Napsal/přeložil: Vincent Pribula
Tolik jedinců toužících po postu prezidenta je k zamyšlení. Co je žene do úřadu prezidenta a proč mají onu potřebu jím být? Proč se najednou vyjadřují ve veřejném prostoru lidé bez morálky a usvědčení zloději? Jak reagovat na jejich drzé moralizování a neustálé poučování?
Sledovat sešlost povýšených intelektuálů v upadajícím pořadu Václava Moravce je zkouškou vlastního ega z otupělosti.
Drahoš, Sokol, Bek, Moravec – jako příchod bohů do Valhaly. Pánové se v roli nadlidí s intelektuální převahou pouštěli do akademických diskusí. S maximální vědeckou přesností došli k závěru, že jsou pro společnost nepostradatelní.
Stále více lidí chápe a sleduje kroky českých intelektuálů a stejně tak většina pamatuje na jejich epochální selhávání a permanentní zradu ve všech oblastech společenského života. Témata otevírala dveře pekla i dveře Valhaly. Nad tím vším se novodobé božstvo povyšovalo a stejnou měrou lidmi pohrdalo.
České elity mají na svědomí kolaboraci ve prospěch cizí moci, nesou plnou odpovědnost za ekonomický a společenský rozklad hodnot. Nikdy se nezastaly lidí práce, lidí střední třídy a 3,5 milionů lidí v bídě.
Samy sebe pasovaly do rolí intelektuálních vůdců a politických mravokárců. Akademické svobody zprofanovaly na svobodu lokaje korporátních bossů s bezmeznou oddaností a podporou útočných válek ve jménu demokracie a svobody. Tolik lokajů s titulem, odhodlaných prodat vlastní stát i s lidmi jako otroky korporacím, má snad už jen Papua.
Elitám dnes uniká, že jedinci stejné skupiny umí myslet, chápat souvislosti a téměř každý má vzdělání dostačující na pochopení jejich intrik, záměrů a osobních ambic. Naši lidé jsou natolik vzdělaní a kulturně vyspělí, že se mohou vždy postavit psychopatům s akademickým titulem.
Neustále zkouší, jak ještě více položit na kolena většinu lidí a jak udržet uměle vytvořenou sociální a politickou nerovnost. Co dělali naše elity při rozkrádání českého státu? Kde byl jejich akademický hlas a zrcadlo morálky? Z intelektuálních výšin nedohlédli na bezbřehý egoismus, politický cynismus a ožebračování pracujících.
Dnes lkají na tupost lidí, že jim nerozumí, nechápou jejich úlohu a historickou předurčenost.
Historická souvislost s chováním jmenovaných pánů a všech samozvaných intelektuálů vždy byla a bude nadefinovaná s jejich akademickou přesností.
Stejný akademický pohled nabízí permanentní boj o zdroje a boj o moc s plnou podporou nástrojů, které elity vytvořily, včetně osvědčené manipulace – debilizace.
Doktoři, inženýři, vědci, politici, státní úředníci, umělci, armáda. Ti všichni se v nedávné historii podíleli na masakrování a hromadné likvidaci lidí v koncentračních táborech. Intelektuálové se ve velkém a dobrovolně dávali do služeb masového vraždění, likvidaci lidských práv a lidské důstojnosti.
Milovníci umění, krásy, vytříbeného vkusu a oslniví rétoři morálky. S intelektuálním nadhledem, při hudbě Vágnera s jistou formou čistoty, kterou nikdo nechápe, vraždili a mučili.
V čem jsou dnešní elity jiné? V čem jsou lepší dnešní tisíce akademiků a intelektuálů?
Je třeba se duševně namáhat a přečíst jejich záměry dříve, než nastolí takové otroctví, ze kterého nikdo neunikneme. Elitám je zcela lhostejné, kolik milionů lidí žije v bídě a chudobě. Je jim lhostejné, jak se o nich smýšlí. Vždy budou tvořit kooperující skupinu parazitů, která pošle své vlastní lidi do zničujících válek, do hladomoru a bídy. Představa, že vzdělaní intelektuálové jsou lepší, je vědecky ověřená fikce. Žádný akademický titul neudělá z jedince lepšího a stejně tak známá celebrita svým způsobem žitím a uvažováním nenese mravní vzor.
Demokracie v podání intelektuálních elit znamená vládu novodobé šlechty.
Tolik jedinců toužících po postu prezidenta je k zamyšlení. Co je žene do úřadu prezidenta a proč mají onu potřebu jím být? Proč se najednou vyjadřují ve veřejném prostoru lidé bez morálky a usvědčení zloději? Jak reagovat na jejich drzé moralizování a neustálé poučování?
Většina zdravě uvažující populace odpověď zná.
Vincent Pribula
