Ladislav Hinner
21. 10. 2017
Brusel nám vyhrožuje sankcemi, pokud nebudeme solidární a nepřijmeme určený počet migrantů, které z Afriky dovážejí do Itálie lodě neziskových organizací. Vláda v čele s premiérem Sobotkou tvrdí, že u nás je v této době pouze 12 migrantů… a odmítá kvóty na přijetí dalších. Ale Evropský soudní dvůr zamítl stížnost Slovenska a Maďarska na systém uprchlických kvót a podle agentury Reuters podpořil právo Bruselu přinutit členské státy k přijímání žadatelů o azyl . Komisař pro migraci Dimitris Avramopoulos na Twitteru napsal, že je „čas začít pracovat jednotně a beze zbytku naplnit princip solidarity“. Je tedy otázka, jak to bude po volbách otázkou irelevantní?
Nestává se často, abych souhlasil s názorem Karla Johannese Nepomuka…Schwarzenberga, ale tentokrát jsem publikování jeho vhledu uvítal s povděkem, neboť šlehl do živého. Své pappenheimské zná dobře…. Článek zveřejněný v Právu 22. června l.r. nazval „Neohrožení obránci vlasti? Jen póza“. Cituji z článku:„Pravdu řekl pan ministr Chovanec… sdělil nám, že k nám do voleb nepustí jediného uprchlíka. Sotva budou volby za námi, a tudíž naše změna postoje k uprchlíkům neublíží zastoupení jednotlivých stran v parlamentu, ustoupíme tempem, že nejslavnější ústup českých legionářů od Jekatěrinburgu do Vladivostoku před sto lety bude proti tomu vypadat jako skromný výlet na Okoř. Ale i ten se svého času podařilo českému národu prodat jako hrdinský čin. A o to v těchto hrách dneska jde. Politici vědí, že musí býti realisté, ale aby vypadali před voličstvem dobře, vrhají se do pózy neohroženého obránce vlasti a zároveň připravují co nejrychlejší ústup po volbách“. Konec citace… Král je nahý…Není co dodat.
… ze sněmovního záchodku
Smutný příběh restaurátora barokních maleb na chodbách a salónech, které byly a pořád ještě jsou němými svědky mnohého, co je upřeno lidu obecnému. Není divu, i když znalci se mnou asi souhlasit nebudou, že nechtěné pozorování sněmovního ruchu se muselo nutně podepsat také na podobiznách slavných předků, jejichž tváře se zprvu jen kabonily, ale později celé postavy rytířů v plné zbroji začaly i s komoňmi opadávat ze stěn a stropů jako podzimní listí. Zástupcům všeho lidu plavalo občas v pohárech barevné smetí, a to byla chvíle, kdy si toho všimli i oni a hartusili na správce, aby s tím něco udělal. Někteří navrhovali zatřít prozatím všechno lila, snad aby se připravilo místo pro jejich podobenky, ale starý vrátný jim to rozmluvil a z rozpočtu se potom podařilo něco málo uškudlit. K nápravě přizvali malíře, nuzně živořícího z občasného prodeje svých obrázků. A tak se onen malíř ocitl na štaflích, z kterých slézal jen aby se posilnil vlastním eintopfem, neboť ke stolu ze zdejší vybrané kuchyně jej nepřizvali. Maloval o něco lépe než vařil a to se mu stalo málem osudným. No, jak se to vezme, zkušenosti přicházejí nenadále.
Zrovna když se v jednom zapadlém salónku oháněl štětcem na vylepšování korpulentního zadku nějaké bohyně, ozval se v jeho vlastním nepříliš vydařený kulinářský výtvor, aby jej záhy vyhnal do kabinky, na jejichž stěnách byly jen poznámky a kresbičky ctihodných návštěvníků. Chvíli si pomlouvačné duchaplnosti četl, ale zaneprázdněn vyprazdňováním a unaven celodenní dřinou si zdříml. Nebylo co opravovat. Po nějaké chvíli jej probraly tlumené mužské hlasy, trochu rušené jen zdlouhavým a přerušovaným cvrkotem tekutiny a pochopil, že je svědkem rozmluvy starších pánů. Nastražil uši, neboť rozhovor se mu zdál zajímavým.
Pamatuju onačejší mušličky, zabručel jeden, a v krátké pauze zamával bezmocně rukama, což ovšem náš malíř vidět nemohl, protože vrozená slušnost mu nedovolovala nahlížet na vážené pány klíčovou dírkou. Bručoun pokračoval vzpomínkou jak … u oněch stál dlouho, radostně a a ochotněji, chacha…
Dnes jsme zase moudřejší vašnosto, povídá sněmovní druh. Vždy se nějaká ochotná najde, a když na to přijde, promine a dokáže zase ocenit jiné přednosti. A polární liškou neurazíš.
No jó, ale co říkáš na imáma, odskočil si z mešity, a vykřikoval na nás včera jako meluzín z minaretu. Jen mi pověz, jak to dělá se svými manželkami, má jich sedm a na bradě už také pár šediváků.
Kdybys poslouchal a nedřímal, tak víš, že máme bejt vstřícní, neskrblit, pomáhat jeho bědným a hlavně ne-zá-vi-dět. A abychom se zbavili pokušení, máme si pětkrát denně dělat na čele modřiny, též pít kozí mléko. Ty už z lodžie chlívek dělat nemusíš, využívej ji radši ke slunění. A z minaretu nehalasí meluzín, znalče, ale muezzín!
Mladej, seš nějakej informovanej a na můj vkus moc vstřícnej k přišelcům, to se nebojíš o svoji dceru?
Nelichoť, mám už vnučku a sotva o pětiletku méně než ty. O dceru nezavadí už ani manžel, jenže tvůj nejmladší je v ohrožení, není prej na holky.
Co to plkáš, je to hezkej kluk a ženský se za ním jen poženou.
Vím to od vnučky, tobě se hoch asi nesvěřuje .
Překvapením zalapal po dechu, pokropil stěnu a zakoktal …to to nemůže být pravda…. No tak se přestěhujeme do chráněné zóny, opáčil.
To sotva, penzisty tam neberou, na to bych nespoléhal. Já raději konvertuji, jen se rozhoduji ke kterým, nic to nestojí, operace je to jednoduchá a dostanu se pod ochranou před kuffáry. Kdo neprojde v životě názorovou metamorfózou, jakoby nebyl. A moje vnučka je chytrá a vstřícná po dědovi, dětičky v barvě ovomaltiny jsou roztomilé a škola inkluzivní. Není se čeho bát.
Poslanče, kdybys měl nosit všechny kabáty, nevešel by ses mezi futra, máš na to ramena, v tom tě už nedoženu, ale nabízíš nápady k zamyšlení. Jen jak to podáme voličům?
Nestarej se o zpozdilce, něco jim vysvětlí ti zkušení z bezzisků co už získali postavení a my se jen přidáme. I náš předseda něco v tom smyslu naznačoval, do partajních stanov i ústavy chce vložit pár imámových nápadů a upřesní mu je muftí. Není přece jen takový blb jak se nám jevil, i strniště si přestal holit. Já věru nemíním čekat na nějakého nového Timura, který nám vnutí co potřebuje.
Co sem pleteš nějakýho pionýra?
Spal si ve škole a to ti zůstalo, žádnej pionýr, jak tě učili v partajní vyšší, ale Tamerlán, „Kulhavý Timur“, co se mohl vidět i s našim Karlíkem, jenže to bychom tu měli stověžatou z minaretů. On ten kulhavec byl sice vzdělanej, ale na kuffáry pěknej ras, děkuji, nechci.
Nechceš, nechceš, ale seš vstřícnej…
Jo, abych nebyl mezi odstrčenejma já, ani moji potomci, to bychom ještě platili i daň z hlavy. Sebevědomě se usmál a s otevřeným poklopcem zavřel dveře zvenčí…
A malíř ?, ten se vyprázdnil i horem…
