Napsal/přeložil: Andrej Korbyko
15.11.2017 Eurasia 24
Korunní princ Muhammad bin Salmán právě vysušil saúdskou bažinu. Budoucí saúdskoarabský král byl mnohem úspěšnější v tomto úsilí, než Trump, a to kvůli zásadním rozdílům v politických systémech a kultuře vůdcovství. Podařilo se mu rázně neutralizovat širokou škálu proamerických vyzývatelů trůnu a spiklenců, kteří jim v tom pomáhali, pod záminkou protikorupční kampaně.
Zatímco temný svět saúdské palácové politiky znamená, že nic se neví zcela jistě, existuje důvod domnívat se, že elementy „deep state“ Saúdské Arábie – nebo jinými slovy, stálá vojenská, zpravodajská a diplomatická byrokracie, která se v tomto případě mísí s královskou a ekonomickou elitou – se chystaly zasáhnout proti jeho ambiciózním sociálně-ekonomickým a náboženským reformám „Vize 2030“, a také proti novému partnerství s Čínou a Ruskem, které se utvářelo pod jeho dohledem.
Vezmeme-li v úvahu, jak radikálně to změnilo strukturu moci v zemi tím, že se Salmánův rod stal nejmocnější větví vládnoucí královské rodiny Saúdské Arábie a jeho pokrevní linie získala nebývalý vliv na wahhábistické duchovní, není pak nadsázkou hovořit o událostech minulého víkendu jako o královském převratu, ačkoli byl předem připravený za účelem odporu proti spiknutí stávajícího režimu proti Muhammadu bin Salmánovi.
Tento proaktivní převrat se setkal s velkým ohlasem většiny mladé populace v zemi, z níž je přibližně 70 % ve věku do 30 let, a s odmítavým postojem zkostnatělých a nábožensky fundamentalistických členů královské rodiny, že jejich novátorský korunní princ, který je něco jako rocková hvězda, právě svrhl současný režim. Lze tedy očekávat, že vtrhnou do ulic, aby ho podpořili, kdyby byla jeho vláda v ohrožení, stejně jako tomu bylo v případě tureckého prezidenta Erdogana během neúspěšného proamerického pokusu o převrat v létě roku 2016.
To znamená, že největší hrozba, které nyní Muhammad bin Salmán čelí, není tradiční barevná revoluce ve smyslu externě vedeného, liberálního mládežnického hnutí, vytvořeného za účelem změny režimu, ale jsou to starší, nábožensky konzervativní jedinci. Tito jedinci jsou vedeni k tomu, aby násilnou cestou oponovali „odpadlickému“ vedení, porušujícímu základní principy tradiční saúdskoarabské wahhábistické interpretace islámu tím, že Salmán dovolil ženám řídit auta a již dříve slíbil, že se „vrátí k umírněnému islámu“ poté, co si „rychle poradí s extremistickými ideologiemi“.
Ironií osudu je, že stejným nenávistným takfiristickým – „bezvěreckým“ – příběhem se kdysi oháněli samotní Saúdové za účelem destabilizace států v zahraničí, ale nyní může být využit proti budoucímu vůdci země za účelem jeho sesazení, ačkoli důsledky tohoto scénáře by pravděpodobně uvrhly království do občanské války, neboť Saúdská Arábie je rozdělená generačně na liberální mládež a konzervativní dospělé jedince.
Prozatím však Muhammad bin Salmán může pravděpodobně setrvávat v klidu, neboť ví, že nejakutnější ohrožení jeho vlády je nyní neutralizováno, a část majetku v hodnotě několika miliard dolarů, který má být zkonfiskován, může být přesměrován na dotování velmi nákladného národního reformačního programu „Vize 2030“ a jeho vlajkové lodi, projektu budoucího města NEOM. Korunní princ však bude muset být stále opatrný, aby se nedostal do pasti kvůli Jemenu, pokud si bude chtít v této rozhodující době udržet loajalitu armády, což je stěžejní.
Andrej Korbyko
Zdroj: orientalreview.org
