Jaroslav Tichý
10.10.2017
Vážení voliči, jak víte, blíží se celostátní volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, jež se uskuteční ve dnech 20.-21. října tohoto roku. Tentokrát v obzvláště vypjaté atmosféře, a to jak na zahraniční, tak i na domácí scéně. Zase prý není koho volit, zase se prý nedá nic rozhodnout. Zase se budou mnozí voliči raději vymlouvat, než aby si prostudovali volební programy stran, které by pro ně mohly přicházet v úvahu, zase prý mnozí chtějí zůstat raději doma.
Pokusím se Vám to ulehčit. Prostudoval jsem programy jednotlivých stran, které nejsou až na výjimky stranami parlamentními, tedy těch stran, které se vydávají vesměs za alternativní či opoziční. Vynechávám ty, které jsou spoluviníky současného marasmu, do něhož nás dostaly či pomohly dostat.
Pro přehlednost a možnost srovnání těchto programů jsem vybral hlavních 10 bodů, které se týkají naší další existence, vytvoření podmínek pro realizaci potřebných komplexních změn u nás, a to vč. změn ekonomických a změn na ně navazujících v oblasti sociální, jakož i v jednotlivých sektorech činnosti našeho státu a oblastech fungování naší společnosti. K těmto 10 vybraným bodům patří:
1. Podpora míru
2. Vystoupení z EU
3. Vystoupení z NATO (+ obnovení naší suverenity)
4. ne- zrušení Benešových dekretů + zachování celistvosti naší země
5. ne- ilegální migraci do ČR, ne- kvótám na migranty
6. obecné referendum a přímá demokracie
7. zestátnění přírod. bohatství + strateg. odvětví národ. hospodářství
8. zrušení církevních restitucí
9. odmítnutí EURa
10. změna ekonom. modelu (laciné práce a podtržené koruny) + snížení odlivu kapitálu.
Vycházel jsem při výběru těchto bodů z toho, že body další, jakkoliv důležité, jsou z hlediska priorit proti vybraným bodům až druhotné. Jde tedy především o toto:
1/ nebude-li mír, nelze realizovat ani jakékoliv bohulibé záměry jednotlivých stran;
2/ nevystoupíme-li z EU:
· budeme nuceni realizovat smluvní dokumenty, týkající se zavezení Evropy vč. ČR migranty, které počínaje Lisabonskou smlouvou podepsali s EU (byť vesměs pod nátlakem) i naši představitelé;
· bude nám zabraňováno v tom, abychom se této invazi bránili;
· budou nám vnucovány jakési kvóty na migranty z předem oficiálně neurčeného či nevyřčeného celkového množství migrantů, jež čítá podle uvedených plánů řádově desítky milionů migrantů a často se podle jednotlivých dokumentů liší;
· staneme se součástí připravovaného evropského islámského chálifátu;
· naše obchodní zájmy, jakož i zbytek suverenity budou přímo ohroženy uvedením smlouvy CETA do praxe;
3/ nevystoupíme-li z NATO:
· budeme nadále účastníky agrese vůči dalším zemím, budeme podporovat vznik dalších ohnisek války a nárůst migrační vlny. Staneme se jejími spoluviníky. NATO nebojuje proti terorismu ani nechrání hranice schengenského prostoru, změnilo se v pouhý nástroj agrese. Zpronevěřilo se v praxi své zakládací smlouvě.
· budeme zataženi do připravované války s Ruskem, z našeho území se stane bojiště a my jejími prvořadými oběťmi (v plánovaném boji „do posledního Slovana“);
4/ v honbě za připravovaným „superstátem“ (před jeho přeměnou v evropský islámský chálifát) se vedení EU snaží o:
· rozbití jednotlivých členských zemí EU;
· odstranění jejich hranic za účelem snazší likvidace jednotlivých národů Evropy, jež mají být promíchány s migranty s cílem vytvořit novou „světle hnědou rasu“ s průměrným IQ 90 podle Coudenhove-Kalergino plánu;
· rozbití územní celistvosti jednotlivých členských zemí EU plánem připravovaným vedením EU na vytvoření tzv. euroregionů, aby tak bylo možné lépe překonat sílící odpor jednotlivých členských zemí k původnímu záměru vedení EU. ČR tak má být rozdělena do několika takových regionů (vždy s částmi sousedních zemí), většina pak má být připojena k Německu. Českým národem neodsouhlasený název Czechia (tedy Tschechei v němčině, jak nás potupně nazýval již Hitler), který si stávající česká vláda nechala zaregistrovat u mezinárodních institucí, není náhodný stejně jako změna označení naší hranice s Německem ze státní hranice na zemskou hranici;
5/ hrozí nám ztráta posledního prvku naší suverenity, kterou je naše měna. Přechodem na EURO završíme naši závislost na jiných, pak budeme tak ovládáni jako Řekové, a to se všemi z toho pramenícími důsledky. Jde přitom současně o jediný ekonomický nástroj, který zůstal našim vládám k ovlivňování naší ekonomiky. Ostatních jsme si již dříve nerozvážně zbavili. Přechod na EURO by navíc znamenal trvalé zafixování našich bídných mezd, platů a důchodů na stávající úrovni po jejich pouhém přepočtu z Kč na EURO, o obvyklém průvodním zdražování cen všehomožného při takovém přechodu ani nemluvě.
6/ musíme změnit ekonomický model přijatý podle washingtonského konsensu. Jeho použitím jsme vyčerpali nevratně zdroje po našich předcích, přešli jsme na lacinou práci a na podtrženou korunu, kdy u nás cizinci pořídí vše „za hubičku“ na rozdíl od nás ostatních. Další pokračování v tomto modelu není již z čeho dotovat. Majetek a zdroje státu po předcích jsou pryč, levná práce a podtržená koruna, jejíž další umělé znehodnocování ze strany ČNB budeme muset též splácet, zůstaly. Cenu našeho celkového „školného“ bude splácet ještě hodně generací po nás. Pokud se toho vůbec dožijí.
Náš oficiální optimismus související s vykazovaným růstem HDP není na místě. Jednak proto, že HDP je signálem pro zahraniční investory o tom, kde si dobře „namažou kapsu“, méně již ukazuje na vytváření předpokladů pro růst životní úrovně našich obyvatel. Takovým ukazatelem je HNP. Kdy o něm slyšíte či čtete v našich propagandistických prostředcích? Pro pořádek jen připomínám, že podle oficiálních údajů 8 % HDP vyvážíme ročně do zahraničí. Nevratně. A to je v naší situaci zhruba rozdíl mezi oběma ukazateli.
Tolik tedy alespoň ve stručnosti na vysvětlenou k výběru alespoň některých z oněch 10 bodů, které jsem použil ve srovnávací tabulce.
Pokud se dotyčná strana hlásí k tématice uvedené v příslušném bodě:
– plně je oceněna 1 bodem;
– zčásti je oceněna 0,5 bodem;
– vůbec je oceněna 0 body.
Tabulka dává ve svém posledním sloupci vpravo celkový součet bodů docílených jednotlivými stranami, pod každým ze sloupců č. 1 – 10 je uveden součet bodů všech stran docílených k dané tématice všemi stranami.
Dostáváme tak údaje nejen za jednotlivé strany celkem, nýbrž i údaje o tom, jak strany dohromady podporují (či věnují se) jednotlivým vybraným problematikám.
Strany jsou přitom seřazeny v abecedním pořádku, dole pod mezisoučtem alternativních stran (ať již faktických či tvrzených) jsou pro srovnání uvedeny ještě 2 parlamentní opoziční strany, tj. KSČM a SPD a dále pak hnutí ANO, které je součástí stávající vládní koalice, byť se za téměř opoziční vydává.
Ani jedna z uvedených stran (s výjimkou ANS) se příliš (většina však vůbec) nezabývá konkrétními kroky v oblasti potřebné změny ekonomického modelu, jehož důsledky pociťujeme nejen v nízkých mzdách, v nedostatku peněz na zdravotnictví a na důchody (odvody jsou totiž kalkulovány z velmi nízkých základů při sazbách srovnatelných se zahraničím) a které budeme pociťovat zejména v souvislosti s nutným přechodem na produkci výrobků s vyšší přidanou hodnotou.
Ani jedna ze stran (s výjimkou ANS) se pak vůbec nezabývá důsledky přicházející průmyslové revoluce 4.0, ač tato klepe již na dveře. První vlaštovkou je již avizovaný převod části automobilové výroby ze Škody Mladá Boleslav do Německa. Roboty si každý zahraniční investor může totiž nainstalovat doma. Dojde tak k zásadním změnám v ekonomice jednotlivých zemí vč. ČR a bude záležet na tom, jak která země na ně bude umět včas zareagovat. Může jí to pomoci předhonit jiné země nebo se naopak oproti nim propadnout.
A jak je na tuto novou situaci připravena ČR? No, to je patrné z volebních programů jednotlivých stran. Vesměs hodlají snižovat daně, současně občanům vč. důchodců přidávat na mzdách, platech a důchodech, to či ono bude „zdarma“. Po volbách u nás podle toho nastane zřejmě ráj na zemi. Hlavně si vybrat ty strany, které toho slibují nejvíce.
Tyto strany totiž s očekávaným odchodem části zahraničních investorů od nás nepočítají, s potřebou investovat do podpory našeho zapojení do průmyslové revoluce 4.0 rovněž ne. Po odchodu těch investorů nám totiž zůstanou jen dluhy a vyrabovaná země. A bude záležet jen na nás, zda a jak se zase sami postavíme na nohy, pokud si k tomu úspěšným vyřešením shora uvedených předpokladů (bodů) vytvoříme vůbec podmínky. Nikoliv náhodou proto mezi zmíněnými 10 body ANS navrhuje i zestátnění přírodního bohatství země a podniky klíčového průmyslu. Z klasického výrobního cyklu budou totiž robotizací uvolněna postupně kvanta pracovníků, kteří nebudou mít práci. Kam půjdou? Za státem a ten „nemá na nic peníze“. ti lidé musí z něčeho žít, ti lidé musí z něčeho kupovat výrobky z robotizované výroby. Situace si vynutí vytváření nových pracovních míst (např. opatrování vlastních dětí v domácnosti apod.), jenže na jejich placení stát musí získat finanční zdroje. Stejně jako na provádění málo výnosných leč potřebných prací ve městech a obcích. Stejně tak na vyplácení nepodmíněného garantovaného příjmu. V opačném případě by musel stát plošně zvednout daně, zavést strukturované a sektorové daně atd..
Program Aliance národních sil (ve volbách podporuje ČSNS s volebním číslem 25) se naopak snaží nejen na uvedenou problematiku voliče upozornit, nabízí i řešení. A je ke škodě nás všech, že nebyla sdělovacími prostředky umožněna veřejná diskuze na tato témata, která tak, jako jiná ANS otevírá. Za jiné, kteří to mají i v popisu práce, avšak tak nečiní.
Vážení spoluobčané, mám z toho silnou obavu hraničící s jistotou, že nejsme na tuto novou situaci připraveni vůbec a že většina těch slibujících stran ještě snad ani netuší, že slibuje něco, co nebude schopna splnit, i kdyby opravdu chtěla. Nebo ví a patrně nechce slibem zarmoutit. Jenže to je málo. Strašně málo a krom toho „to už tu přece vícekrát bylo“. Chcete to zase opakovat? Nechcete již konečně něco jiného? Tu srovnávací tabulku pro informaci přikládám. V klidu se na ni podívejte a popřemýšlejte, kam Vás volba té či oné strany dovede. Sledujte programy stran, nikoliv pouhá předvolební konjunkturální vyjádření jednotlivých politiků. Zítra si je nebudou pamatovat, pozítří je zapřou. Podstatné jsou volební programy stran. Stojíme v současnosti skutečně na křižovatce dějin, ač si to mnozí z Vás zatím třeba neuvědomovali. Je nezbytně nutné podle toho ve vlastním zájmu i jednat. Čas je v daném případě proti nám a ztrácíme ho dalším odkládáním řešení každým dnem.
A propos, již víte, koho volit?
