kabátů.
Nějakou dobu patřil ke straně, která podporovala exprezidenta Leonida Kučmu. Pak se ale stal blízkým přítelem exprezidenta Viktora Juščenka a sponzorem oranžové revoluce. Několik měsíců působil jako ministr zahraničí ve vládě Julije Tymošenkové. Přesto byl krátce ministrem hospodářství i pod prezidentem Viktorem Janukovyčem… Jako jediný z ukrajinských oligarchů otevřeně podporoval protestní hnutí Majdan.
Porošenko totiž své podnikání odstartoval na prodeji čokoládových bobů, v 90. letech minulého století skoupil řadu podniků na výrobu sladkostí. Jeho společnost Rošen je největším výrobcem cukrovinek na Ukrajině a Porošenko získal přezdívku “čokoládový král”. Kromě podniků na výrobu sladkostí vlastní i mimo jiné automobilky, loděnici či televizní stanici. Představa, že by padlo vlivem stupidních sankcí vůči Rusku jeho obchodování s Ruskem, je pro něho i jako obchodníka nepřijatelná.
Proto lavíruje, jak se dá; jeho prezidentský post podporuje i pokrytecký fakt, že Rusko z důvodu údajně nekvalitních čokolád jeho produkty odmítá, přesto si Rusové naopak chválí, kolik díky Porošenkovi vydělávají. Třeba prostřednictvím jeho lipecké čokoládovny přispívá do ruské státní pokladny částkou, která ročně vystačí na financování 82 000 ruských vojáků. Holt, takto srdnatě bojuje za sankce proti Rusku chamtivý Porošenko; miliardy na prvním místě…
Porošenko by rozhodně též neměl zapomenout, jak se vše vyvíjelo už od roku 1939, kdy si Zakarpatská Ukrajina “vzala” zpět západní část Polska. V té době docházelo zejména na území Polska a Sovětského svazu k teroristickým a záškodnickým akcím Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), mezi než patřily sabotáže, žhářství, přepady pošt a redakcí opozičních novin, vražedné útoky na státní představitele i umírněné členy z vlastního tábora.
Rozsáhlá instrukce vypracovaná v květnu 1941 „Boj a činnost ukrajinské OUN v období války” obsahovala speciální paragraf o „očistě území od nepřátelských elementů” – hlavně Židů. Již na přelomu let 1942 – 1943 byly reorganizovány jednotky, jež se přeměnily v Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA), resp. v teroristickou organizaci…
V roce 1943 vyhlásili představitelé Organizace ukrajinských nacionalistů boj za osvobození Ukrajiny a 9. února téhož roku jednotky UPA zahájily etnické “čištění” Volyně (severo-západní Ukrajina) bestiálním vyvražděním Poláky obydlené obce Parosl. Pak následovaly další jednotlivé případy brutálníhi vybíjení obcí obydlených Poláky (Lipniky, Janova Dolina, Ugly, Konstantinovka, Osty, Uberez, Staryki atd.) Popraviště aneb Zpověď volyňského Čecha; vraždění pokračuje…
Po tom všem děsivém jasná pozitivní pravda; kdo zná Miloše Zemana z lidské stránky, ten ví, že jako mistr provokativních bonmotů chtěl možná jen tím svým „krymským kiksem“ odhalit ledví politické svoloče Majdanu. Pokud ano, tak mu to vyšlo jako nikdy předtím, když řekl, ať tedy Rusko za Krym vyplatí bankrotující Ukrajinu plynem a ropou – rozpálil ji do běla a donutil k tragikomickému ztrapněni, když po něm plivli, ať si on prodá Karlovy Vary a Prahu, čímž měli patrně na mysli, že obě tyto lokality tamní Rusové také okupují.
Inu, ovšem jako vždy šlápli do lejna – v Česku je počtem skoro 110 tisíc před bídou prchajících ukrajinských migrantů… A to prý “Ukrajina nebude prodávat své občany, území, svrchovanost, čest a důstojnost. To se neprodává…” zní unison o další žvást z okolí Porošenka…
