Babiš chce zdanit miliardy z církevních restitucí; jde dnes ve stopách kardinála Tomáška, který 1. srpna 1991 upozornil, že je to poslední nárok, který církev vznáší; další navrácení majetku už katolická církev žádat nebude?

Babiš se pro zdanění náhrad vyjádřil již dříve jako vicepremiér a ministr financí nyní dosluhující vlády Bohuslava Sobotky, který loni sice prohlásil, že vyčíslení náhrad podle ceny restituované půdy byl podvod. „Ten návrh zdanit to je určitá menší kompenzace toho, co stát musí církvím zaplatit za ten prodražený vymyšlený odhad.“

Zapomněl však zcela účelově, že v roce 2013, kdy vyhrál volby s odřenýma ušima jen proto, že poslanci ČSSD činili ve Sněmovně dokonce dalekosáhlé obstrukce, aby církevní restituce nebyly schváleny. Marně…

Nečasova vláda si totiž v listopadu 2013 i přes trvalý odpor opozice napodruhé přes to všecko prosadila církevní restituce, když v poměru 102 ze 103 přítomných poslanců v sále tak nakonec bylo přehlasováno veto socialistů. Ti se totiž po tříhodinové debatě nakonec hlasování odmítlo zúčastnit, její poslanci opustili jednací sál a zákon označili za „krádež století“ a vládní poslance obviňovali z vlastizrady a s kupčení s hlasy. Socialisté návrhu vytýkali, že náhrady jsou nadhodnocené až o 54 miliard korun.

Podle ČSSD byla před třemi roky cena za zemědělskou půdu nadhodnocena čtyřnásobně, cena za lesy až desetinásobně. Socialisté jako opozice pokrytecky zpochybňovali také rozsah vydávaného majetku; tvrdili dokonce, že hrozí i vydání majetku, který nikdy nepatřil církvím, nebo už o něj přišly už před 25. únorem 1948.

„Může to vést k roztočení nového kola restitučních nároků i ze strany šlechty,“ obával se tehdy předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka; přirovnal diskusi o církevních restitucích k debatě v kruhu a schválení církevních restitucí k podvodnému hlasování v ukrajinském parlamentu. Hlasování o tak zásadní otázce většinou jednoho hlasu prý není v civilizovaných zemích možné.

Dnes už jako premiér mluví v diametrálně odlišném stylu; najednou je jako obrtlík proti zdanění náhrad církevních restitucí; to vše pouze proto, aby si opět uchoval svoji premiérskou třistatisícovou měsíční gáži. Tenkrát chtěl totiž prý jen mír s koaličním partnerem KDU-ČSL, dnes již sice jen jako premiér v podmínce naopak má záměr vyšachovat ANO, které inkriminované zdanění náhrad podporuje, navíc ještě s jedním z hříšníků z Lán Jiřím Zimolou…

Vítězem krajských voleb v Jihočeském kraji se loni stala ČSSD pod vedením Jiřího Zimoly, který vzápětí dodal: „Nesvlékl jsem oranžový dres ani ve chvílích, kdy nebyl zrovna příliš v módě, a nehodlám ho svlékat ani nyní jen kvůli něčí momentální potřebě osobní msty,“ vyjádřil exhejtman svůj postoj a z kandidátky odstoupil. Alespoň bude mít se čas připravit; za rok se chystá na komunální volby, za tři roky budou krajské…

Přitom už právě jihočeský hejtman Jiří Zimola, který jako jeden z mála obhájil pro domovskou ČSSD vítězství v krajských volbách, žádal v říjnu 2016 vedení sociální demokracie, aby ve sněmovně podpořilo jeho návrh na zdanění církevních restitucí. Stranický šéf Bohuslav Sobotka byl proti.

Proto 9. listopadu 2017 uvažuje předseda hnutí ANO Andrej Babiš rovněž o zdanění peněžité části církevních restitucí; podle lidovců by to bylo nemravné a protiústavní a ukazuje, že Babiš se prý proto neštítí spojit s kýmkoliv.

Proti se na sociálních sítích vyjádřil i předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, kdo jiný. Místopředseda ČSSD Jan Birke žárlivě řekl, že toto velmi silné téma, které v uplynulém volebním období opustila ČSSD kvůli udržení koaliční spolupráce s KDU-ČSL, může nyní stmelit spojenectví ANO, komunistů a SPD.

“Může tak vzniknout ďábelská koalice, jak tomu pracovně říkám,” uvedl Ferdyš Pištora alias Birke. Podle něj ne všichni členové hnutí ANO jsou nakloněni spolupráci zejména s hnutím SPD Tomia Okamrury a zdanění církevních restitucí může “otupit hrany”…

Jak to tedy bylo, restituční pohádko, když Nečasovou vládou schválené majetkové vyrovnání mezi státem a církvemi počítalo s tím, že církve dostanou od státu nemovitý majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun, který republika zabavila po komunistickém převzetí moci…? Řadu objektů a pozemků ale stát totiž v průběhu let převedl na obce nebo kraje, příkladem může být pražská nemocnice na Františku, dříve v držení řádu Milosrdných bratří a dnes spravovaná Prahou 1.

Podobné objekty se církvím nevrací, ale stát za ně v rámci restitucí vyplácí finanční náhradu; během třiceti let by mělo jít o 59 miliard navyšovaných o inflaci, v případě letošního roku jde o dvě miliardy. Současně s tím se během sedmnácti let sníží až na nulu příspěvek, který církve dostávají od státu na svůj chod. Letos jde o 1,37 miliardy. A právě zde se hlásí o slovo Jiří Zimola.

A byl to právě jeho již zmíněný Jihočeský kraj, který totiž s ním v čele letos na jaře navrhl restituce zdanit; podle českobudějovického legislativního návrhu by se devatenáctiprocentní daň vztahovala nejen na restituční náhrady, ale i na každoroční příspěvky, což by v případě letošního roku přineslo do státního rozpočtu přes 600 milionů. Prague, 29 December 1989 – Prague Castle.After having been elected, Vaclav Havel meets with representatives of the most important Churches in Czechoslovakia, headed by Cardinal Tomasek. Copyright… (c)Tomki Nemec

Vraťme se však do doby před 26 lety, kdy Havlovo Federální shromáždění ČSFR 1. srpna 1991 schválilo “výčtový zákon, kterým se restituovaly majetky církví (zejména církevních řádů) a náboženských společností.” Nicméně jako důkaz onoho vstřícného kroku mezi státem a církví bylo prohlášení tehdejšího kardinála Františka Tomáška, arcibiskupa pražského, hlavy katolické církve v Čechách a na Moravě, že to je poslední nárok, který církev vznáší! Poděkoval a sdělil, že další majetky už katolická církev žádat nebude.

Nejen on, ale i další opoziční představitelé se vyslovili pro restituční tečku. Ozývají se však hlasy, že kardinálova slova nejsou prokazatelná, že tady byl rovněž přece tzv. blokační paragraf, který měl otevřít další restituce… Nicméně v letech 1990 a 1991 bylo do vlastnictví katolické církve zákonem převedeno asi 170 komplexů. Kardinál Tomášek upozornil také na to, že nejde o žádný majetek zabavený komunisty. Úplné vypořádání poměrů s římskokatolickou církví tedy proběhlo 1. srpna 1991…

Byla zde i další otázka, jestli není i český katolický majetek postižen stíny zločinů nacismu; komu a za co se mají vyplácet peníze v rámci vyrovnání státu s církvemi. Takto se ptá spisovatelka, disidentka a chartistka Lenka Procházková, jejíž žalobu kvůli církevním restitucím na Nečase a vládu však státní zastupitelství zamítlo… Pro spoustu nacistických válečných zločinců byla přitom záchranou katolická církev i se svými majetky, mocí a penězi.

Hauptsturmführer Erich Priebke, zodpovědný za masakr italských partyzánů v Římě roku 1944…

Můžeme jmenovat jen namátkou: Eduard Roschmann, známý jako „Řezník z Rigy“, Franz Stangl – velitel vyhlazovacího tábora Treblinka, osvětimský „Anděl smrti“ Josef Mengele, velitel tábora Sobibor Gustav Wagner, organizátor deportací Židů z Francie a Slovenska Alois Brunner, Hauptsturmführer Erich Priebke, zodpovědný za masakr italských partyzánů v Římě roku 1944, a v neposlední řadě také Adolf Eichmann… Pro všechny tyto počestné křesťany organizoval biskup Alois Hudal tzv. „krysí stezky“ (ratlines) umožňující prominentním nacistům uniknout velmi tajně z poválečné Evropy.

Což třeba dopis, v němž biskup Hudal roku 1948 požádal argentinského diktátora Juana Peróna o vydání 5000 argentinských víz pro bývalé „vojáky“ nacistické Třetí říše. Po boku Hudala stál při organizování některých krysích stezek vedle jiných lidí také Monsignor Karlo Petranović, ustašovský válečný zločinec, který uprchl z Chorvatska přes Rakousko do Itálie.

Eduard Roschmann, známý jako „Řezník z Rigy“…

Další povedený církevní ptáček, páter Krunoslav Draganović, chorvatský profesor teologie a pašerák válečných zločinců z Chorvatska, se v 50.letech a 60. letech objevoval na výplatní pásce amerického Pentagonu. Se zmíněnými požehnanými jedinci spolupracoval také Monsignor Karl Bayer, římský ředitel katolické organizace Caritas International.

Při vzpomínkách na organizování krysích stezek v interview ze 70. let Msgr. Bayer prohlásil: „Papež nám na toto poskytoval peníze, občas sice jen po troškách, ale peníze chodily.“ Nějaké finance, krom jiných donátorů, poskytl i Giuseppe Siri, arcibiskup janovský. Mnoho prostředků na krysí stezky přicházelo z USA, konkrétně od American National Catholic Welfare Conference.

Historik Michael Phayer, jezuitský profesor na Marquette University tvrdí, že existovala úzká spolupráce Vatikánu (papeže Pia XII. a Giovanni Battisty Montiniho, zástupce státního sekretáře Vatikánu a později Pavla VI.), s Draganovićem a Hudalem. Hudal ve svých zápiscích potvrdil, že podle něj byla pomoc nacistickým válečným zločincům podporou „spravedlivé věci“ v boji proti bolševismu, která by se „měla očekávat od každého pravého křesťana.“

Od konce čtyřicátých let byl Hudal postupně izolován. Jeho úsilí o rehabilitaci bývalých nacistů bylo přijímáno s nelibostí… A já se ptám, říká Lenka Procházková, jestli je jiná krev na církevním majetku z dob inkvizice či krev z dob nacismu…?

Třeba nástupnické organizace Řádu německých rytířů, která se chce v rámci církevních restitucí rovněž ucházet o majetek. V Olomouckém a Moravskoslezském kraji jde o hrady, zámky, lázně i tisíce hektarů lesů a polí. Řád německých rytířů přišel o majetky už před 2. světovou válkou, kdy je zabavili nacisté a řád rozpustili. Po válce nemovitosti přešly jako konfiskát majetku Německé říše na český stát.

Byla ona zmíněná restituce církevního majetku opravdu podle ústavního práva v době, kdy polovina českých důchodců tře bídu s nouzí? Že církve žádný majetek nevlastnily? Církve od roku 1771, tedy od vlády císaře Josefa II., měly majetek propůjčený od státu a s ním pak se ziskem nakládaly. Jak to tedy je s církevními restitucemi, co mají vydat komunisty ukradený majetek, jenž nese stopy krve umučených kacířů? Inkvizice byla předchůdcem nejen Goebbelsovské filosofie… Když byl poslanec JUDr. Stanislav Polčák z TOP 09 tázán, proč nejsou zveřejněny seznamy církevního majetku, určené k navrácení, odpověděl ve smyslu, že by tímto seznamem prozradili církvím i majetky, o nichž ony samy nevěděly a nemínily by je ani žádat k navrácení. V opačném případě by český stát přišel o velké peníze. Co je to za pokryteckou taktiku a strategii?

Chce TOP 09 pomáhat církvím s restitučním vyrovnáním nebo si hraje na dvojitého agenta, co od každé z jednajících stran něco dostane…? Každopádně je takové lavírování na obě strany směšné. Zvláště, když se policie zajímala, jak pan poslanec Polčák přišel před časem k 7,5 milionům Kč a do čeho je investoval…?

Inu, co dnes, kdy všichni odmítají menšinovou vládu Andreje Babiše, který vyhrál volby o několik délek a chce mj. zdanit miliardy z církevních restitucí? Jde snad ve stopách 1. srpna 1991, kdy během zasedání Havlova Federálního shromáždění ČSFR byl schválen “výčtový zákon“ a kardinál Tomášek k němu návazně upozornil, že je to poslední nárok, který církev vznáší, a proto o ten další už katolická církev žádat nebude…?

PS: Co je to za partičku ta KDU-ČSL prokazuje i nynější „rozvod od lože i stolu“ lidovců a hnutí STAN, kteří byli ještě před právě skončenými volbami jako „můj s mojů“… Předsedu poslaneckého klubu Starostů Jana Farského naštval šéf KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, který v jednom z rozhovorů uvedl, že Farský lže. Ten samý Farský, co nadutě prohlásil, že s Babišem by ani na kafe nešel…

Bělobrádek své obvinění zopakoval i Novinkám: „Pan Farský je lhář a podrazák. A můžu to dokázat. Tvrdí, že jsme vykopli Starosty z koalice – to je nehorázná lež a pan Farský je naprosto nedůvěryhodný…”

Farský se ovšem zuby nehty odkazuje na uzavřenou koaliční smlouvu a podotýká, že Starostové měli s lidovci dohodu, která zahrnovala společnou kandidátku a rovné postavení subjektů. „Lidovci přišli s absolutní změnou dohody – můžete být na naší kandidátce. My jsme tohle ultimátum nepřijali. Ano, když dáte někomu nesplnitelné, nesmyslné ultimátum, de facto ho vyhodíte,“ stojí si za svým Farský.

Předseda hnutí STAN Petr Gazdík se snaží spor nevyostřovat. „Nemyslím, že je dobré, aby se kdokoliv s kýmkoliv urážel. Připadá mi to zbytečné. Není vhodná doba na to si vyčítat jakékoliv hříchy minulosti,” sdělil Novinkám. Na otázku, zda si o tom bude chtít s Farským promluvit, odpověděl, že ne.

„Nebudu nikomu domlouvat. Honza Farský má svůj rozum. Chápu, že ho ten rozhovor mohl naštvat, z mého pohledu ten rozhovor Pavla Bělobrádka nebyl úplně šťastný. Ale teď je čas pro to, abychom spolupracovali při tvorbě zákonů,” míní Gazdík