„Neexistuje nic skutečně cenného, čeho může být dosaženo bez práce a námahy.“

Avatar
Původní autoři

Ludvík Smýkal
24. 10. 2017
Citát Josepha Addisona, anglického politika a spisovatele, žijícího na přelomu 17.a 18.století mi přišel na mysl po přečtení článků Ivana Davida, Radima Valenčíka a Jaroslava Tichého, zabývajících se otázkami spojenými s právě proběhlými volbami do Poslanecké sněmovny PČR. S naprostou většinou jejich myšlenek a závěrů souhlasím, s některými si dovolím polemizovat, případně je doplnit. 

V některých případech jsem si pomohl i myšlenkami, které zazněly v diskuzi.
Pokusil bych si volně navázat na úvahu Ivana Davida „Co z toho vzejde ?„ k právě proběhlým volbám : „Celkem nic, ale důležitý výsledek bude posílení všeobecné frustrace. Nutně budou z mlhy stále více vystupovat překážky nápravy vývoje a skutečnost, že „naše“ směřování společně s NATO a EU (či naopak EU a NATO) je spolehlivou brzdou, o níž je dosud politicky nekorektní veřejně hovořit.“

Otázkou je, zda zrovna frustrace (z lat. frustrá), tj. „pocit, který člověk dostává, pokud se něco důležitého nepovede a v nejbližší době není šance to napravit, ať už pro to, že už to zkrátka není možné, anebo v tom brání něco, s čím si nelze poradit“, je tím „pravým ořechovým“ na cestě k potřebným změnám, ale podstatné je, že druhá věta citátu zcela vyjadřuje podstatu problému.

Jakákoliv změna současného neutěšeného morálního a hospodářského stavu našeho státu a společnosti je, přímo nebo nepřímo, spojena s organizacemi, do kterých jsme se, po rozpadu RVHP a Varšavské smlouvy po t. 1989, připojili a věřili (dali jsme se přesvědčit), že nejsou jako jejich předchůdci. Někteří z nás, dříve či později, poznali, že vše je jinak. Někteří z nás to ale nepoznali, příp. ani nechtějí poznat dosud, neboť jim současný stav, z různých důvodů, „vyhovuje“.

Je nutné počítat s tím, že tito lidé, a jejich „páníčkové“ v cizině, se vždy budou snažit, aby strana nebo hnutí usilující o změnu současného stavu, byla mediálně blokována, nemohla jít do debat v médiích s cílem reprezentovat své představitele a program, neměla dostatek finančních prostředků, apod. Z toho všeho je třeba při vytváření takové strany nebo hnutí vycházet a tyto skutečnosti eliminovat.

Změnu nemůže v žádném případě přinést strana nebo hnutí, která by vznikla cca půl roku před volbami, nemá odpovídající organizační a finanční zázemí, a většina občanů ji, včetně jejího programu, z řady důvodů ani nezná.

Strana nebo hnutí, kterou mám na mysli, musí vycházet z dobrého základu a být, podobně jako dům, vystavěna zespodu. I sebelépe odborně zpracovaný program (vize), nebude-li se opírat o nosnou myšlenku (ideu), organizační a finanční zajištění, apod., nemá naději na úspěch. Národní obrození, o kterém mluvil Jaroslav Bašta, nebo psal Ivan David, by mělo být založeno na ideách a myšlenkách našich předchůdců – Mistru Janu Husovi, Josefu Dobrovském, Tomáši Garrigue Masarykovi, Karu Čapkovi a dalších.

Jak výstižně uvádí jeden z diskutujících „Voliče je nezbytné vychovávat, a to zcela jinak než jak to činí média. Je čas ustavit vzdělávací národně sociální instituci, kde se budou moci lidé setkávat, zájemci sledovat kurzy a přednášky a všichni vést věcné diskuse ke globální politice a jejím dopadům v naší zemi. Když se vnitřně nedůvěřivý Čech ujistí, že euroatlantický svět je světem fikce, zotročujícího systému biblické koncepce pastevce a jeho ovcí a vykazuje silné rysy psychopatie, pochopí, že není jiné cesty … “

Jednou z cest k tomu cíli je přímý kontakt s občany, napříč politickým, věkovým a územním spektrem, formou seminářů, klubů, besed, apod., Další, neméně významná cesta ke kontaktu s občany jsou elektronická média. Bez práce a námahy, vytvoření organizačního a finančního zázemí, postupného a dlouhodobého vzniku programu, založeného na nosných ideálech, atd., se cíle, tj. změny současného neutěšeného hospodářského a morálního stavu našeho státu, těžko podaří dosáhnout.