7. 1. 2017 Regnum
Zhroucení SSSR postavilo před evropskou levicí spoustu otázek. Byly vyřešeny? Co leví mohou nabídnout obyvatelstvu, ponechanému kapitalismem na pospas osudu? Porážka kapitalismu je nejen možná, ale i nutná. V opačném případě lidstvo, v podobě, v jaké ho známe, nebude, prohlásil řecký politolog Dimitris Konstantakopulos 5.listopadu v interview s korespondentem IA Regnum na setkání představitelů levicových sil v Evropě a Rusku v klubu Sofie. Konstantakopulos vyjádřil obavy, že evropská levice již neexistuje. Je to způsobeno tím, že se od ní očekává zcela nová vize světa. A tu nyní stávající strany nemají.
Podle něj je sociální politika evropských států dávno pryč.
“Sociální politika nevzešela z blahých úmyslů vládnoucí třídy. Byla nutná, protože existoval SSSR, v Evropě bylo silné levicové hnutí. Evropské majetné třídy se jich bály a poskytovaly lidem sociální vymoženosti. V podmínkách nadnárodního finančního kapitalismu již nemají možnost provádět stejnou politiku.
V Evropě dnes vidíme útok na sociální a demokratická práva občanů, pokles životní úrovně obyvatelstva. Myslím, že to je první problém, který by měla levice zdůrazňovat”.
Zároveň Konstantakopulos vyjádřil obavy, že evropská levice již neexistuje. Je to způsobeno tím, že se od ní očekává zcela nová vize světa. A tu není stávající strany nemají.
“Nemáme připravenou odpověď. Marxismus je důležitým nástrojem sociální analýzy, ale není to ideologické dogma. Podle zkušeností SSSR víme, že nestačí, aby byla majetná třída zbavena výrobních prostředků, a lidi se osvobodí. Potom před nimi vyvstanou tři problémy.
Za prvé, není možné v dlouhodobém horizontu rozvíjet zvláštní druh civilizace, pokud jste obklopeni silnými zastánci jiného modelu. Na tuto otázku také nemám odpověď.
Za druhé, to, co lze nazvat biologickým a sociálním břemenem lidí. Každý člověk si přináší zlomek 10 000 let historie lidstva, která nemůže zmizet za 5-10 let, jak si mysleli bolševici. Domnívali se že zruší náboženství, udělalají další kolosální změny, ale nechápali všechnu hloubku a sílu potřeb, které tyto věci uspokojují.
Za třetí, lidé jsou smrtelníci a potřebují smysl života. To může sloužit jako základ pro dobré věci, ale i pro špatné.
Obecně platí, že se setkáváme s mnoha dalšími otázkami, kromě jiného ekonomického uspořádání společnosti, i když i to je těžké”.
Levice má před sebou z ekonomického hlediska problém přechodu od kapitalismu k socialismu, kdy trh a plán koexistují a navzájem si konkurují.
“Jsem přesvědčen, že budeme muset zavést společenské vlastnictví základních výrobních prostředků. Nemám na mysli každou továrnu, každý podnik, každý obchod. Jen základy: finanční sektor, velké banky, ropu a zemní plyn, nejdůležitější průmysl v zemi.
To vytváří další problém, problém státní správy. My jsme ve výsledku nedosáhli dohody o podobě společenského řízení. Měl by to být režim státní správy vlastnictví, nebo režim, kdy sama společnost řídí svou ekonomiku?
Můžeme definovat socialismus jako, v té nejobecnější rovině, samosprávu. Společnost, která řídí sama sebe. Ale nemáme přesný příklad tohoto modelu. Existují jen některé představy, založené na prvcích řízení v Jugoslávii, Alžírsku, ale to byly velmi omezené experimenty samosprávy.
Zato ale máme dostatek zkušeností právě se státní správou vlastnictví. Tento systém však ukázal, že to nefunguje. V Sovětském svazu se například všechno ocitlo v rukách nomenklatury. To není socialismus. I když to není kapitalismus. Socialismus musí vytvořit co nejvyšší formu lidské činnosti ve společnosti, která řídí sama sebe”.
Připomeňme si, že 5. listopadu bylo v Moskvě zahájeno shromáždění klubu Sofie, kde se zástupci ruských a evropských levicových hnutí zamýšlejí nad tím, jaká by měla být “levá” alternativa v současném světě.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
