Výzva Olivera Cromwella k anglickému parlamentu v roce 1653: „Na to, co jste kdy udělali dobrého, už zde sedíte moc dlouho….“

Avatar
Původní autoři

Tomáš Vaněk v rozhovoru

17.10.2017   PL,část článku
 Lidé by podle něj měli bedlivě sledovat, kdo hlasoval pro různé nesmysly, a podle toho také volit.

Jaký další vývoj očekáváte okolo migrační krize? Viktor Orbán varuje, že může do roku 2020 přijít 60 milionů migrantů z Afriky…

Bohužel, lze očekávat že díky „vítací“ politice EU, přesněji řečeno především Německa, bude proud migrantů pokračovat. EU tak prokázala naprostou neschopnost bránit své hranice, přestože technické prostředky by na to měla. Jen na okraj, řecká armáda má tuším 130 tisíc mužů a velice dobrou výzbroj. Tvrdit, že se nedá nic dělat, je prostě zrůdnost.

To, co chybí, je politická vůle a odhodlanost. Velice přesně to popsal již v roce 2009 ředitel Občanského institutu Roman Joch: „V případě zásadního ohrožení moderní západní evropské společnosti ze strany mocných a jí nepřátelských režimů je tudíž nasnadě předpovědět, jaký postoj by k oné hrozbě zaujala. Se vší pravděpodobností by se jednalo o kaskádu tří následných kroků: appeasement–kapitulace–kolaborace.“ Takže nezbývá než se v této záležitosti spolehnout jen na sebe.

Ubrání se ČR proti kvótám po volbách? Neustoupí jednotliví politici a strany?

Velice nerad bych tuto debatu omezoval na kvóty. Kvóty jsou nejen nespravedlivé a hloupé, ale jsou především naprostým popřením suverenity státu a práva jeho občanů o sobě demokraticky rozhodovat.

Jen naši občané mají právo rozhodnout, koho přijmeme a koho ne, bez ohledu na to, odkud přichází. A pokud si chtějí toto právo uchovat, musí se podle toho chovat, a to nejen při volbách.

Sám za sebe mohu říci, že ustupovat není kam, pokud chceme tuto zem předat našim potomkům tak, jak nám ji předali naši předkové, a chceme ve své vlastní zemi zůstat pány. Prostě „tudy vlak nejede“. Protože nikdo jistě nestojí o to, aby i u nás byla situace stejná jako v zemích, kde nadšeně přijímali a přijímají kdekoho bez jakékoliv kontroly.

Jistě, jako všude se i u nás najde dost neinformovaných, nebo dobře zaplacených lidí, kteří za příslib dotace prodají vše. Ale je to opět jen a jen záležitostí našich občanů, kolik jim dají prostoru a možností.

Bohuslav Sobotka říká, že máme co nejříve přijmout euro, máme být v tvrdém jádru EU a odpůrci členství v EU jsou blázni a poloblázni…

Bohuslav Sobotka se chová dle starého českého přísloví „tonoucí se stébla chytá“. Na nic z toho, o čem mluví, nebude již mít, jak doufám, žádný vliv.

Pokud jde o věc samu, nevidím žádný racionální důvod pro přijetí eura. Česká koruna nám vyhovuje a měnovou politiku lze upravovat a nastavovat pro potřeby našeho hospodářství, což by v případě přijetí eura nebylo možné. Navíc euro spolu nese i další závazky, například v podobě krytí nejen řeckého dluhu. Velice podstatná je i skutečnost, že euro je projekt především politický a jeho přijetí by vedlo k dalšímu omezení suverenity našeho státu.

Podobná je situace s „jádrem“ EU. Nikdo dosud přesně nedefinoval jeho parametry, z něho plynoucí výhody a nevýhody, snad s výjimkou další, užší integrace, kterou pokládám za další ztrátu možnosti o sobě rozhodovat, a proto s ní zásadně nesouhlasím.

A pokud jde o případné vystoupení z EU, jde o názor politicky zcela legitimní. Označovat jeho nositele za „blázny“ svědčí o prazvláštní představě pana Sobotky o demokracii.

Vy sám jste pro referendum o členství v EU?

Jak jistě víte, referendum bylo o vstupu. A musím se přiznat, že protože jsem EU dobře znal zevnitř již od roku 1994, kdy jsem se tam stal členem různých odborných komisí, hlasoval jsem proti. Prostě jsem náš vstup pokládal za předčasný a naše občany nepřipravené na realitu, což se bohužel i potvrdilo.

Dle mého názoru mělo referendum být o Lisabonské smlouvě, která zásadně změnila podmínky našeho členství, a jedním z jejích důsledků je i současná migrační krize včetně kvót. Pokládám za velkou chybu, že se tak nestalo.

V současné době tak není s EU spokojen vlastně nikdo, kromně těch, co jsou přímo na výplatní pásce. Takže po reformě touží všichni, jen je otázka, jak jí dosáhnout, protože by znamenala výrazné omezení pravomocí Bruselu. Bohužel, jak je známo, kapři si rybník sami nevypustí. A zde by referendum či alespoň jeho příprava mohla výrazně pomoci ve vyjednávání. Takže ano, pokud se ustavičná otevřeně i skrytě probíhající integrace vedoucí k evropskému superstátu nezmění, jsem pro jeho přípravu. Jednak jako prostředku k dosažení reformy a dále jako možnosti projevení souhlasu/nesouhlasu občanů s další integrací směřující k evropskému superstátu.

Nezanedbatelným argumentem proti stále hlubší integraci jsou i historické zkušenosti, které máme s dobrovolným předáním suverenity nadnárodnímu celku. Vždy se to nakonec ukázalo být nevýhodné a vždy stála cesta zpět mnoho času, úsilí i zmařených životů. Ať už to byla volba Ferdinanda Habsburského českým králem v roce 1526 a naše následné začlenění do rakouské monarchie, nebo naše začlenění to „tábora míru a socialismu“ Gottwaldem a KSČ v roce 1948.


Dnes opět stojíme na podobném historickém rozcestí… Obstojíme před soudem historie a před našimi potomky?